Jak jsem (ne)dospěla

To víte, život není jednoduchý. A jak jím procházím, bojuji s ním, jak jen to jde. Někdy účinně, někdy méně, ale pokaždé se stejnou urputností. A s čím že tak pilně bojuji teď? No přeci sama se sebou.

Abych ale začala trochu optimisticky.. tak.. ne. Ono nejde začít optimisticky. Když se tak totiž pozoruji, shledávám na sobě více než dost chyb, které mne už dosti dlouhou dobu naprosto stejným způsobem štvou. Ovšem co je horší? Já s nimi nic nedělám. A i když každou chvílí někde pronesu „No jo furt, neboj, ono se to zlepší…“, tak mám v hlavě stejně pokaždé jednu a tu samou myšlenku. Vím, že s tím prostě nic nesvedu. Ano. Je plno věcí, které by bylo třeba změnit. Především má roztržitost. Proč ta? Jednoduché. Když se pozoruji v kuchyni a jediné, co vidím, je tuhle vysypaná rýže, tamhle rozlitý čaj a nesmím také zapomenout na tu colu na zdi, tak vážně nevím. A takhle to je pořád.

Jistě, učím se vařit a možná mi to chvílemi i jde, ale i tak je potom těžší po mně všechno uklidit, než pro mě to něco uvařit. Měla bych se zklidnit a myslet jen na jednu jedinou věc. A když něco dělám, tak opět dělat jen tu jednu věc. No jistě, při psaní tohoto článku mám každou chvíli v ruce myš a překlikávám mezi jinými otevřenými stránkami. I když teď se snažím odolávat, takže to není tak hrozné, jako normálně. Stejně bych se toho ale potřebovala zbavit, protože tohle dělám naprosto pravidelně. Jistě, jsem žena a každopádně bych podle všeho měla stíhat několik věcí najednou (a já neříkám, že nestíhám..), ale přeci jen, lepší je se intenzivně věnovat jen jedné. Na tu druhou přeci dojde.

Která cesta je ta správná?

Stále si také snažím namluvit, že mám spoustu času a že vše, co dělám, zvládám na 100%. Kupodivu, v tomhle případě skutečně ta víra funguje. Zvládám. Ovšem, jak jinak, než hekticky. A podle toho to také vypadá. (Návrat k odstavci výše). Je toho dost, ale mé nastavení je zase takové, že kdybych toho měla málo, tak to se mnou půjde ještě více z kopce. Proto také zanedbávám vás a blog (a samozřejmě pokaždé slibuji, že už to tak nebude.. a stejně to tak pokaždé dopadne..). Mám toho vcelku hodně a neumím si správně roztřídit čas. A když se to snažím nějak rozepsat na papír a dát tomu všemu konečně nějaký řád, dopadne to vždy stejně. Buď to vůbec nedodržuji, nebo tento rozpis ani nedokončím. (A to jsem se o něj pokoušela už nejméně pětkrát.)

A co že to všechno mám? Tanec, mé postupné plížení se do divadla a divadelního života (ano, daří se! Ale to chce vlastní článek.. tohle vyprávění bude na dýl..), CONtejner, psaní povídek, nově správa facebookových stránek firmy Schär (vyrábějící bezlepkové potraviny) a samozřejmě škola. Teď když se na to tak koukám, ono toho není moc. Jak říkám, jen si musím opravdu už konečně určit naprosto přesně, co kdy budu dělat. A samozřejmě v tu chvílí pak upřít myšlenky jen jedním jediným směrem. Není to nic jednoduchého. Kór pro mne ne, protože jsem skutečně strašně roztržitá. A ač mne to vytáčí (často i doslova..), tak s tím nejsem schopná nic dělat.

Co se mé povahy dále týče, ač se to možná nezdá, dokáži být často pěkně nepříjemný tvor, a to hlavně ve chvílích, kdy se naštvu. To by možná nebylo ještě tak zlé, horší ale je, že jsem schopná se naštvat kvůli naprosto čemukoliv. Kvůli jakékoliv hlouposti, kvůli jakékoliv maličkosti. Okamžitě vyjedu a v tu chvíli: „Okolí střez se!“ Nejvíce mne pobaví komentáře typu: „Já si vůbec nedokážu tebe představit, jak se rozčiluješ…“. Moje klasická odpověď jest, to si klidně představte. Protože to opravdu umím. Ale i tohle bych potřebovala změnit. Nenechat se vyvést z míry hloupostmi. Vím, ano. Mám to v povaze. Jsem narozena ve znamení lva a lvi jsou prostě takoví. Ale já bych tohle ráda potlačila. Už jen kvůli svému zdraví (a samozřejmě také kvůli svému blízkému okolí..). Když je člověk v duševní pohodě, tak je v pohodě i fyzicky (další téma na delší povídání…)

Proč? Proč takhle?

Proč? Proč takhle?

Ale už dost výlevů. Omlouvám se, že tím spamuji blog, ale tak nějak jsem měla potřebu se z toho všeho vypsat. Nebo lépe řečeno, potřebovala jsem si prostě urovnat myšlenky, protože jak často říkám… Já, a moje myšlenky? Jo, jsou tam. Tamhle je jedna, tamhle druhá a všude možně okolo jsou další. Co? Ne. Nedokážu je pohlídat. Ale v jednu chvíli je přeci jen dokážu přehlédnout všechny, když si to pěkně shrnu do textu, protože obecně raději píšu, než mluvím. Nějak mi to pak jde lépe od ruky (a také to, co napíšu můžu lehce smazat.. ale čestný, z tohohle článku jsem nesmazala ani slůvko!)

Pro teď už ale dost. Snad jsem vás nepřehltila informacemi a snad jste si o mně ponechali alespoň krapet dobrého mínění. Mějte se krásně v tohle slavné pondělí!

P.S. Pozvánka na závěr: Můj přítel opět obnovil a rozjel svůj blog. Tak jen zvu k jeho návštěvě. Myslím, že určitě stojí zato.. račte vstoupit „Otevřít

Photo credit: C x 2 / Foter / Creative Commons Attribution 2.0 Generic (CC BY 2.0)
Photo credit: openpad / Foter / Creative Commons Attribution 2.0 Generic (CC BY 2.0)

Komentáře: 15 (+add yours?)

  1. Vosička
    Apr 25, 2014 @ 16:19:41

    „Nenechat se vyvést z míry hloupostmi. Vím, ano. Mám to v povaze. Jsem narozena ve znamení lva a lvi jsou prostě takoví. Ale já bych tohle ráda potlačila. Už jen kvůli svému zdraví…“

    Mé nejlepší kamarádky mi kdysi řekly, že když jsem naštvaná, tak se mě až bojí. Zamyslela jsem se a usoudila, že nechci, aby se v mé přítomnosti takhle cítily. Ovšem svoje chování jsem nepotlačila. Spíš jsem získala nadhled nad věcmi, co mě rozčilovaly.
    Pokud Vám tedy můžu něco doporučit, pak radím nepotlačovat (potlačování škodí zdraví podle mě víc, než když se rozčílíte – tím aspoň upustíte přetlak, který by se jinak hromadil a jednoho „krásného“ dne vybouchnul), ale spíš postupně získávat nadhled. Je to bezva.

    Odpovědět

  2. Vendy
    Apr 23, 2014 @ 08:57:06

    Srovnat si myšlenky je výborná věc. Že toho máš málo? Myslím že ne, řekla bych, že toho máš docela dost, na zvládnutí. Sama o sobě stačí škola, aby zabrala dost času, navíc máš další aktivity, bodejt bys nebyla rozptýlená. Něco z toho poznávám, taky mám poslední dobou tendence překlikávat mezi stránkami, když třeba otvírám blog, tak si mezitím kliknu na face nebo na nějakou rychlohru.O myšlenkách, které mě napadají, aniž bych si je poznamenala, a pak zapomněla, ani nemluvě.
    Ten nápad, zkusit se zaměřit na jednu věc, není vůbec marný. A dá se to zvládnout. Možná začít nenápadně. Říct si, teď budu věnovt té jedné jediné věci čtvrthodinku bez vyrušení. Pak to protáhnout na půlhodinu a pak třeba na hodinu (aby se jedna věc dělala delší dobu, to už by musela být pracnější činnost, jako třeba okopávání zahrady, mytí oken, malování pokojů nebo šití nějakého modelu, který je nejlepší ušít na jeden zátah.)🙂
    A že jsi občas bojovná? to ti závidím. Mám totiž taky chvilky, kdy bych chtěla někoho pořádně zdrbat, ale málokdy najdu odvahu k otevřenému konfliktu.

    Odpovědět

  3. MirekČ
    Apr 22, 2014 @ 21:57:37

    Tak si pusť něco na uklidněnou.😀

    Odpovědět

  4. Witch
    Apr 22, 2014 @ 08:34:02

    jestli ono to nebude i tím, že teprve dospíváte, i když máte pocit, že kalendář tvrdí jasně něco jiného. Pětadvacet Vám ještě, myslím, není. A to byl člověk vyzrálý za mých mladých let-jakžtakž. Takže spíš o dva víc.
    Právě teď jste v období, které přirozeně vycvičí a usadí zodpovědnost, sebekontrolu, koordinaci… Teď to není zátěž, jako když na člověka něco spadne znenadála kolem puberty, kdy se musí předčasně starat nějak vážně. Někdo zažije starost o rodinu, trauma, U Vás to byl lepek, co Vám štípnul kousek bezstarostnosti. Možná tím se to období také prodlouží. Prostě teď je přirozená doba tohoto zdokonalování, zrání.
    Takže se mějte ráda taková, jaká jste a když dostanete chuť se sebou něco dělat, cestu si k řešení taky najdete. Vy ano🙂 Hezké dny!

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 23, 2014 @ 13:43:48

      Možná ano. Možná je to tím. Ale i tak, zas až tak velkou vinu tomu nepřičítám.. asi jsem opravdu ve věku, kdy si musím uvědomit a vyřešit velké množství věcí.. ale zase ne tolik. A nebo to je tak nějak všechno se vším.. no, ono se to uklidní a třeba to zpětně dokáži lépe analyzovat..🙂

      Odpovědět

  5. Čerf
    Apr 21, 2014 @ 21:31:00

    Já bych řekl, že je to celkem normální. Kdyby byl člověk bez chyb, které ho na sobě vytáčejí, byla by to přece strašná nuda🙂.

    Odpovědět

  6. TlusŤjoch
    Apr 21, 2014 @ 18:42:28

    Kola na zdi? To je dobrý námět na báseň.

    Odpovědět

  7. Markéta Růžičková
    Apr 21, 2014 @ 18:07:22

    Jak já se v tom tvém článku poznávám! Nejsi v tom sama, neboj.😉 A obě jsme lvi.🙂 Chtělo by se mi napsat, že jsme taky jen lidi, ale tímhle sama sebe omlouvám už hodně dlouho a vím, že tak se pravděpodobně nikam neposunu. Tak napíšu jen: hlavu vzhůru a možná si načíst něco o time-managementu.😉

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 21, 2014 @ 19:17:50

      Díky za podporu.. (ne nebudu sobecká..😀 Neřeknu „to ráda slyším, že máš tyhle problémy také..“ i když, krapet potěšující to je…😀 ) Ne, ono tohle je skutečně problém více lidí.. a jak říkáš.. chce to přečíst si něco o time-managementu.. ono se to zpraví..🙂

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: