Vybalování středoškolského života a maturitní ohlédnut

Už jsou to čtyři roky. Ano. Přesně tak. Čtyři roky. A ač mi to přijde jako pár dní, můj život se pomalu blíží k jedné z prozatím asi nejzlomovějších etap mého života. Nedávno se stala jedna věc. Definitivně jsem vybalila svůj středoškolský batoh a povýšila ho na batoh výletní a spolu s tím jsem se vlastně symbolicky rozloučila i s mým dosavadním středoškolským životem na Waldorfském lyceu. A jaké to bylo? Jaké vzpomínky jsem tam našla?

Batoh

Můj batoh vypadá dostatečně nevinně. Je pravda, že žádné velké poklady jsem v něm nenašla, ale ta nostalgie při vybalování.. ano, bohužel. Chytla mě. A proč? Protože jsem svou školu měla opravdu ráda. O tom ale později (pro začátek se můžete podívat SEM, kde jsem shrnovala můj první školní rok na Waldorfském lyceu..). Nejdřív se ale pojďme podívat na trák přímo mému věrnému batůžku. Doprovázel mě úctyhodné dva poslední roky studia (a vskutku, taky na to tak vypadá). Teď už budu ráda, když ho vyměním za něco méně batoidního, protože se skutečně těším na svůj „příštěroční“ vysokoškolský život na změny, které přinese – jen tak mezi řečí, dostala jsem se na Fakultu humanitních studií UK, obor Studium humanitní vzdělanosti!

Ovšem, to předbíhám. Tak jo. Půjdeme pěkně po kapsiškách. Ono to možná není tak docela vidět, ale batůžek má jednu chytrou kapsu i úplně vzadu. Na zádech. Je to výborná věc. Nosila jsem v ní vždy jen peněženku a mobil, na což je také primárně určena, a sem tam svá krásná Vader sluchátka, ale to je tak vše. Rozhodně mě ale nejednou zachránila od okradení. Dostat se mi na záda prostě bylo v tomhle případě mnohem složitější.. Pojďme se přesunout dál. Druhá kapsa patřila výhradně sešitům. Ty jsem nosila vždy ve starých deskách, pěkně sytě modrých, ale dokonale funkčních. Nedala jsem na ně dopustit. Pravda. často přetékaly ve švech, zvláště ve chvíli, kdy jsme měli opravdu hodně hodin a hodně sešitů (matematika? Dva sešity.. angličtina? Jediná učebnice, kterou jsem za celé středoškolské studium vlastnila. Vydala za tři!)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Rozhodně však k sešitům musím poznamenat jednu věc. Právě styl vedení sešitů mi neskutečně vyhovoval. To je specifikum Waldorfu a asi taky jedna z věcí, které si na něm nejvíce cením. Waldorfské školy se řídí heslem „můj sešit – moje učebnice“. Jak to je myšleno? Waldorfské lyceum nevede učebnice. Vše je založené na podrobném výkladu, či praktických zkouškách a názorných ukázkách. Je jen pak na vás, co vše si do sešitu zapíšete, nebo ne. Já byla ráda. Během let jsme se naučila vést si zápisky ne v bodech, ale v čistém textu. Z toho se pak mnohem lépe učí, protože myšlenky, které si zformulujeme sami, nám do hlavy lépe jdou.

Co se ještě týče stylu výuky, stejně tak nedám dopustit na tzv. epochové vyučování. To spočívalo v tom, že vždy v průběhu jednoho měsíce se první dvě hodiny učil jeden konkrétní předmět. Třeba matematika, literatura, chemie, dějepis atd. Teprve pak následoval normální pevně daný rozvrh se 45min hodinami. Právě díky tomuto jsem já dokázala pochopit např. matematiku. Už jen proto, že mi zkrátka intenzivní práce na jedné věci vyhovuje. A samozřejmě také díky našemu úžasnému matikáři.

A ještě.. jaké sešity byly tedy ty poslední, které jsem si na závěrečný ryze středoškolský den musela přibalit? Ano. Český jazyk. Vidíte správně. To také byla našem poslední epocha. A pak tam někde je.. hmm.. Bridge. Anglický časopis, který mě také celá ta léta provázel. A metro.. no, vzhledem k tomu, že mi bylo každý den vnucováno na vlakovém nádraží, tak také nesmí v seznamu chybět. I to bylo součástí rutiny..

A pak jsem vytahovala dál..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ano. Vidíte dobře. Deštník. Bez něj to nešlo nikdy. A pak můj krásný penál. Starý. Ještě po babičce. A diář. Jaký jiný diář by mohl asi takový fanoušek lotra mít, že? Každopádně, právě díky mému úžasnému diáři a díky studiu jsem přišla na to, jak si co nejlépe zapisovat všechny mé povinnosti. Bez něj bych nedala ani ránu. To, co není v něm, jako by vůbec neexistovalo. Vím, že tohle se říká spíše o facebooku, ale partons, tam mě to nějak nebere.

Dobře. Ale zpět ke škole. Asi by bylo vhodné podotknout, že si skutečně nemohu na nic stěžovat. Byla to krásná čtyři léta studia. S úžasnými učiteli, zažranými do svých oborů, s přátelskou a domovskou atmosférou a se spoustou zajímavých zážitků. Na konci slavnostního předávání vysvědčení bylo řečeno, že „jsme byli připraveni do života a že nás teď teprve vypouští škola do světa“. A já mohu jen odkývat a říct, že do života jsme byli připraveni velmi dobře. Každý z nás si z výuky vzal, co potřeboval – chtěl-li si to vzít – a každý z nás půjde „ven“ připraven a nastartován. Alespoň já to tak cítím. Vyšla jsem a jsem připravena vyjít dál. Konečně se cítím na svůj věk. Často se mi totiž dělo, že jsem sice byla ve třetím ročníku, ale přitom jsem se stále ještě cítila jako prvák. Teď už ne. Bude se mi stýskat. Budu trochu brečet. Možná trochu víc. Ale všechno jednou musí skončit. A tak skončilo i tohle.

Jak jsem prošla maturitou

Doslova a do písmene.. na jedničku. Sama jsem se divila. První písemná část na mě působila trochu jako fraška. Proč? Už jen to, že každá z těch čtyř zkoušek měla úplně stejný postup, muselo se čekat na přesně daný čas a v přesně daný čas se muselo skončit – což bylo často dosti složité, protože stihnout 32 otázek + mnoho půlstránkových textů k nim za 60minut, není zkrátka dost dobře možné.. – ale nakonec jsem vše zdolala. Slohy jsem dala na výbornou, jen se ztrátou jednoho bodu a testy nakonec také nedopadly úplně bledě.

Copyright: Lenka Vránková - Waldorfské lyceum

Copyright: Lenka Vránková – Waldorfské lyceum

A pak přišly ústní maturity. A s nimi nervy, nervy, nervy a zase nervy. Měla jsem pocit, že najednou nic neumím. I když jsem se připravovala dlouho dopředu, stejně mi tam nenalezlo všechno. Když jsme přišla k první zkoušce, což byly dějiny umění, byla jsem si jistá, že ke každé otázce dokážu mluvit alespoň případně o podstatě daného směru. Ovšem abych si pamatovala jména? To ne. Ty mi vypadávaly postupně jako drobečky z chleba a už nechtěly nalézt zpátky.

Ale nakonec jsem měla štěstí na otázku. Vlastně.. pokaždé. V dějinách umění jsem si vytáhla románské umění, což bylo krásné. Tam nebyla žádná jména a bylo jen třeba dobře popsat podstatu tehdejší architektury a dobře povyprávět o mém Znojemském zážitku z rotundy sv. Kateřiny. A pak přišel druhý, nejnáročnější den. Tam jsem měla zbytek předmětů. Ale opět. Zůstala jsem u nízkých čísel otázek, a tak jsem si o češtině vytáhla jedničku. „No ne! Vážně? Je to ono! Tak to máte dobré,“ zněl komentář mého učitele, když mi podával pracovní list s Pánem prstenů. Musíte uznat, že o tom se mi mluvilo jedna báseň. Nakonec jsme se rozpovídali o knize, Tolkienovi a jak hraných, tak malovaných filmech podle knihy tak dlouho, že na neumělecký text nám zbyly asi tři minuty.

A co dál? Angličtina? Mluvit o Americe… svést na muzikály.. proč ne. A mluvit o zdravém životním stylu a svést to na tanec? Well.. ok! A ještě navíc jsme se v rámci rozhovoru s učitelkou dohodly, že si společně otevřeme taneční studio. To se to pak maturuje..

A pak přišly největší nervy. Základy společenských věd. Předmět, který se mi stal, díky našemu učiteli (stejný jako na češtinu) teoreticky osudovým. Nebýt něj, tak opravdu nevím, kam se šustnout. Ale díky mým hodinám ZSV na Waldorfu jsem postupem času v sobě nacházela stále více nadšení a zápalu pro humanitní vědy, hlavně sociologii a filozofii, že jsem vlastně nakonec podle toho vybírala i mou další VŠ, po těch všech neúspěších s uměleckým zaměřeným na HAMU a FAMU. A vlastně. kvůli tomu jsem se také přihlásila na speciální Letní školu rozvojové spolupráce – spojenou s přednáškami o různých kulturách za našimi hranicemi.

I přes to všechno, jsem ale některé otázky nezvládala. Ano, hádáte správně. Zase ty, kde figurovala jména. Ovšem, když jsem si pak vytáhla otázku „Politika, volby, volební systémy a právní stát“, bylo jasné, že něco určitě řeknu. A řekla. A opět.. vyšlo mi to na jedničku. No.. a obhajoba maturitní práce? Když píšete o cosplayingu, pak nemáte problém obhájit. V kostýmu, samozřejmě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Toto jsme dostali k vysvědčení

Takže, takhle nějak proběhla má maturita. Nakonec to skončilo samými jedničkami. S čímž jsem nepočítala, protože ty testy nedopadly nejlépe. Ale zachránily to ústní části a slohy. Což mě.. velmi příjemně těší. Asi bych poznamenala něco jako.. ty dva cidery byly na to málo! Ale dost chvástání.. to nejlepší na tom je, že mám vše za sebou. Včera jsem si byla vyzvednout vysvědčení a sednout si se spolužáky a učiteli u dobrého pití a jídla. K vysvědčení jsme dostali ještě žlutou růži a text, který vidíte nahoře. Přeložený naším třídním učitelem. Je to průpověď Rudolfa Steinera, zakladatele Waldorfského školství, kterou věnoval vůbec prvním maturantům. A je.. krásná.

Sečteno podtrženo, prožila jsem opravdu dokonalá čtyři léta. I přes to dojíždění, které mě už posledně začalo trochu ubíjet, jsem se nakonec doklepala až do konce a teď už budu jen vzpomínat. A opravdu.. je na co. Vím, proč mám ráda malé školy. Protože přesně v nich se cítím jako doma. Zažila jsem to na ZŠ, zažila jsem to na SŠ a teď už mám jen čas na to, abych začala poznávat ten velký svět. Vyznat se v něm nebude jednoduché, ale stejně si v něm to své místečko jednou najdu!

Takže teď.. teď už jen mohu odpočívat a těšit se na budoucnost. A na prázdniny. A na to, že zase bude blog o trochu aktivnější, protože právě teď se toho kolem mě děje mnoho a mnoho..

Komentáře: 23 (+add yours?)

  1. tlusŤjoch
    Jun 19, 2016 @ 16:39:42

    Penál po babičce je vskutku skvostný.
    Takové věci mám rád.

    Odpovědět

  2. Van Vendy
    May 20, 2016 @ 20:35:01

    Zlati, víš, že už to bude skoro rok, co jsi sem napsala? Když se dívám na datum posledního příspěvku… to to letí.

    Odpovědět

  3. M
    Aug 04, 2015 @ 22:19:30

    Tak, a teď se ještě víc bojím konce střední… i když to asi myslím moc dopředu =P

    Odpovědět

  4. Vendy
    Jun 18, 2015 @ 23:07:25

    Gratuluji k maturitě! A dostala jsi krásné vysvědčení. Také mě zaujal systém oné školy bez učebnic. To není vůbec marné, nutí člověka být v pozoru a přesně jak říkáš, zaznamenávat poznatky vlastním stylem. Moc se mi líbí tvůj středoškolský batůžek, v pěkné barvě, a věci, co jsi v něm nosila. Taky v pěkných barvách! Diář vypadá parádně, penál se mi moc líbí a deštník je nádherně pink.
    Snad se ti bude i na nové školy vyššího stupně líbit a nové studium tě bude bavit. Zatím jsi dovedla použít všechno, co ses naučila.

    Odpovědět

  5. Intuice
    Jun 16, 2015 @ 21:46:38

    Blahopřeji ke krásným výsledkům u maturity. Měla jsem taky samé jedničky!🙂

    Odpovědět

  6. Ježurka
    Jun 16, 2015 @ 15:14:52

    Vidím, jak jsi opravdu dobrá! Moc blahopřeji k tak krásnému výsledku a věřím, že ti to půjde stejně dobře i dál. Můj nejmladší vnuk maturuje příští rok, tak to budu prožívat už s tím čtvrtým, posledním. Tak hurá do dalšího života! Hodně štěstí!

    Odpovědět

  7. Beatricia
    Jun 15, 2015 @ 10:49:50

    My great congratulation k úspěšné maturitě. Přeji ti ze srdce úspěšné zakotvení v dalším životě a studiu. ☼☼☼

    Odpovědět

  8. Janinka
    Jun 05, 2015 @ 10:53:10

    Převeliké gratulace dvojnásobné posílám, jak k veleúspěšné maturitě, tak k přijetí na UK. Jsi šikula!🙂 Přeji krásné a pohodové léto!

    Odpovědět

  9. orlica276
    Jun 03, 2015 @ 20:43:25

    BLAHOŽELAM K MATURITE🙂 veľa úspechov prajem v živote🙂
    https://clodyteenmummy.wordpress.com

    Odpovědět

  10. Lowri
    Jun 03, 2015 @ 19:45:03

    Velká gratulace k úspěšné maturitě🙂 Je dobře, že se ti ve škole tak líbilo, teď jen aby byla podobně fajn i ta další🙂 Přeju Ti to!
    Já mám letos zrovna čtyři roky po maturitě, a na rozdíl od tebe jsem docela ráda, že jsem z té školy pryč😀

    Odpovědět

  11. Čerf
    Jun 03, 2015 @ 19:07:15

    Jednu maturitu jsem zažil jako student a druhou jako učitel, což není mimochodem vůbec špatné srovnání🙂. Moc gratuluju jak k výsledku, tak i k tomu pěknému shrnutí; myslím že je to poklona celé škole, a to je vždycky skvělé.

    Odpovědět

  12. Aludneva
    Jun 03, 2015 @ 15:59:06

    Závidím ti, že jsi chodila na Waldorf. Já musím trpět na obyčejném gymplu. Maturity se bojím, ale trošku mě uklidňuje, že jsem od všech zatím slyšela, že to není tak hrozné.🙂 Bude někde tvoje maturitní práce zveřejněná? Moc ráda bych si ji přečetla.

    Odpovědět

  13. Annie Reprobate
    Jun 03, 2015 @ 15:37:44

    Takže maturita byla vlastně brnkačka.😀 Já měla ještě starou maturitu a měla jsem taky strašné štěstí na otázky. Jinak my chodili na praxe do Wal. mateřské školky a vždycky mi to připadalo super.🙂

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: