Žaludek na vodě III. – Poslední vlnka

Opět se konečně vracím k psaní blogu, i když zatím do CONtejneru stále ještě padá většina mého volného času. I přesto ale, jak neustále říkám, na Listy snů nezanevřu. A zároveň s tímto návratem vám přináším poslední část reportáže z mé výpravy na vodu. V minulé části jsme se s Jirkou vykoupali, stejně jako naše suché oblečení v barelu, ale.. co následovalo?

I přes všechny nepříjemnosti toho dne se nakonec po zakotvení v kempu s krbem začalo vše obracet k lepšímu. Mokré oblečení jsme pověsili na šňůru, to nejvíce mokré jsme omotali přímo kolem plápolajícího krbu a nechali to schnout. A mezitím? Bratr a zbytek party se postaral o zábavu. Začalo to fotbálkem. Nu ano, divné, co? Byl tu, tak jsem toho využila. Hrála jsem ho poprvé a podle toho to také samozřejmě vypadalo, ale i tak, byla legrace. Brzy mne hra chytla, a tak jsem neměla problém u ní vydržet dosti dlouho a zároveň také při tom zapomenout na nemilé události z nedávna. Naštvání zůstalo kdo ví kde a vrátila se mi dobrá nálada. Naštěstí. Potom se přešlo i k dalším kolektivním hrám a když jsem konečně v jedné z nich uhádla, že na tom papírku, co mám na čele, je Vlastimil Burian (abyste pochopili, hra „čelovka“. Dostanete přidělenou jakousi postavu, na kterou musíte na základě otázek a odpovědí „Ano/ne“, přijít. Kdo se sem tam dívá na Partičku, ví..), už bylo dosti pozdě, a tak jsme to s Jirkou zabalili a zalehli.

Následující ráno bylo naštěstí mnohem hezčí, než to minulé. Svítilo slunce a bylo dokonce celkem teplo. To také dokonale předčilo mé očekávání, jelikož podle předpovědi mělo i v tenhle den lejt jako z konve. Ale nestalo se, což bylo milé. Zbytek oblečení proto mohl krásně doschnout na sluníčku a mírném větříku. Pokud se nemýlím, a pokud jsme to za těch několik měsíců už nezapomněla, tak ten další den, kdy jsme usušené věci sbalili a narvali opět do barelů (a ty pro tentokrát důkladně uzavřeli), nastal asi nejnáročnější den plavby. Právě kvůli tomu, že jsme minulý den ujeli jen malý kousek, bylo třeba teď ujet co nejdelší, abychom to dohnali. což se také povedlo. Nakonec jsme opět zakotvili, opět postavili stany a to už jsem s Jirkou byli tak vyčerpaní, že ač jsme si chtěli ještě dát něco k pití v blízké hospůdce, oba jsme po rozdělání stanů usnuli a probudili se až… chm.. já vlastně ani nevím kdy.

Každopádně, to už se pomalu blížil konec toho všeho. V poslední den plavby jsme ale nepospíchali, protože do cíle to byl jen kousek a navíc, museli jsme nutně ještě stihnout dvě věci. Zaprvé: Můj bratr ještě s jedním účastníkem výpravy, se rozhodli, že ten jez (dobře, trochu prudší a mírně strmější část řeky), přece musí dokázat ne sjet, ale vyjet! A pak, pořád tu ještě byla jedna loď, která za celou dobu nebyla pod vodou. Takže, co s ní, že?

Začnu tím švihlým nápadem mého bratra. Bylo skutečně zajímavé oba dva pozorovat, jak se snaží pádlovat proti dost silnému proudu. Snažili se a jsem si jistá, že by to i dali, kdyby je voda vždycky nesnesla do míst, kde byl proud nejprudší. Takhle vždy zůstali těsně před polovinou vytčené trasy. Nu což, stane se. Tak prý příště už se to určitě povede. A ta druhá věc. No ano. Nešlo jinak, než se spiknout a chudáky z lodi záměrně, téměř před koncem, potopit. Ale, jak už to bývá, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá (v tomhle případě tedy spíše, kdo jinému vodu vaří..), a tak se stalo, že se nakonec nepotopila jen jedna loď, ale všechny (nebo spíše převážně jejich posádka, lodě se nepřevrátily). Tedy, ne že by to vadilo. Bylo teplo a koupel se hodila.

Ale to už jsme skutečně byli u cíle, takže stačilo jediné. Odevzdat lodě, vyprázdnit barely a vyčkat na příjezd auta. Náš řidič tak měl před sebou těžký úkol. Nasednout na vlak, dojet zpět do Vyššího Brodu a přijet pro nás. Protože to stejně tak jako tak bylo na dlouho, odebrali jsme se do hospody, která byla poblíž. Usedli jsme, a pak jsme zjistila jednu velice nepříjemnou věc. „Hele, a kolik že máme ještě peněz?“ No, moc jich nebylo. Všeho všudy asi čtyři stovky, možná ani to ne, a to je prostě pro pět lidí málo. Na kartě bylo samozřejmě víc, ale co čert nechtěl, kartou se tu samozřejmě platit nedalo. Objednali jsme si proto jen pití a jelikož jsme měli ještě nějaké zbytky, konzervy a podobné věci, řekli jsme si, že piknik to všechno spraví. Našli jsme si proto takové velmi příjemné místečko kdesi na louce a najedli se. Jak ale čas ubíhal, ručička na hodinkách se posouvala pořád dál a dál, ale auto nikde. Ani žádná zpráva. „Jo! Určitě má vybitej mobil a nabíječku má až v autě…“ super. Nu, tak čekejme. Už se pomalu setmělo, vyšel měsíc, přituhovalo, ale pořád nic. Všichni jsme byli pěkně nervózní. Co se asi mohlo stát? Tohle je už skutečně divný!

O to větší překvapení bylo, když nakonec skutečně zazvonil mobil. Honza, řidič, volal a jediný komentář který nám zatím dal, bylo: „Teď vyjíždím z Brodu. Neptej se na nic, ale toho nádražáka bych nejradši zabil!“ Teprve pak jsme se dozvěděli, že ho zmíněný nádražák poslal do úplně špatného vlaku. Sdělil mu totiž, že musí jet s přesedáním, což samozřejmě trvalo mnohem déle, ale nakonec se zjistilo, že vůbec nijak přesedat nemusel a mohl jet přímo. To proto se zdržel. Ale i přes to všechno, domů jsme se v pořádku dostali.

Tak. Takhle vypadala moje první voda. Spousta zážitků, spousta dojmů, ale ani jeden nebyl záporný. To znamená, že jakmile to půjde, jedeme znovu! Přeji vám krásný vstup do nového týdne..

Komentáře: 9 (+add yours?)

  1. bretislav
    Dec 07, 2013 @ 19:40:11

    Při čtení jsem ani nedutal, umím si takové chvíle ještě představit🙂 Ten třetí díl jsem tu už dřív nedočkavě vyhlížel. Povedl se!
    Příští týden máme další předvánoční sešlost bývalé party z vody, to jen, že podobné příhody jsou nezapomenutelné a čas od času ožívají..

    Odpovědět

  2. Ježurka
    Nov 23, 2013 @ 16:18:45

    To je krásné! Vždy jsem vodáky obdivovala a teď taky vidím, že jsem o hodně přišla, no ale za našeho mládí jich zas tolik nebylo! Je dobře, že jsi na to horší okamžitě zapomněla. Jo a bylo by škoda, kdybys zapomněla na to, dát nám sem ten krásný závěr. AHOJ!

    Odpovědět

  3. Beatricia
    Nov 18, 2013 @ 21:54:04

    Je to milé v předvánoční době číst čerstvé zápisky z letních prázdnin. Obdivuji tvou paměť, že si pamatuješ i detaily. Ale jak praví náš starý, dobrý pan Shakespeare: All is well when it ends well. Příští rok repete.☼☼☼☼☼

    Odpovědět

  4. Jarka
    Nov 18, 2013 @ 17:13:41

    Žádné záporné zážitky? A co to nechtěné vykoupání a zatékající barel a mokré oblečení a dlouhé čekání na auto a možná by se ještě něco nahledalo, jenže toto všechno ke sjíždění řek patří a proto celkový dojem vyznívá na jedničku a jak jsem nikdy vodu nejela, tak teď vidím, že jsem ho hodně přišla. Měla jsi báječné prázdniny a nedivím se, že si chceš dát repete.😎

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Nov 21, 2013 @ 22:05:36

      Ano, ano.. to byly sice špatné zážitky, ale.. jak říkáš, to už k tomu holt patří..🙂 Bez toho by to nebylo ono.. takže.. sečteno podtrženo.. výsledek jednoznačně kladný a na to zmíněné repete se vyloženě těším..🙂

      Odpovědět

  5. Trigatron
    Nov 18, 2013 @ 12:11:49

    Jsem pro. Ale potřebujeme větší stan, menší věci a víc igelitových pytlů.🙂

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: