(Ne)konečné rozhodnutí

Trvalo to dlouho, vlastně bych mohla zkonstatovat, že to tak trochu trvá ještě doteď, ale přeci jsem si již krapet jistější v kramflecích. Úspěšně jsem zakončila druhý ročník SŠ a teprve teď jsem si tedy také s hrůzou uvědomila, že příští rok už mne čeká třeťák a pak maturita a samozřejmě také s ní spojený už definitivní výběr vysoké školy. Má reakce? Jednoduchá… Á!

divadlo

Tedy, taková byla ještě donedávna. Před několika málo dny jsem se už konečně začala více vyhraňovat. Zpočátku mne totiž tížila jedna jediná myšlenka. Něco jako: „když už budeš studovat, tak studuj něco pořádnýho!“ Fajn. Já tohle nazývala „studovat něco seriózního“, protože sice mne srdce táhne na uměleckou dráhu, ale vím, že tam zkrátka pravděpodobně moc perspektivní vyhlídky nejsou.

Celou dobu jsem tedy směřovala své úsilí a myšlenky k tomu, že až nadejde ten čas, budu se hlásit na „cuni“ (tedy Univerzitu Karlovu), na přírodovědeckou fakultu, na bakalářský studijní program biologie a potom na navazující magisterský obor parazitologie, nebo genetika. Byl to výběr naprosto logický, vzhledem k tomu, že já sama mám ke genům co říci, a také proto, že prostě příroda je pro mne něčím, bez čeho bych také nemohla být. A ještě navíc, parazitologie je obor, který je na pomezí mezi tou krásnou přírodou a jejím medicínským využitím. Zkrátka, co více si přát.

Pořád mě ale hlodalo svědomí. Připadalo mi, že něco v sobě zapírám. Zastrkávám do pozadí. A to ještě navíc něco důležitého, silného a intenzivního. Nedalo mi to a nad vším jsem znovu přemýšlela. Znovu jsem si přebrala mou povahu, znovu jsem si promítla svou možnou budoucnost a znovu a znovu jsem se ptala sama sebe: „Je tohle opravdu to, co chceš?“ Nakonec jsem to nevydržela a rozhodla se.

Ať jsem klidně za blázna, ať jsem klidně za divnou. Ťukejte si na čelo v jakékoliv možné míře, ale já si nakonec uvědomila jedno. V tuhle chvíli kašlu na racionální uvažování. V tuhle chvíli mě nezajímají povinnosti normálního dnešního člověka a nezajímají mě konvence. Nezajímají mě názory okolí. Důležité je, že jsem si uvědomila názor svůj. Vážení, víte, na co jsem přišla? Možná je práce ve výzkumném ústavu (a v terénu) zajímavá a zábavná, o čemž nepochybuji, ale  ač by mne třeba i částečně lákala, tak po zvážení všech fakt jsem si uvědomila, že to není to Ono. Zkrátka nedokážu si sama sebe představit, jak dlouhý čas bádám nad něčím. Třeba bych to uměla, jistě bych tomu dokázala věnovat patřičné úsilí, ale věnovala bych ho tomu proto, že bych musela. Nenaplňovalo by mě to tak, jak bych si představovala.

Ano, asi jsem se opravdu zbláznila. Ale co už! Poprvé v životě jsem si plně uvědomila, kam patřím. No jistě… už vás to určitě trkne. Do divadla se mnou! A tam také půjdu. Teď už vím, že jediný směr, kterým se chci ubírat, je směr umělecký. Podařilo se mu převážit to věděcké já. Náhle vyskočil jako čertík z krabičky, ale jako takový čertík, který se už napnul tak, že nejde vrátit zpátky. A je tomu tak. Odtud už není cesty zpět. Ráda říkám, že:

„Umění je prokletí. Pokud vás dostane, jste už prokleti navždy…“

A tak tomu je. Teď už to vím. Nedá mi to nepoužít jednu z krásných hlášek z filmu „Producenti“, totiž „No way out!“ , v překladu, není cesty zpět. Proto, do budoucna víte, kde mě hledat. Ne v žádném z ústavů AV, ale na jedné z fakult AMU (zatím nebudu upřesňovat, kdo ví, co bude.. že?) a nakonec ve víru divadelního života. Tam se cítím jako doma. Tam jsem si jistá. Tam patřím.

Samozřejmě je dost možné, že až se ozvu za dva roky, sdělím vám nějakou naprosto neuvěřitelnou novinu kdovíjakého rázu, ve které vše, co jsem napsala teď, popřu a v níž vám s klidným srdcem a s vážným tónem v hlase ohlásím, že po přehodnocení všeho možného jsem se nakonec vydala úplně jiným směrem a přihlásila se na zcela jinou školu. Kdo ví. Prozatím však cítím, že jsem se začala ubírat naprosto správným směrem. Ano. Divadlo je opravdu svět nejistý, nestálý, plný bojů, šarvátek… ale víte co? To je také to, co se mi na něm tolik líbí. I to mě na něm přitahuje (ale o tom až jindy.. to je také na jeden celý článek).

Samozřejmě to také znamená spoustu nepříjemných věcí, jako  třeba zasednout za domácí pianino a hrát, což je nemilé, klavír mne nikdy příliš nechytl. Každopádně, veškeré své úsilí bych teď ráda věnovala nastoupení té trnité a nelehké cesty do světa krásy, umění, velkoleposti i chudoby, tajemnosti a radosti. Do světa divadla.. Tedy, opět se to potvrdilo: „Omnia vincit amor!“ 

Komentáře: 26 (+add yours?)

  1. Anonymní
    Jul 02, 2013 @ 20:06:00

    Máš pravdu, dva roky, které tě čekají do maturity jsou relativně dlouhé, ale jak jsem se dočetla, budeš mít co dělat, třeba s tím pianem a myslím, že tvé rozhodnutí je skvělé. A víš jak poznáš, že jsi se rozhodla správně? Pozná se to podle toho, že najednou pocítíš klid a jistotu, už si nemorduješ hlavu přemýšlením a dalšími otázkami co kdyby a jak kdyby, prostě najednou máš pokoj.😉 Držím palce a teď hoď všechno za hlavu a užij si krásné prázniny!!😎

    Odpovědět

    • Jarka
      Jul 02, 2013 @ 20:07:36

      Jejda, nechtěla jsem být anonymní, zapomněla jsem vyplnit jméno!😦

      Odpovědět

      • Le fille Ash
        Jul 02, 2013 @ 20:09:53

        V pořádku. Stane se😉 Hlavně, že jsi to „osvětlila“.
        A jinak, víš co? Já tenhle pocit mám. Pocit klidu a jistoty. Naprosté jistoty.. no, tak uvidíme. Uvidíme, jestli to nakonec tak opravdu dopadne.. každopádně, moc děkuji za podporu, Jarko. Vážím si jí!

        Odpovědět

  2. Beatricia
    Jul 01, 2013 @ 16:45:08

    Dva roky jsou ještě dlouhá doba na takové závažné rozhodnutí. Budeš-li si i pak jistá, že je to tvoje životní cesta, tak se na ni vydej. Je ale opravdu trnitá a nejistá. „Mnoho šnečků a málo zelíčka“. Zatím si hezky užívej prázdniny a pak se uvidí.☼☼☼

    Odpovědět

  3. annapos
    Jun 30, 2013 @ 19:20:38

    Sen je sen a čas je lékař nejlepší, na sny máš věk, co by bylo do mládí, co nemá sny? a splnit si je, usilovat se o to dlouhá léta, vlastně celý život, je naplňující. Když si věříš, je to i pro tvé okolí, blízké, rodinu, přátele zavazující, pomoci a věřit s tebou. Hodně štěstí Ash…

    Odpovědět

  4. Ježurka
    Jun 30, 2013 @ 16:00:36

    I já ti budu moc držet palce, aby ti to vyšlo. Já si také myslím, že jsi se rozhodla správně. Ne každý má na to, aby šel uměleckým směrem! A já věřím, že ty na to máš! Když jsem jen viděla, jak nádherně tančíš – jdi do toho! Třeba jednou se budu vytahovat, že tuhle DIVU jsem poznala jako dívku a šikovnou blogerku…..

    Odpovědět

  5. Anonymní
    Jun 30, 2013 @ 09:36:22

    Fredy Kruger

    Navím, nač takový hloupý smích ?
    že dosud jsem nepevný v kramflecích ?
    … nuž pravdou je, že sebou občas fláknu
    však na ,,jehlách,, choditi přece jen zmáknu ! “

    …muž poodhalil cíp mikiny
    pod ním se objeví bikiny !

    “ Pohleďte na hlavě … na čelenku !!“
    … muž ukazuje pak podprsenku,
    pak ohnuv se řka : “ Ty mi vyliž !“ ….

    “ No … to už je opravdu příliš !!
    Taková nechutná exhibice !“
    ( to lidé se sbíhají do ulice )

    “ Z ústavu prchnul, teď chybí mu léků !“
    …na Billa Kocaabba kdos hodil deku ….
    “ Pozor naň !!! pere se pokaždý !“

    …… již strážník jej uchopil pod paždí !

    Odpovědět

  6. Ivet
    Jun 29, 2013 @ 17:17:17

    …tomu, že ti to nakonec vyjde – samozřejmě!

    Odpovědět

  7. Ivet
    Jun 29, 2013 @ 16:28:59

    Úžasný!!! Vědět co chci, rozhodnout se za sebe, za svůj názor, prosadit si to co chci já!!! Kdyby jsi věděla, co dospělých či spíše už přestárlých dětí „tohle“ neumí a rodiče jim umetou cestičku směrem, který oni nikdy nechtěli. Znám takové případy, vlastně je to prý samozřejmostí rodičů, že dětem život zařizují!-:(
    Moc ti fandím!
    Já jsem štěstí s výběrem zaměstnání neměla. Vždy jsem chtěla být zdravotní sestra, ale tehdy brali jen 2 uchazečky z Prahy a ta druhá měla lepší známku z chemie, takže…, jsem dopadla jako všechny dívky, které neměly to co chtěly – administrativa. Škola, kterou měla takřka každá.

    Odpovědět

  8. Janinka
    Jun 29, 2013 @ 12:11:17

    Inu, jak říká s oblibou můj tchán – „Víme o tom“ a až nadejde správný čas, zase ten šuplík otevřeme. On ho tedy většinou neotevře a na všechno zapomene, ale u tebe to snad tak není😀. Držím pěsti, ať ti vyjde to, po čem srdíčko touží!

    Odpovědět

  9. homo sapiens tupiens
    Jun 28, 2013 @ 21:37:28

    Umělecká dráha je něco krásného, leč nelehkého. Ale jak jsem stihla postřehnout, k tobě to umění tak nějak patří, máš k němu silný a moc hezký vztah, a tak by to snad mohlo fungovat. Každopádně ti držím palce a přeju hodně štěstí. Mít tak taky takhle jasno…

    Odpovědět

  10. Markéta Růžičková
    Jun 28, 2013 @ 18:05:12

    Tak to držím palce!😉 Umění je krásný směr.

    Odpovědět

  11. Trigatron
    Jun 28, 2013 @ 15:42:48

    Do divadla s Tebou, to je nápad! Víš, jak málo je tam místa na nohy? Doufám, že mi vždy zajistíš pohodlnou lóži, abych se nemusel někde mačkat. A taky minibar. A polstrovanou sesli. A… A… A…😀

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: