Třetí ze dvou, aneb K čemu je dobrý neúspěch?

Jistě jste si všimli, že jsem zcela ignorovala zde na blogu jakákoliv data, která jsem vložila do té krásné kolonky „Aktuálně“. To by sice nebylo, co se mě týče, až tak podivné. Tímhle jsem tak trochu známá, ale víte, tentokrát k tomu mám skutečně významný důvod. Jaký? Vysoká škola.

Ano. Tento rok je pro mě posledním rokem, kdy se budu objevovat na škole střední. V květnu mne čekají maturity a pak už se „rozletím do světa“. Velkou otázkou však bylo, kam přesně se rozletím? Dovolte mi nyní povyprávět vám příběh o tom, jak se mi konečně podařilo lépe si uvědomit mnoho věcí a lépe si srovnat cosi v hlavě.

bologna-vista02

Zářijové akce

Začalo to již v září. Už před tím jsem měla jasno v tom, co bych ráda zkusila za školy. A samozřejmě, to bych to nebyla já, abych nezkusila umělecký směr. A v tu chvíli začaly mé složité úvahy, které jsem vedla směrem: „Ano, tanec miluji, ale neudělám si z něj zaměstnání! Je to až příliš osobní záležitost..“ A tak jsem hledala dál. V jiných oborech. Sepsala jsem si, co umím, co mne baví a co by možná nebylo špatné, až z toho vzešly nakonec tři obory.

  • Filmový střih – FAMU
  • Scenáristika a dramaturgie – FAMU
  • Operní režie – HAMU

Jsou to velké cíle, to rozhodně, ale i tak jsem se rozhodla je pokořit. Nebo se alespoň o jejich pokoření pokusit. A tak začala práce. Povinných prací, které jsem musela mít hotové do listopadu a které bylo třeba odeslat s přihláškou, bylo skutečně mnoho. Nebudu je vypisovat, ale skutečně mi to zabralo tři měsíce a ještě jsem byla ráda, že jsem je poslední listopadový den měla hotové. Při tom jsem už rovnou během října „odstřelila“ střih na FAMU (nebo bych možná měla říci odstřihla..), protože jsem usoudila, že to už je skutečně moc. Zůstala tedy jen scenáristika a operní režie. A tomu jsem věnovala veškeré své úsilí.

Dokonce se mi podařilo sejít s člověkem, který seděl v přijímací komisi na HAMU. Byl to úžasný zážitek. Nejen že poradil, jak posunout mé práce, ale zároveň i to, jak a kam posunout sebe samu. I tak jsem ale vyčerpala veškeré své síly. Škola šla stranou, známky nebyly nic moc, ale udělala jsem pro to vše, co bylo možné. A to hlavně ve chvíli, kdy jsem dost krátký čas před samotnými přijímačkami zjistila, že pokud bych na HAMU postoupila při talentových zkouškách, druhý den mě bude čekat zkouška teoretická – jen tak pro představu, 106 otázek z dějin hudby a hudební teorie. Ale opět. Sedla jsem a bez ustání, často i po nocích jsem materiály pro učení zpracovávala.

Mezitím jsem se ještě dozvěděla, že dveře FAMU mi byly uzavřeny. Přišel mi dosti nemilý dopis, oznamující, že jsem byl shledána nedostatečně talentovanou a že nebudu ani připuštěna k druhému kolu. Nad tím jsem pokrčila rameny. Scenáristika byla záchytný bod. Režie je pro mě důležitější. A tak jsem opět sedla a na přípravách na tohle přijímací řízení jsem makala ještě více, než před tím. Pak se ke mně dostala informace, že se nás hlásí pět. Ani to mne ale neodradilo. Měla jsem zjištěno vše, co bylo třeba. Veškeré podklady jsem měla hotové. A už jen zbývalo, vyrazit do boje.

5085654671_11990358ed_b

Photo credit: mafate69 / Foter / CC BY-NC-ND

 

Leden

Tady se nebudu dlouze rozepisovat. Nechce se mi. Resumé? K přijímacímu řízení na katedru operní režie na HAMU jsme se nakonec dostavili tři. A? Když jsem pak neustále sjížděla web a kontrolovala, co a jak, zjistila jsem nakonec, že já jsem byla jediná, kterou nepřijali. Samozřejmě, položilo mne to. Sáhla jsem si na dno (dobře, téměř.. nic není tak hrozné.. a vše zlé, je k něčemu dobré. Ale to vám chvíli po tom, co se dozvíte o svém neúspěchu, nedojde..), ale to je asi logické i co se mé povahy týče. První větší neúspěch je vždy nepříjemný. Ale když jsem si vše přebrala druhý den, došlo mi několik věcí.

Ano, opravdu se považuji za umělce (Ach to ego!), alespoň skrze to, že uměním žiji. Ale uvědomila jsem si, že nejsem ten typ na to, abych někomu říkala, jak má dělat umění. Mé jevištní myšlení je aktivováno ve chvíli, kdy sama na jevišti stojím. A to jsem někdy i já překvapená, co pak dokáži vyplodit (sakra, zadupejte ho někdo! Za chvilku vyrazí okna! Ego!) Ale tohle mi funguje hlavně v tanci a při hraní. Teď musím sama od sebe uznat, že pokus o přijetí na katedru Operní režie byl tak trochu krok vedle. Prostě na tenhle post nepatřím.

Třeba na to zase budu koukat za několik let jinak, ale teď to cítím takhle. Jsem umělec – performer. Ne umělec – režisér. Ale to už je teď jedno. Sebrala jsem se, protože veškeré přípravy mi mnoho daly. Zase jsem se dozvěděla mnoho nových věcí ohledně opery a vážné hudby. Samozřejmě jsem také kvůli tomu po dlouhé době sedla za klavír. Byl to boj, ale s pomocí maminky se mi ho podařilo vybojovat. Zároveň jsem si uvědomila několik svých chyb, na kterých teď mohu začít pracovat. A hlavně.. zklidnila jsem se. Ne úplně. Ne dokonale. Ale rozhodně jsem si sama sebou trochu jistější, než jsem byla v září. Vím, že když chci, zvládnu mnoho a vím konečně, kam také patřím. Neříkám, že jsem dospěla. Ne. Ale nastoupila jsem konečně na tu správnou cestu. Tedy.. snad.

Velký dík samozřejmě ale patří i mé mamince a Jirkovi (Trigovi), kteří mě v prvním návalu dokázali dostat do stavu – Neřeš to! Vyjde něco jiného!

Budoucnost

A co tedy se mnou bude dál? Kdo ví. To je ve hvězdách. Vím ale, kam se pokusím směřovat své kroky. Opět o tom nebudu raději moc mluvit, řeknu jen tolik, že se k umění dostanu trochu oklikou. A tančit? Tančit budu určitě. Třeba příští rok zkusím umělecké školy znovu, ale to je otázka, kterou nebudu řešit teď. Humanitní zaměření je jasné. Propojení s uměním též. Je sice těžké takovou školu najít, ale existují. Je jich pár, ale jsou. A protože mám stále ještě do konce února čas poslat přihlášku právě na ně, půjdu do toho a.. pokusím se udělat vše pro to, abych se tam dostala.

A to je prozatím vše. Samozřejmě se opět dozvíte, jak se věci vyvíjí, ale to až později. Mezitím? Těšte se na jiné články. V tuto chvíli se opět naplno vracím k tvorbě blogu a k pracím souvisejícím s The ConArtists!

Více o nás a našich aktivitách na našem facebooku!

Naše videa naleznete na našem Youtube kanálu!

Pro otázky následujte náš profil na Ask.fm!

Komentáře: 22 (+add yours?)

  1. Intuice
    Feb 02, 2015 @ 21:48:35

    Co se má stát, stane se. A co se nestane, asi se stát nemělo. Neboj, první větší neúspěch člověku podlomí kolena, ale Ty máš na víc, vzchopíš se, vstaneš a půjdeš dál, třeba dál, než jsi myslela původně. Věř si, v tom je základ.🙂

    Odpovědět

  2. Hanyuu
    Feb 01, 2015 @ 19:12:39

    Ze začátku se kvůli tomu nejspíš můžeš cítit blbě. Ještě aby ne, když to byla celkem zásadní věc. Jenže postupem času si stejně s největší pravděpodobností řekneš, že jsi za to ráda. Věci se budou odehrávat jiným směrem, na ten budou navazovat další události, až se nakonec dostaneš k něčemu, z čeho budeš moc šťastná, ale nikdy by se to nestalo, kdyby ti to teď vyšlo. Tak to chce jenom čekat a uvidíš, že i tohle mělo důvod.🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Feb 02, 2015 @ 15:49:35

      Teď mi mluvíš zcela ze srdce. A naprosto přesně jsi popsala pocity, kterými jsme prošla. Už je to tak. Skrze bolest a opravdu velmi.. velmi špatnou náladu, jsem poznala, co vlastně opravdu chci. Je to sice kruté.. ale tak.. takový je život.. 🙂

      Odpovědět

  3. homo sapiens tupiens
    Jan 31, 2015 @ 17:39:22

    Vím, že to není příjemný pocit, ale ačkoli to člověka na chvíli srazí na kolena, ve výsledku ho to posílí a pomůže mu to pochopit, co doopravdy chce. O tvé umělecké duši nemůže být sporu a jsem přesvědčena, že si svou cestu najdeš a ještě o tobě uslyšíme. Tak držím palce.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Feb 01, 2015 @ 10:00:47

      Děkuji za podporu, Houmiško. Pevně v to věřím. Ano. Tak snad se zadaří a snad se skutečně ještě na to jeviště dostanu. A máš pravdu. Ve výsledku je ten „pád na hubu“ také pohyb vpřed.🙂

      Odpovědět

  4. Jarka
    Jan 29, 2015 @ 13:18:15

    Ty jsi Andělko, umělec tělem i duší a jsi všestranná, jen když si vzpomenu jak krásně umíš psát a vymýšlet si úžasné příběhy. Nemám pochyb o tom, že se na nějakou uměleckou školu dostaneš a když to nevyšlo napoprvé, vyjde to podruhé, či potřetí. I takové případy jsou a u slavných lidí.😉 Takže to nevzdávej! Ale to je skoro zbytečná výzva, protože vím, že ty to nevzdáš a jednou o tobě ještě všichni uslyšíme.🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 29, 2015 @ 13:20:54

      Jarko, děkuji moc! Ani nevíš, jak jsi mne potěšila.🙂 Uvidíme, je fakt, že jednou se tam dostanu určitě. Vím to. Ale jak už jsem psala v článku, chce se mi spíše na to jeviště. A spíše k tanci.
      Tak uvidíme, kam mne ještě mé krůčky zanesou. Snad už teď jen tím správným směrem..

      Odpovědět

  5. Lyra
    Jan 29, 2015 @ 10:17:22

    Všechno zlé je pro něco dobré, sice je to klišé, ale v mnoha případech také pravda. Kolikrát člověku jeden neúspěch pomůže si ujasnit, co by chtěl dělat (nebo aspoň nechtěl dělat), jako tomu bylo v tvém případě. Držím palce, aby to napodruhé vyšlo.🙂

    Odpovědět

  6. Rozverný Fabulačník
    Jan 28, 2015 @ 23:24:05

    No když se klauzurní komise, která hodnotila mou povídku, shodla na tom, že má přehršle chyb a jeden z členů dokonce řekl, že snad ani neposlouchal či co, tak jsem byl spíš rozhodnutý jim ukázat, že mílí a někdy jim to pěkně natřít. Respektive, u mě náraz působí tak, že se na chvíli zastavím, ale pak zase bez rozmyslu pokračuju. Ono je dost dobře možné, že to někdy zkusíš znovu, tak na tom budeš zase o něco lépe, nebo si ty obory naopak už nikdy nevybereš. Oborů je ale spousta a tak málo času…

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 29, 2015 @ 11:11:40

      Uvidíme, třeba se někdy před tu samou komisi vrátím, třeba ne. Teď mám spíše sto chutí napřít mé síly trochu jinam a dokázat si tam, že na to rozhodně mám..🙂

      Odpovědět

  7. Čerf
    Jan 28, 2015 @ 23:23:31

    Myslím, že každý neúspěch otevírá dveře k jinému úspěchu, které by jinak zůstaly zavřené.

    Odpovědět

  8. Lowri
    Jan 28, 2015 @ 19:39:27

    Jsem toho názoru, že všechno se děje z nějakého důvodu. A že to teď třeba vypadá špatně a za pár let člověk vidí, že bylo potřeba, aby se to stalo zrovna takhle, protože by pak nezískal třeba jinou příležitost a nebyl by nakonec spokojenější. Kromě toho se z podobných kopanců snažím nehroutit (i když to jde někdy dost blbě), ale snažím se vzít si z toho nějaké ponaučení nebo něco, díky čemu to příště zvládnu lépe nebo budu prostě lepší člověk🙂 Přeju hodně štěstí u maturity i u přijímaček, věřím, že to zvládneš a budeš spokojená🙂
    Trochu mě u toho článku chytila nostalgie (to se mi děje velmi často:)), protože od mé maturity letos uplynou už čtyři roky. Na vysokou školu jsem nešla; poslechla jsem své srdce, nastoupila jsem do práce a koupila jsem si druhého koně, abych mohla dělat, co je mému srdci nejbližší. Řekla bych, že tak to má asi být🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 29, 2015 @ 11:10:20

      I to bylo správné rozhodnutí..🙂 Kůň.. ach! No jo, každý si ten svůj život musí pořešit dle svého.🙂
      Uvidím, jak se to zadaří mě, ale je pravdou, že jsem si opravdu těch pár věcí srovnala a jak už jsem psala v článku, došlo mi, že tohle nebyl post pro mě. Teď už to jen dotáhnout a vymyslet, jak nejlépe dál..

      Odpovědět

  9. Ji Hei - Fotografie
    Jan 28, 2015 @ 19:18:48

    Vůbec to nemáš jednoduché, ale moc se mi líbí, že jsi rváč. Máš odvahu, máš sebevědomí a umíš jít za svým cílem. Držím ti palce, aby tvůj výběr další cesty byl ten nejlepší a hlavně aby vyšel. Přeji hodně štěstí!🙂

    Odpovědět

  10. Beatricia
    Jan 28, 2015 @ 19:08:31

    Máš velké cíle a to je správné. Jen tak se posuneš dopředu. První neúspěch nic neznamená. Musíš bojovat dál a nevzdávat se. Teď je na pořadu dne maturita. Jsem si jistá, že tu zvládneš suverénně. Držím ti palce. ☼☼☼

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 28, 2015 @ 19:11:40

      Děkuji. Uvidíme.. věřím, že ano.🙂 Bez velkých cílů bych to jinak nebyla já.. to už ani jinak u mě nejde. Ale jak říkám, spolu s maturitou se musím zaměřit i na tu VŠ, přeci jen.. nechce se mi z toho koloběhu vycházet..

      Odpovědět

  11. Vendy
    Jan 28, 2015 @ 17:03:03

    Poslední dobou mi připadá, že neúspěchy se snaží něco říct – třeba, zkus něco jiného. A k tomuto poznání ses musela dopracovat přes přípravu na zkoušky a zkoušky samé. Určitě jsi dobrá, jen jsi nebyla ve správné konstelaci hvězd. A ty dvě, které dělaly zkoušku s tebou… těžko říct. Nevím jestli byly dobré, lepší nebo protekční. Ale ty jsi to aspoň zkusila, dalas do toho všechno, při přípravě ses i leccos naučila, takže myslím že to nebyl rozhodně promarněný čas.
    Není všem dnům konec! Zkus znova, Andělko, možná něco jiného, však už sama v hlavě sumíruješ, kam bys chtěla směřovat. Držím palce, ono to vyjde. Uvidíš.
    A teď hlavně, abys udělal maturitu, to je cobydup.
    A určitě ji uděláš!

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 28, 2015 @ 18:57:05

      Děkuji za podporu! Máš určitě pravdu. Neúspěchy jsou k tomu, abychom je analyzovaly a pak něco jiného udělali lépe.
      Já už jsem teď v pohodě, jen ten první nápor byl nepříjemný. Ale to je logické.🙂
      Maturity se nebojím. Tu zvládnu (snad)… důležité je se někam dostat. Věřím ale, že tentokrát budu úspěšnější…

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: