Žaludek na vodě II. – Ono to je prasklý?

Už je to nějakou chvíli, co jsme se odrazili od břehu. Myslím teď ve vyprávění, protože od toho reálného jsme se s Jirkou odrazili už dávno. Ale buď jak buď, nastal čas, abychom v rozsáhlém vyprávění pokračovali.. takže, nalijte si do hrníčku teplý čajíček, pohodlně se usaďte a jde se na to!

Jezy. Jsou zrádné, jsou dlouhé a jsou plné rychle tekoucí vody. Nu ano, kdo by to byl čekal, že? Dobrá, dostali jste mne. Všichni by to čekali. Neříkám, že bych se jich bála. To ne. Ale i tak jsem byla vždy připravena 100% protestovat se slovy: „Seš blázen? Tohle já nepojedu.“ A protože kormidelník bez háčka, to je jako loď bez kormidelníka, naštěstí mi to vždy prošlo. Dobře. Vždy = dvakrát. Dva jezy z těch, kolika?, deseti, nepletu-li se, jsme nesjížděli (ten jeden, co se musel kvůli stavebním pracím přenést, nepočítám). Ty ostatní? No hádejte co..

Já: „Tak co? Jedem, nebo přenášíme?“ dlouze jsem se na Jirku zadívala, on mi podobný pohled, ale okořeněný o úšklebek, vrátil a bylo jasno.
Já: „Fajn“ a už jsme se řadili do fronty.

Trasa, kterou jsme jeli..

Trasa, kterou jsme jeli..

A víte co? Ani mi to nevadilo. Stejně jsem na vodu jela s tím, že ty lehčí jezy sjet chci. A tak se i stalo. I když je pravdou, že ten úplně první jsme raději vynechali, protože zpětná vlna byla opravdu ošklivá. A vlastně to bylo i dobře.

Jirka: „Nemáme v tý lodi nějak moc vody?“ jen jsem to narychlo zkoukla a opravdu. Dno bylo celé pod vodou. 

Pak už jsme našli i příčinu. To už mi Jirka ukazoval dlouhou prasklinu přímo vprostřed kanoe. Jediné štěstí, že jez byl v místě, kde jsme stále ještě mohli zastihnout pár lidí z Ingetouru (kanceláře, která nám lodě a vybavení zajišťovala), a tak jsme věc okamžitě začali řešit. A vydařilo se. Do třiceti minut jsme měli novou loď. Naštěstí jsme z toho vyvázli lehce. Nebýt toho, že jsme s lodí ještě nic nesjížděli a toho, že první jez jsme zkrátka přenesli, tak to mohlo být na nás a mohli jsme platit horentní sumy za zničení plavidla. Štěstí nám však přálo, a tak jsme se nepříjemnostem vyhnuli. Nemluvě tedy o tom, že už když jsme loď vybírali, museli jsme první, co jsme si vzali, vracet do „klece“, protože jsme ji vzali přesně z místa, kam se odkládaly prasklé lodě. Ne že by tedy potom v tom, když jsme si vzali kanoi ze správné klece, byl nějaký velký rozdíl.

No, pomiňme nepříjemnosti (protože jich bylo minimum) a jeďme Vltavou dál. Tak jako jsme jeli my. Zpočátku, vlastně téměř po celé trase, je Vltava velmi klidná, pomalá. Jak se říká „je to olej“. Takže pádlovat a pádlovat bylo nutností. Naštěstí se mi, na druhý pokus, podařilo takovou tu divnou věc s rozšířeným koncem chytnout správně, takže jsem mohla dokonce i zabírat. Pomalu jsme se tedy šinuli k naší první zastávce, k tábořišti U tří veverek. Zprvu to vypadalo, že se nevejdeme, ale pak jsme dostali naprosto volný plácek, kde jsme byli skutečně jen my. Nikdo jiný. Takže? Noci, střez se!

Náš rozbitý tábor..

Část našeho rozbitého táboru..

Já a psí osazenstvo..

Já a psí osazenstvo..

No ano. Co se noci týče, možná se budete smát, ale tohle opravdu bylo poprvé, co jsem si zahrála „bojovku“. V tomhle případě bojovku ve stylu „schovej se, nenech se chytit hlídačem a doběhni ke stolu!“ Bylo to opravdu zajímavé, v noci, běhat mezi stany a hlavně mezi jejich „kotevními lany“, to bylo doslova „vo hubu“. Ale co. I tak to stálo za to. Jak by řekl můj bratr: „to chceš.“ Jediná nevýhoda Tří veverek byla, že ten záchod, co tu byl, byl suchý záchod a co se sprch týče, o těch se nám mohlo jen zdát. Takže ráno pěkně do řeky. Ta však byla velmi, jak říkala jedna z baletek, osvěžující. A já s ní mohu jen souhlasit.

Potom jsme pokračovali dále. Já to ale zkrouhnu a urychlím, protože vypisovat každý den by bylo zbytečné. Ale nemohu se nedotknout věcí, které nějak vybočují z běžného „pádly, pádly“.

Tak třeba ty, co se týkají průjezdu Českým Krumlovem. Když jsme přijeli do kempu Nové Spolí, tak bylo pěkně. Obecně pobyt v Českém Krumlově, jakožto ve velice krásném městě, byl příjemný. Sice jsem se opět nedostala na zámek, ale už jen když jsem slyšela cenu, přešla mě chuť.

Záběr z Rožmberku

Záběr z Rožmberku

Ale co se nestalo. Druhý den, kdy jsme měli opět pokračovat v cestě, se pořádně zatáhlo, a tentokrát nás nepříjemný liják i s menší bouřkou nezastihl v noci, ve stanu, ale venku. Na lodi. Sice nebylo zbytí, museli jsme jet dál, ale už tady jsem začala dokonale „chytat nerva“, protože mít pod sebou vodu, nad sebou vodu a vedle sebe vodu, to není nic příjemného. Pláštěnka sice byla, ale ten nepříjemný pocit nezmírnila. A tady se stal asi nejhorší zážitek z celé trasy. Kámen! Pozdě.. moc pozdě jsem ho viděla. Proud byl příliš silný, my sice pohotoví, ale i tak ne dost (ono to už v tomhle případě ani jinak nešlo), a tak jak naše loďka najela přídí na vršek kamene, otočila se téměř o 180° a spolu s tím se samozřejmě začala naklánět. Nám už se to nepodařilo vyrovnat, a tak jsme poprvé (a naštěstí také naposledy) nabrali do lodě vodu a utopili vše, co bylo možné. Promočená, ještě kropená deštěm, jsem ztratila klid už úplně. Pádlo, které jsem před tím pevně držela v ruce, si to plulo pěkně dál po proudu.

Jirka se ale zachoval skvěle. Podařilo se mu mě jakž takž uklidnit, společně jsme pak odtáhli loď na břeh (no, téměř společně, já jsem měla co dělat, abych nespadla do proudu také) a takhle jsme se z toho dostali. Pádlo naštěstí bylo nalezeno a za chvilku také přijel bratr a pomohl nám. Nic neuplavalo a z lodi jsme vodu dostali celkem rychle. Ale i tak. Vůbec to nebylo příjemné. Naštěstí bylo rozhodnuto, že dnes už dál nepojedeme, a tak jsme se dopravili jen do nejbližšího kempu a tam sušili.

Shodou okolností byl v kempu krb a přístřešek, takový dřevěný stánek, jehož volné stěny se daly zatáhnout gumovým závěsem. Majitel nám dovolil přespat přímo v přístřešku, což bylo milé, protože roztahovat stany v dešti by nebylo zrovna nejchytřejší. A tak se i stalo. Když jsem se ale poté chtěla konečně obléci do suchého oblečení, přišla jsem na další velmi nepříjemnou věc. I do barelu nateklo, takže i oblečení chráněné před vodou, bylo durch. Já totiž barel zavírala, a pravděpodobně jsem ho neutáhla dostatečně, takže vůbec nic nechránil a samozřejmě do něj teklo.

Jeden z krumlovských jezů..

Jeden z krumlovských jezů..

Ale zpět k příjemnějším věcem. Ovšem o těch si popovídáme v poslední části reportáže.. takže To be continued!

Komentáře: 15 (+add yours?)

  1. Vendy
    Nov 09, 2013 @ 22:03:55

    Takže přišla i nepříjemná koupel? Museli jste se pokřtít, nedá se nic dělat, zlati. Nepříjemnější byl ale fakt, že ses neměla do čeho převléct, když je zima, vlhko a ještě mokrý oblečení, to je fakt na panáka, nejlíp svařenýho.
    Ale jinak to bylo fajn,podle tvého vyprávění. S lodí se nic nestalo? (Vy jste to přežili ve zdraví, jak vidím… a Jirka se zachoval jako správný gentleman a chlap s nadhledem.🙂

    Odpovědět

  2. Janinka
    Sep 13, 2013 @ 21:04:35

    Jezy nemám ráda! Už od školních let, kdy jsme se k jednomu obr nechtěně přiblížili a pak měli co dělat, abychom se dostali živí na břeh. Do lodi mě už nikdo nedostane :D!

    Odpovědět

  3. homo sapiens tupiens
    Sep 12, 2013 @ 21:12:38

    Díky za další skvělou reportáž, vskutku osvěžující čtení. Vidím, že jste to měli i dost dobrodružné a rozhodně jste se nenudili. Těším se na poslední část.

    Odpovědět

  4. Jarka
    Sep 12, 2013 @ 13:42:20

    Vodu jsem nikdy nejela, tak na vodáky, kteří plují po naší Lužnici jen koukám. Letos jsem byla i v Krumlově a viděla vodáky na Vltavě. Tento úsek je romantika sama, Krumlov je nádherný a fotky zámku a řeky s loďkami jsou krumlovská pohlednicová klasika.😉 Měla jsi skvělé prázdniny plné zážitků, máš do těch dalších, na co vzpomínat.😎

    Odpovědět

  5. bretislav
    Sep 12, 2013 @ 09:05:19

    Jeminkote, jak tohle se mi čte bájově, že bych až měl cukání tady tapetovat délkou svých poznámek k milému to háčkování.. Ale držím se, budu rádoby stručný a tak stroze výběrově:
    1. Háček nesmí pádlo pouštět z ruky i když pádlo plavat umí!
    2. „Olej“ na začátku tam není, voda přece jen teče. Olej je nahoře nad přehradou, óóó běda pádlujícímu na tak obřím oleji, to je panečku rozdíl!
    3) Žádné mé brýle, co jsem kdy měl, plavat neuměly (zmínka z minulého článku).
    Ale přece jen mi to nedá.. místo přímého odkazu (to se nemá), že rád bych se podělil o podobné zelenáčské zážitky z vody – mám v archivu dva články z května 2011- „Včerejší dnes“ (4.5.2011) a „A dnešní včera“ (5.5.2011).
    Pořád je co objevovat, ale i to, co už bylo, zůstává nám do budoucna.taky.
    Vodácké AHOJ!

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Sep 12, 2013 @ 10:50:18

      Břetislave, klidně se můžeš rozepsat i více.. každopádně, co se pádla týče, já za to nemohu.. to proud a loď. Proud byl příliš silný a loď byla to první, co jsem chytala. Uplavávajícího pádla jsem si všimla až dodatečně.. ale naštěstí bylo zachráněno, což je plus.
      A olej.. no, máš pravdu.. krapet teče, ale ne nijak zářně.. nejprudší proud byl ke konci. Tam to šlo dobře.. ale zase ty kameny byly zrádné.
      Na články se jistě podívám! Děkuji za typ.. a když už tedy po vodácku, tak skutečně: „AHÓJ!“

      Odpovědět

  6. Beatricia
    Sep 11, 2013 @ 21:23:08

    Tak to byla osvěžující koupel, i když nechtěná. Aspoń to nebylo fádní a budeš si tuto epizodu pamatovat celý život. Přeji ti hezké dny pozdního léta.☼☼☼

    Odpovědět

  7. annapos
    Sep 11, 2013 @ 19:29:32

    Podělit se o pocity nesmím, jsou totiž ošklivé, mám takovou maličkou závist, tedy při vzpomínkách na mládí, dobrou partu, lásky platonické, ohně s kytarou a tak dále milá Ash… Ale jinak ti ty zážitky moc a moc přeji, užívej si krásu a svobodu mládí. Babča Anna

    Odpovědět

  8. Tónko
    Sep 11, 2013 @ 15:44:20

    ◕‿◕

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: