Žaludek na vodě I. – počátek všeho

Ale ne. Je mi úplně dobře. Opravdu. Tady jde pouze a jenom o další reportáž z další velice povedené prázdninové akce. A když už jsem zmínila tu vodu, tak vám to jistě také rychle dojde. Ano. Na celých šest dní jsem se stala vodákem a s další partou skvělých „člověků“ jsem sjížděla Vltavu. A? Sjela jsem! Úspěšně..

Představte si jedenáct lidí..
Složení: profi tanečník 5ks, divadelní technik 2ks, elektrotechnik 1ks, amatérská tanečnice 1ks, zdravotnice 1ks, řidič 1ks, koření (obsahuje tři psy).
Ano. Takto jsme jeli. Možná bych nejprve měla osvětlit, jak jsem se vůbec k této partě dostala. Můj ctěný bratr totiž pracuje již nějaký čas jako kulisák v našem divadle. Díky tomu samozřejmě poznal spoustu lidí a mimo jiné právě i výše zmíněné „baleťáky“, techniky a řidiče (přesněji člověka, který zkrátka vozí kulisy). Minulý rok mého bratra a jeho přítelkyni (zdravotnice) právě též vytáhli na vodu. Té jsem se nezúčastnila, ale když letos bratr nadnesl myšlenku, že bych se i já mohla přidat, když teď mám do lodě Jirku, začala jsem nad tím vážně uvažovat.

nakonec se nápad spojil se zápalem a tak se stalo, že jsme pátého srpna, tedy den před odjezdem, s bratrem vyjeli do obchodního centra na nákupy. A tu jsem narazila na problém číslo jedna.

Poznámka: Příště nekupovat dvoukilové brambory!

čem spočíval? Člověk, který o tramping nezavadil ani jednou, stan nemá (bod k dobru, spacák kupodivu ano..), protože se v něm kvůli nekomfortnosti zkrátka nikdy vyspat nechtěl (dobře, ta jeho ustrašená část se i dost bála), sportovního oblečení má pomálu a obecně není na nějaké výjezdy do přírody vybaven, zkrátka nemůže vědět, co, a kolik toho, má nakoupit. Proto jsem využila rady: „Ber, co potřebuješ, lepší víc, než míň“ a pomalu jsem plnila košík. O to těžší to ale bylo kvůli mé dietě, protože jsem musela každý jeden produkt zkoumat, ale kupodivu to nebylo ještě tak hrozné, jak jsem očekávala.

Když jsme pak všechny ty nakoupené věci rvali do auta, uznali jsme, že jsme se asi opravdu zbláznili. Bylo to sice jídlo na šest dní, pro čtyři lidi, ale… i tak. Něco bylo špatně. Proč to sakra ten kufr málem nepobere? Každopádně vše jsme dovezli v pořádku domů a na druhý den jsme už jen přitáhli sbalené věci (a zase nový problém, chodba byla nějak moc plná) a vyjeli. Po cestě jsme pak ještě přibrali Jirku a už dále směřovali do Vyššího Brodu. Rekapitulace. Autem s šesti volnými místy, jsme jeli jen já, Jirka, bratr s přítelkyní, řidič a jedna z baletek. Zbytek už na nás v řádu pár hodin až dní, čekal v Brodě.

Naše lodička..

Naše lodička..

Malá vsuvka. Už po cestě nás potkal velice příjemný zážitek. S naším stříbrným autíčkem jsme se zařadili za starou Tatrovku. Převážela zrovna nějaký náklad (i když tomu raději moc nevěřte, v tu chvíli jsem jí nevěnovala příliš pozornosti..). Pozorovali jsme ji, jak divně čoudí a zároveň také samozřejmě pěkně smrdí. Bratr byl zabraný do poslechu audio knihy, já trochu pospávala, Jirka pozoroval okolí a při tom jsme se šinuli po dálnici dál. Když tu jediné, co jsme všichni zaslechli, byl hlasitý výbuch. Výhled z předního skla byl zakrytý oblakem černého hustého dýmu a těsně vedle nás prolétlo cosi ještě černějšího, vcelku velkého, co potom zakotvilo o kus dál vprostřed silnice. Naše auto párkrát utvořilo místo přímé osy vlnovku. Z předního sedadla se ozval výkřik. Řidič ale naštěstí vše ustál, ještě jednou klobouk dolů, a my vyvázli jen s trochu očouzeným předkem auta. Až teprve ve chvíli, kdy dým rozfoukal vítr, nám došlo, že milé Tatrovce vybouchla pneumatika. No, bylo na ní opravdu vidět, že už měla leccos za sebou, ale že by se jí stalo zrovna tohle? To ani jeden z nás nečekal.

To ale byla jediná komplikace, která nás na cestě tam čekala. Brzy jsme už pak byli ve Vyšším Brodě, navzájem jsme se přivítali a představili (já všechny znala nejméně od pohledu, to chudák Jirka se během jednoho dne musel seznámit se všemi těmi deseti lidmi, ale nezdálo se, že by mu to nějak extra vadilo.. Že? Drahý?) A pak to začalo, aneb Vyberte si tu pravou. Neprasklou! No ano, vytáhli jsme si loď. Ač jsme si z celého srdce přáli mít nafukovací, zákon schválnosti chtěl jinak, a tak jsme nakonec, jako naprostí zelenáči, dostali svítivě zelenou plastovou kanoi. Nadšení stoupá. Dobře. Tak nic. Snad to přežijeme. Pak jsme ještě byli posláni pro vesty a pádlo a pro barely, do kterých se mělo vejít celkem: jeden batoh, jedna krosna, jedna velká taška, dvě tašky s jídlem, stan a spacáky. Karimatky jsme tam ani nezkoušeli narvat. Stejně by se nevešly.

Rvali jsme to tam opravdu dlouho. Několikrát už jsem si myslela, že pokud ten barel nějak nenafoukneme, prostě budeme muset polovinu věcí nechat v autě! Už jsem o tom dokonce byla přesvědčená..

Poznámka: Méně oblečení a zbytečných konzerv, za více místa..

Nakonec se sice plastové barely nenafoukly, ale naopak se tam ty věci, všechny věci podotýkám, napěchovaly, zmačkaly, zkomprimovaly (bezztrátově) … jednoduše řečeno, všechny se tam vešly. Jen si pro příště musím pamatovat, že méně je skutečně v tomhle případě více, a proto musím případně v budoucnu objem svých zavazadel zredukovat. Ale to nevadí. Chybami se přeci člověk učí. Ve výsledku jsme tedy úspěšně všechno naskládali do lodě, batoh, karimatky a tašku s pitím jsme ještě hodili mimo barely, spustili jsem naši kanoi na Vltavu, nalodili se a poprvé se odpíchli od břehu. Sbohem, Vyšší Brode! Zase za šest dní!

To be continued..

Komentáře: 30 (+add yours?)

  1. Ježurka
    Sep 05, 2013 @ 16:28:28

    Hned mne napadlo, že to kanoe bylo vlastně stylové! Když zelenáči, tak zelené kanoe!🙂 Horší to bylo s tou prasklou pneumatikou, štěstí, že se nic horšího nestalo a byl duchapřítomný řidič. Jinak vodáctví se mi moc líbí, ale jen když na něj koukám. Já bych se vody hrozně bála.

    Odpovědět

  2. bretislav
    Sep 04, 2013 @ 22:32:20

    Téma mi hodně blízké, taky jsem býval zelenáčem a vydrželo mi to dlouho. Mou největší starostí vždycky bylo, až se zase uděláme (tomu se jeden nevyhne), abych neutopil jediné své brýle, připevněné k hlavě na gumičku. A pořád jsem v proudech řešil, na který břeh by bylo lepší se zachraňovat. Nu, zachránil jsem se i s brýlemi pokaždé, což nemohu říct o tašce s klíčema od auta a dalšími maličkostmi. Vlastně i loď jsme utopili jednou. Ale stejně to bylo vždycky na vodě bájové.🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Sep 11, 2013 @ 10:51:24

      Hlídání brýlí..🙂 Hezké. No jo, když jsou jediné, člověk udělá pro ně vše. Tak hlavně, že přežily.. A nikde se neutopily. Ale tak jinak. Co víš? Třeba umí plavat..😉

      Odpovědět

  3. TlusŤjoch
    Sep 04, 2013 @ 21:32:36

    Vodáctví je pěkné!

    Odpovědět

  4. Ivet
    Sep 03, 2013 @ 19:14:12

    Jako vždy u tebe – fajnové čtení!🙂

    Odpovědět

  5. Fredy Kruger
    Aug 25, 2013 @ 22:40:43

    Fredy Kruger

    “ Teď žaludek mám jak na vodě !
    …… díky podivné nehodě :
    … to nastrčil kdos ? či se spletl ???
    Já snědl to, a jak jsem metl !! “

    ….. “ Cos snědl ??? “ ptají se chvatně ….

    “ Reknu to, bude vám špatně !!“

    “ Nelze nám jísti, – dík tomuto wolu !“
    ( vstávají lidé od plného stolu )….
    … někdo si odplivnul, někdo jde zvracet
    Bill Schweinewurst vyhozen z restaurace !

    Odpovědět

  6. Chroustal
    Aug 23, 2013 @ 00:09:36

    Moc pěkné …😉 Jen mě zaujalo, že píšeš, že jste oba zelenáči – tak jestli jste byli dva háčci na jedné lodi, hmm?😉

    Odpovědět

  7. Janinka
    Aug 18, 2013 @ 09:44:00

    Inu, krásná práce, jak by řekl můj drahý😀.

    Odpovědět

  8. TheMole
    Aug 17, 2013 @ 07:12:31

    🙂 Mimochodem, když si tak čtu složení účastníků – který „kus“ je Trigatron? Profi tanečník? Elektrotechnik? Řidič? Pes?

    Odpovědět

  9. homo sapiens tupiens
    Aug 16, 2013 @ 23:19:25

    Jsem ráda, že jste z toho úspěšně vyvázli asi jen s trochu mokrou kůží. Vypadá to, že o zábavu nebyla nouze. Těším se tedy na další povídání.

    Odpovědět

  10. Vendy
    Aug 14, 2013 @ 22:25:33

    Jejda, chybama se člověk učí, milá Ash! Naštěstí šlo o jídlo a pár krámů navíc, ne o život… .-)
    Je fakt, že dnes můžeš jídlo přikoupit kdekoliv. Ale ani tahle maličkost určitě nezabránila tomu, abyste se dobře bavili. I přes tu nepříjemnost na silnici, to vypadalo fakt nebezpečně.
    Na vodě je príma, protože na vodě se většinou sejde príma parta. Ono nějací fouňové, co nad vším ohrnují šňupáky, na takovéto akce většinou nechodí, takže přírodním výběrem se na vodě převážně zdržuje lepší polovička lidstva (nadsázka).
    Jak se řekne vodák, vždycky si vybavím malou knížečku od Šmída, Vodácký průvodce pro Ofélii. Skvělé čtivo, řvala jsem u ní smíchy.)
    Mělas krásnou vodní dovolenou! Bylas háček? .-)

    Odpovědět

  11. Akiyama Kara
    Aug 13, 2013 @ 18:48:06

    Hmm, na vodě jsem byla maximálně tři dny a delší pobyt v „přírodě“ mě opravdu neláká, ačkoliv to zní skvěle. Vltavu jsem, přiznám, ještě nesjížděla, mám za sebou akorát Berounku a pár menších říček (zato o dost divočejších) poblíž mého bydliště. Nicméně, těším se na to „To be continued“. (^-^)

    Odpovědět

  12. Battle
    Aug 13, 2013 @ 18:12:42

    Pekný článok🙂

    Odpovědět

  13. Beatricia
    Aug 13, 2013 @ 17:36:22

    Já tento způsob léta na vodě velice obdivuji a líbí se mi. Ale jen z dálky. Já bych se bála nepohodlí a práce s vesly, nepřízně počasí, vaření v kotlíku apod. Je to hrozné, ale já mám ráda pohodlné hotely s obsluhou, dobrou restaurací a se vším komfortem. Nicméně se velmi těším na tvé „To be continued“, protože jsi to velice hezky popsala (jak taky jinak, že?)☼☼☼

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Aug 22, 2013 @ 18:18:42

      Ale milá Beo, možná se budeš divit, ale toho všeho jsme se bála i já. A nemálo. I já mám právě ráda ten 100% komfort a hotelovou obsluhu.. Ale nakonec jsem zjistila, že jsem dělala z komára velblouda. Opravdu to nebylo tak hrozné. Krásně se vše dalo zvládnout..🙂

      Odpovědět

  14. Lúthien
    Aug 13, 2013 @ 17:14:05

    Jela jsem vodu jednou, když mi bylo asi tak 8 let a mám z toho vzpomínky na celý život – třeba jek mě táta omylem praštil pádlem do hlavy, že bylo málem po mně, jak nás chytila šílená bouřka a vyplavila nám stan nebo jak mi vlezl čmelák do boty a málem jsem potopila loď😀 Bylo to vážně sranda.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Aug 13, 2013 @ 17:21:22

      No, tedy..😀 Tak to věřím. Ano, zážitky na celý život.. já sice nemám takové pikantní, ale v dalším díle vyprávění se také dozvíš, že ta naše loď také nevydržela na vodě tolik, kolik by mohla.. (zrádce kámen!)😉

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: