Skrz naskrz prázdninami a andělovým nitrem III.

Zatím jsme se ve vyprávění o našem chotěbořském dobrodružství stále jen motali po okolí města, nebo jsem se naopak zabývala akcemi, které v něm proběhly, ale dosud jsem se zatím nevěnovala městu jako takovému. A to je to, co nesmím opomenout, jelikož je Chotěboř rozhodně místo, které stojí za povšimnutí. Tak se tam se mnou teď račte podívat! A? Nejen tam!

Chotěboř? Chotěboř! 

Ač bych ale měla mluvit o jednom místě, stejně nevím, kde začít. Dobře. Tak tedy postupně. Bájila jsem o tom, jak mě okolí Chotěboře dostalo. A co pak bylo ještě horší? Chotěboř samotná mě vtáhla též. Když jsme se bavili s jednou naší známou, která se na Festivalu Fantazie objevila také, už po několikáté, říkala, že se do Chotěboře vždy vrací jako domů. A já si teprve zpětně tak nějak uvědomuji, že ten pocit mám obdobný. Chotěboř je skutečně taková domácká a příjemná. Bohužel jen ale zjišťuji, že z ní mám velice málo fotek.

Pohled do postranní uličky kus od náměstí..

Pohled do postranní uličky kus od náměstí..

The same..

The same..

Ale i těch pár, co mám, dokazuje, že Chotěboř je skutečně moc pěkné městečko. Dobře, jinak. Městečko. Možná není velká, ale rozhodně je dostatečně roztahaná. A víte, jak se to pozná? Zkuste si z jednoho konce (v tomto případě od hotelu Fantazie), jít pěšky až do nákupní zóny, kde konečně narazíte na tesco, lidl a jiné podobné molochy a vězte, že 20min vám na to stačit nebude! A tohle pak jít zpět s těmi taškami? No.. není opravdu o co stát.

Pohled na část náměstí..

Pohled na část náměstí..

Dlouho jsem také přemýšlela nad tím, jak asi „chotěbořané“ snáší, nebo nesnáší přítomnost kostýmovaných individuí v době konání Festivalu Fantazie. Můžou je takhle náhodně v ulicích potkávat celých deset dní! No.. není to úžasné? (Kdo ví, někdy to asi budu muset zjistit…) No, buď jak buď.. Chotěboř, ač roztahaná, je opravdu moc pěkná a ráda se tam znovu vrátím.

Chorvatsko – Omiš

Byli bychom tam možná zůstali i déle (i když, na okoukání a prozkoumání terénu těch šest dní stačilo..), ale protože já už měla zase plány další, třetího července už jsme byli na cestě zpět do Prahy. Mou další, tentokrát rodinnou akcí, byl zájezd do Chorvatska. Ač jsem tedy celou dobu horovala za jinou zemi, byla jsem opět přehlasována. A upřímně? Nakonec jsem byla i ráda.

Tentokrát jsme vyjeli do Omiše, tedy, kousek ještě za Omiš. A já sama byla opravdu překvapená, jak krásně tam bylo. Moře sice nebylo nějak extra teplé, ale to se holt muselo nějak přežít. Vlezla jsem do něj tak jako tak. Do Omiše jsme přijeli ráno, v šest. A tady je nutné podotknout, že oproti jakýmkoliv zvyklostem, už v těch šest nás ubytovali. A ještě jeden poznatek.. tentokrát cesta proběhla zcela bez problémů, bez rozpadajících se autobusů a bez nevrlých řidičů. Byla rychlá a příjemná. Ani jsme se nenadáli a byli jsme na místě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

A zpět k vyprávění. Omiš je skutečně ráno překrásná.Není-liž pravda? No, každopádně. Během našeho pobytu jsme zažili několik velice zajímavých věcí. Asi nejzajímavější ale byl fakt, že jsme měli to štěstí, že jsme se tam ocitli zrovna ve chvíli, kdy zde probíhal festival chorvatských pěveckých skupin, čistě jen pěveckých, zvaných klapa. Po úmorném zápasu jsme se nakonec dostali na jeden koncert a byl to neuvěřitelný zážitek. Už jen proto, že slyšet chorvatské lidové písně v podání Chorvatů je prostě úžasné. Mé umělecké srdce jen plesalo.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A co jinak? Jinak jsme převážně odpočívali a váleli se na zdejší prosluněné pláži. Jen v jeden den, který vypadal zpočátku jako schůdný pro výlet, jsme se vydali zdolat cestu na pevnost nad Omiší. Byla v pěkné výšce, ale chtěli jsme to alespoň zkusit. No, tak jsme zkusili. Během výšlapu (ano, samozřejmě pěkně do kopce a téměř bez stínu..) jsme tak nějak shledali, že slunce přibývá a teplota stoupá, stejně jako my. Brzy jsme pak usoudili, že jsme si den pro výšlap vybrali špatně a už téměř před cílem jsme se obrátili na zpáteční cestu.

Jako satisfakci jsme pak o den později zdolali jinou forticu, která se nacházela ve značně menší výšce, ale to nijak nevadilo, protože výhledy, které nám nabídla, byly neuvěřitelné.

Pohledy zpět z pokusu o dobytí vyšší pevnosti

Pohledy zpět z pokusu o dobytí vyšší pevnosti

Záběr z výstupu na nižší pevnost..

Záběr z výstupu na nižší pevnost..

A pak jsme klidné uličky Omiše opustili a vrátili se, stejně příjemným způsobem, zpět do naší vlasti.

KTP a Havraníky

S Jirkou ale naše prázdninové akce nekončily. V plánu byla další. Jako pravidelně každý rok, i o těchto prázdninách Klub Terryho Pratchetta pořádal společný výlet. Opět se nás vydalo dvacet a tentokrát nás naše kroky vedly do kempu v Havraníkách, vesničce kousek od Znojma.

Už první chvíle našeho pobytu byly velice příjemné, jelikož majitel kempu nás uctil sklenkou dobrého vína na uvítanou a obecně, po celou dobu se k nám moc mile choval. Ani ve chvíli, kdy jsme museli být slyšet na celý kemp (a možná i za jeho hranice), protože v sobotu večer jsme vytáhli k venkovnímu večernímu posezení i kytaru, na nás nepřišel. A vlastně, když nad tím tak uvažuji, nikdo si na nás nestěžoval. To je dobré znamení.

Výlet byl opět přesně a dokonale rozplánovaný. První den, který byl kvůli cestování značně zkrácen, jsme využili jen na výjezd do blízkého místa, které vlastnil sokolník. Díky tomu jsme měli možnost vidět dravce v akci a navíc, protože k tomuto zařízení patřily i ohrady s koňmi, měli jsme i možnost jít přímo dovnitř a dokonce se i povozit. No to víte, to bylo něco pro mě.

To štěstí nejde přehlédnout... že?

To štěstí nejde přehlédnout… že?

Bez komentáře? Asi raději ano..

Bez komentáře? Asi raději ano..

Druhý den už se nesl v duchu výletu. Vydali jsme se na menší túru, na nedaleký kopec s vinicí, Šobes, (a pak ještě výš a okruhem zase zpět do kempu) kde jsme si samozřejmě opět nemohli nechat ujít ochutnávku dobrého vína. Ač jsem ta česká dlouhou dobu nějak nevyhledávala, musím teď říct, že díky tomuto moravskému výjezdu jsem jim přišla dosti na chuť. Ale dále.. výlez na Šobes byl možná trochu náročnější, než jsme počítali, ale to nic nemění na tom, že to byl výlet povedený. Zkrátka, když vyrazíte na túru se správnými lidmi, hned je to o něčem jiném.

A ten výhled? No nestojí za trochu té námahy?

A ten výhled? No nestojí za trochu té námahy?

Druhý den jsme se vypravili do Znojma a do znojemského podzemí. Tady byl jediným problémem asi výška osob, které do podzemí vcházely. Mně sice procházet se podzemními chodbami, které skutečně mají velice nízké stropy, mně osobně nevadí. Ale Jirka si pak stěžoval (dosud nevím proč..). No to nic. Musím ale uznat, že to mají v podzemí moc pěkně upravené. Paní průvodkyně nám všechno o historii pěkně pověděla, doplnila celé vyprávění i příběhy a pověstmi, takže jsem si opět odnesla jen samé pěkné zážitky. A pokud třeba i vy plánujete nějaký podobný výlet, znojemské podzemí určitě stojí za návštěvu.

Mají tu i ducha dobrého mnicha!

Mají tu i ducha dobrého mnicha!

Poslední den jsme pak byli pozvání na návštěvu krásného komplexu louckého kláštera. Tedy místa, které Znovín využívá jako své sklepy pro uskladnění vín. Komplex je to krásný a ohromný a právě proto je také těžké vymyslet, co s ním. Začíná totiž postupně chátrat, ale na opravu kvůli jeho rozlehlosti nejsou peníze. Původní premonstrátský klášter tak čeká stále na to, co se s ním stane dál. Znovín zatím skutečně využívá hlavně jeho sklepení a pár dalších místností, kde se mohou konat různé akce.

Doufám ale, že jeho osud nebude nakonec smutný. Byla by to škoda. Už takhle toho zažil dost a tak by si konečně zasloužil nějaké to lepší zacházení a obnovení.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak. A tímto konečně završuji vyprávění o mých prázdninových zážitcích. Konečně. Je trochu děsivé, že teď dokončuji a nebude trvat dlouho a zase budu psát o těch dalších. Nu což, nevadí. Vzala jsem to sice hopem, protože každý jeden zážitek by si jistě ještě zasloužil jeden samotný článek, ale myslím, že jako průřez pro rámcovou představu tohle naprosto postačí… tak se budu těšit na shledanou u dalšího článku! Snad brzy..

Přečíst první část vyprávění, nebo druhou část vyprávění.

Více o nás a našich aktivitách na našem facebooku!

Naše videa naleznete na našem Youtube kanálu!

Pro otázky následujte náš profil na Ask.fm!

 

 

Komentáře: 10 (+add yours?)

  1. Ji Hei - Fotografie
    Feb 24, 2015 @ 20:55:43

    Krásné..:). Chotěboř vypadá jako pěkné a upravené město🙂. Moc hezké jsou i tvoje fotografie z Chorvatska🙂. Já a kůň? To by mu museli zalít nohy do betonu…chudákovi😉. Kůň je nádherné zvíře, ale mám z něho hodně velký respekt. Co se týče výprav do podzemí, tak moc se mi líbilo podzemí v Jihlavě a v Plzni🙂.
    Moc pěkně jsi to všechno nafotila a popsala – zajímavý článek a díky za pokoukání a počtení🙂.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Mar 01, 2015 @ 14:25:27

      Děkuji. Jsem ráda, že se fotografie líbí. Samozřejmě, krásu místa samotného jen tak neukáží, ale.. to nevadí.. pro hrubou orientaci a hrubý nástin to stačí.. a díky i za typy, myslím, že se pokusím prolézt i tato podzemí. Moc mě totiž zaujalo..
      Jinak děkuji za milý komentář..

      Odpovědět

  2. Vendy
    Feb 09, 2015 @ 12:00:04

    Tolik zážitků a Ashinka na koni!
    Omiš se mi moc líbí, to je krásné jméno.
    V Chotěboři jsem zatím nebyla, ale je to sympatické městečko, koukám, že dlouhé jak babské řeči (takhle roztahané jsou i Střelice, a to je prosím dědina :-))
    Myslím, že místní musí mít dobré povyražení, v odbobí fan festivalu. A proč ne? Zřejmě je to jinak klidné městečko, chvílemi mírně nudné. Takže trocha rozptýlení neuškodí.
    Krásné fotky, zvlášť na Omiš, moc se mi líbí ty první dvě mořské.
    A Ash na koni? Rozená jezdkyně!🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Feb 13, 2015 @ 20:03:24

      Rozená jezdkyně? No, nevím..🙂 Ale je fakt, že se na koni cítím dobře. Opravdu.
      A co se Chotěboře, určitě doporučuji..🙂 Je tam skutečně krásně.. i když je, jak říkáš, dlouhá jak babské řeči.. (krásné přirovnání mimochodem!)🙂

      Odpovědět

  3. Janinka
    Feb 07, 2015 @ 20:46:56

    Moře, teplo, chci!🙂

    Odpovědět

  4. TlusŤjoch
    Feb 05, 2015 @ 21:38:48

    Omiš.
    To je let, co jsem tam byl.
    Kouká, že tam stále krásně.

    Odpovědět

  5. Ježurka
    Feb 05, 2015 @ 17:12:19

    Koukám, že jste si tedy cestovali všude možně, ale všude bylo krásně! Nádherné fotky to jsou, nejen z ciziny. A ještě si dovolím říct, že s tím nákupem u nás také nemusíme celou cestu pěšky. Jezdí u nás MHD, i když ne až k supermarketu.

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: