Jedenáct oficiálně prohopsaných let

Ano. Už je tomu tak. Opravdu jedenáct. A od včera to mám potvrzené i papírově! Je to až neuvěřitelné, že? Nu co.. Zase mi tedy dovolte se na chvilku vrátit k mé životní vášni. Tanci. Víte, to bylo tak.. od jedné hodiny na nohou, od jedné v prostorách toho nejkrásnějšího stavení, od jedné na pravidelné cestě mezi jevištěm a šatnami.. A co z toho?

Že se ptáte. Zážitek přeci! Ale.. abych to vzala pěkně popořadě a alespoň na chvilku zapomněla na ty neblahé následky, co to celé mělo. Upiji tedy z šálku horkého čaje, svlažím bolavý krk a dodám potřebný benzín teplotou vysušenému tělu, pohodlně se usadím a budu vyprávět..

Celé to skutečně začalo v jednu hodinu odpoledne, jak jste už mohli zjistit. V tu dobu jsem pozdravila pána v divadelní vrátnici, prolétla chodbou a přes zadní trakt jeviště (dobře, už téměř přes zákulisí) jsem zamířila do šatny, kde jsem se měla sejít s ostatními spolutanečnicemi. Už tam byly a navíc jsem byla přivítána slovy: „Honem se převlékni, za chvilku jdeme na řadu. Jde to rychle“. Moje učitelka mne popohnala a já jen udiveně stáhla xicht, protože.. já tam přišla vcelku s předstihem. Ale dobře. Převlékla jsem se do kostýmu, do prvního kostýmu, a hned potom ještě vrazila příteli, kterého jsem na nedělní generálku protlačila s sebou, foťák, abych z toho všeho taky něco měla.

Japonsko ze zákulisí

Japonsko v zákulisí

Potom už netrvalo dlouho a šlo se na jeviště. Nejprve jsme si celý taneček s názvem „Japonské dostaveníčko“ prošly tzv. „Per huba“ (chcete-li trochu slušněji, pak můžete přehlédnout hubu a vrazit tam „Per ústa“), abychom si osahaly prostor, protože přeci jen, když člověk celý půlrok nacvičuje na sále, který je širší než hlubší (ani jeden skok tam do hloubky nejde udělat!), a potom vše nakonec šoupnou na jeviště, které má přesně opačný problém (šířky moc nepobralo, zato v té hloubce by se jeden utopil), je opravdu nutné vše si důkladně „nachodit“. Nakonec jsme celý taneček „sjely“ (ne, neopily jsme ho, byla by ho škoda..) jednou s hudbou. Úspěch, žádné velké zádrhely, fajn. Z jeviště pryč, druhý kostým na sebe, aby se celý scénář záhy mohl znovu opakovat. A to ještě dvakrát.. (všeho všudy jsme měly čísla tři).

Záběr ze zkoušky..

Záběr ze zkoušky..

Jakmile se skončila celá oficiální generálka, vytáhla si nás speciálně ještě naše učitelka znovu „na plac“ a všechny tanečky jsme si ještě jednou pro jistotu zkusily. Bez hudby. Opět jen kvůli prostoru. Na rozdíl od ostatních jsme proto my končily ve čtyři, ne dříve. Proto jsem stihla jen rychlé občerstvení. Hlad jsem stejně moc neměla, jelikož když tančím, myslím na jiné věci. Spokojila jsem se proto jen s pár kousky kukuřičného chleba, troškou zmrzliny, piškoty a colou navrch. Ale, co se nestalo.. už tady mi začalo být tak nějak podivně. Unaveně. A co víc.. chytl mě takový ten „zvláštní pocit v krku“, jak tomu já říkám, který nikdy u mne nevěští nic dobrého. Ale což. Přešla jsem to. Pauza totiž pomalu končila.

Opět jsem proto vběhla do šatny a tentokrát už započaly oficiální velké přípravy na to hlavní, opravdové vystoupení. Oblečení dolu, kostým nahoru, popadnout líčení a pokusit se něco udělat s tím obličejem. Ne že by mi bylo příjemné vypadat jako Japonka, ale když to tanec velí, proč ne. Takže pěkně hafo bílého pudru, červené „srdíčko“ na rty a výrazné, prodloužené linky tužkou na oči. Nasadit špičky a.. dýchat.

Výsledná Japonka (ještě nedolíčená..)

Výsledná Japonka (ještě nedolíčená..)

Pak přišel náš čas. Šly jsme jako poslední číslo před plánovanou pauzou. Vše bylo v pořádku, vše se zdařilo, alespoň myslím, jen ten šátek (nutnou rekvizitu) mi krást nemusely! Ale bylo to na konci, a byl to omyl (ono není divu, šátky jsou neposedné a zapletou se hned..) takže to nebylo nic tragického. Jakmile se dotančilo, přišla na řadu má chvíle, mých pár sekund slávy. Předávání absolventských listů. Tento rok jsem byla jedinou absolventkou II. stupně TO ZUŠ. Šla jsem až nakonec, a protože „když už tam tedy jdu, tak tam nepřijdu jen tak!“ mi v tu chvíli létalo hlavou, tak jsem využila svého kostýmku a na jeviště nakráčela jako Japonka. Pan ředitel mne pak v zákulisí ještě s úsměvem pochválil za oživení (Ach, to ego! Chyťte ho někdo! Utíká mi!)

Scan10037

Potom následovaly další dva tanečky, oba se stejným úspěchem. Jen před tím posledním mne začala řádně bolet záda a pomalu, ale jistě se mi začínaly třást nohy. Opřela jsem se v zákulisí o zeď, pokusila se nějak narovnat, ale nepomáhalo nic. „Stand by me“ jsem proto odtancovala jen tak tak. Ale odtancovala. Jen jsem si ho neužila tak, jak jsem mohla a jak jsem chtěla. Celou dobu jsem hleděla na to, abych vůbec všechny pohyby udělala správně a s jakous takous stabilitou. Nu, vyšlo to. Když jsem ale odcházela z divadla, bylo mi opravdu špatně. Celou cestu domů mne přítel podpíral a držel (a to ještě chudák běžel z autobusové zastávky zpět do mé šatny, kde jsem nechala obal s kostýmy).

Hračky ožívají! Na zkoušce..

Hračky ožívají! Na zkoušce..

Co dodat? Odtančila jsem to, jsem spokojená. Od maminky, která na představení byla též, jsem slyšela jen samá pěkná slova a od ostatních přítomných známých též, takže já si nemohu stěžovat. Doma jsem ulehla na speciální deku, udělala si čaj, vzala prášek, záda si prohřála, trochu srazila teplotu a dnes už jsem alespoň schopna tohle napsat. Ač mi ale pořád není úplně dobře. Avšak samozřejmě, i to k tomu všemu patří. Tak alespoň vy, buďte zdrávi a užívejte nového týdne!

kdybyste náhodou chtěli představení též, alespoň zprostředkovaně, vidět, mám tu pro vás sestříhané video, které natočil můj přítel. Tímto mu děkuji, že tam se mnou těch několik dlouhých hodin vydržel! Tak tedy, příjemné pokoukání (jo, a kdybyste mne nemohli najít, tak vždy koukejte po té nejmenší..)😉

P.S. Jinak ale, kdo neví, tak první taneček: Červená sukýnka, klobouček a bílá košile se zlatou vestičkou (kolombína). Druhý taneček: Jako jediná mám sytě růžové tílko. Třetí taneček: Jako jediná mám krátké vlasy.. (vcelku volně rozpuštěné) a tančím ve skupině, která nejprve „pojídá“ a pak teprve skutečně jde na scénu.. (pochopí až ti, co uvidí video..)

Sestřih – dance from Ange on Vimeo.

Jinak ještě, kdo nestihl přečíst minulý článek, připomínám možnost odebírání magazínu Listovníček, ve formě dokumentu zasílaného přímo do vašich emailových stránek! Články, novinky ze zákulisí blogu, zábava a mnoho dalšího, co na blogu nenajdete! Více čtěte zde!

Follow my blog with Bloglovin

Komentáře: 20 (+add yours?)

  1. AURIL
    Jul 03, 2013 @ 19:31:44

    Olalá… no já mám čerstvý zážitek z předvádění sebe sama na pódiu🙂 a ještě teď si z toho odnáším traumatické pocity🙂
    Když tančíš, myslíš na jiné věci (než např. hlad🙂, tak to by mě velmi zajímalo na jaké. Já jsem zjistila, že asi na nic a nebo na kroky, případně „Šmarjá tohle jsem podělala“.
    Tedy zdar a sílu do dalších tanečních kroků (a nejen těch)

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 03, 2013 @ 21:18:04

      Při tanci rozhodně nemůžeš myslet na tanec, Aurilko, pak se právě okamžitě začneš zasekávat. Já se při tanci snažím vnímat hudbu.. (Jakmile sklouznu k tomu uvažování nad kroky, jde všechno do kytek..😀 )

      Odpovědět

  2. bretislav
    Jun 26, 2013 @ 06:16:40

    Tak nad tímhle já jen obdivně zírám jako prkenný „absolvent“ tří úvodních lekcí v tanečních blahé paměti. Tleskám a to ne prkenně!

    Odpovědět

  3. Vivienne
    Jun 21, 2013 @ 21:34:51

    krásné video

    Odpovědět

  4. homo sapiens tupiens
    Jun 18, 2013 @ 20:43:12

    Jsi holka šikovná. Žasnu, co všechno umíš a na jaké úrovni. Jedenáct let už je skutečně úctyhodná doba. Jen tak dál. Někdy se může zdát, že nemám tanec ráda. To ale není tak docela pravda. Ráda se na něj dívám, tedy v případě, že jej daná osoba (osoby) ovládá/ovládají. Jen to nikdo nemůže chtít po mně :-))
    Přeji dalších jedenáct spokojených let. A doufám, že už jsi zdravá.

    Odpovědět

  5. Jarka
    Jun 15, 2013 @ 19:52:09

    S tím videem to byl skvělý nápad, po přečteném článku krásně dokresluje atmosféru večera a musím se přiznat, že vůbec nevím, jak tancovaly kolegyně, protože jsem měla oči jen pro tebe.😉 Vůbec nebylo poznat, že jsi se ke konci necítila dobře, zatančila jsi to nádherně a mě zbývá jen poděkovat za krásný zážitek.😀

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 15, 2013 @ 20:16:54

      Jarko.. Až tak? No.. když říkáš. Neříkám, že mne to netěší..🙂 *Ach to ego, zase!*
      A že to nebylo poznat? No, to jen ráda slyším.🙂
      Jinak, Ty neděkuj, já děkuji, za chválu i za komentář!

      Odpovědět

  6. Ježurka
    Jun 15, 2013 @ 17:34:53

    Krásné! Moc krásné! Tanec je krásný, ale je to velká dřina. Na Tobě je vidět, že Tě to baví a tak to má být. Jsem zvědavá, kde budeš tančit příště. V Labutím jezeře? Máš moji poklonu.

    Odpovědět

  7. Beatricia
    Jun 15, 2013 @ 13:19:29

    Zlatíčko, Kolombínko, moc ti děkuji za krásný poetický komentář. Ty jsi mě také potěšila. Přeji ti krásný víkend a dále mnoho a mnoho nádherných protančených let. ☼☼☼

    Odpovědět

  8. annapos
    Jun 12, 2013 @ 04:02:57

    Ne nevěřím, nejposlednější není docela jistě, budou další krásné tance a další úžasné a vzrušující články na tohle krásné téma života, obdivuji a přeji, hodně štěstí a mnoho krásných zážitků. z dalších vystoupení.

    Odpovědět

  9. Beatricia
    Jun 11, 2013 @ 10:18:22

    S velkým zájmem jsem četla celý, krásně a barvitě vylíčený, tvůj vstup na prkna, jež znamenají svět. Docela se vžívám do té nervozity před vystoupením. Videjko je moc roztomilé, našla jsem tě hned… červená sukýnka a klobouček. Kolombínka, jak z pohádky. Máš moc hezké pohyby a talent. Uzdrav se rychle, prázdniny už klepou na dveře. ☼☼☼

    Odpovědět

  10. Vendy
    Jun 10, 2013 @ 22:58:50

    Zlati, jen jsem nepochopila… popisuješ své první taneční vystoupení, nebo to nejposlednější taneční vystoupení?
    Jinak, to vzrůšo kolem, napětí, nejistotu, šrumec, jsi popsala tak věrohodně, že jsem měla pocit, jako bych tam byla. Musí to být hodně náročné a taky hodně krásné. Navíc skvělý pocit, když svůj kousek zatančíš a zatančíš ho dobře. Vlastně tím dáš jedničku veškerým přípravám a trénování a cvičení.
    Vlastně, když se nad tím zamyslím, neznám ve svém okolí žádnou takovou tanečnici!

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 10, 2013 @ 23:03:21

      Děkuji, Vendy..🙂 Pocit a zážitek to je opravdu krásný.. vlastně, já ten šrumec kolem a nejistotu, mám vlastně ráda. Patří to k tomu. A jinak, tohle je popis toho nejposlednějšího, včerejšího vystoupení..

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: