Přežiju to vůbec? I.

Krátký vysvětlující text, alias anotace: Jak jsme na to vlastně přišli? Překvapivě tím, že jsme rozebírali své počátky literární tvorby. Zatímco u mě je Impérium prvotinou čerstvou, ashinin Galdarian už má nějaký ten pátek za sebou. A tak jsme se dostali i k tomu, jak jsme tvořili postavy a co by nám asi tak řekly, když bychom je pozvali do své reality… slovo dalo slovo a na jistém „cloudu“ začala vznikat povídka. Zároveň tak trochu doufáme, že tím poskytneme alespoň malou reklamu při znovuzveřejňování zmíněných textů, které nyní procházejí opravami. Za oba autory, Jirka

Trigatronovo (Jirkovo) varování: Místy se může zdát, že jsem naprosto nechutný romantik a citlivka. Jen klid. Ve skutečnosti to je horší.
Ashino varování: Neberte ho vážně! Ono je to totiž ještě mnohem horší než si myslí.

***

Mohly být asi čtyři hodiny odpoledne, když k tomu došlo. A přitom vše začalo poměrně nenápadně, v jedné kavárně na nábřeží Vltavy…

„Počkej, ukážu ti to,“ řekl a natáhl se k blízkému věšáku, kde měl odložené letní sako. Z vnitřní kapsy vylovil mobilní telefon a vrátil se zpět ke stolu. Palcem uvedl mobil do funkčního stavu a chvíli důležitě tančil prstem po obrazovce. Konečně pak našel to co hledal a podal telefon na druhou stranu stolu, do natažené dívčí dlaně.
„Hezké, moc hezké,“ usmála se na něj přes hrnek s čajem. „A kdy to vpustíš do světa?“
„Ještě nevím, záleží na tom, kdy to celé zkontroluju.“
„A místo abys opravoval chyby, sedíš se mnou v kavárně, nebo kreslíš obrázky. To ti je podobný.“
„No jistě, co jiného bys ode mne čekala?” pronesl v odpověď.
„Od tebe? Všechno,” řekla a významně si odkašlala. Potom sáhla po svém šálku a dlouze upila.
„Ale.. já taky nejsem úplně bez novinek. Když jsem byla u moře, tak se mnou jel i sešítek,” dodala ještě.
„Ale. Nepovídej. A copak jsi pěkného stvořila ty?” Položil mobil na stůl a zvědavě vzhlédl ke své dívce. Ta se sehnula ke kabele, co ležela vedle ní na zemi, otevřela ji a vytáhla z ní sešit se žlutými tuhými deskami.
„Je to jen počáteční náčrt, nic víc.”
„Jo, samozřejmě,” řekl se znatelnou ironií, převzal sešit a otočil první stránku. „Hmmm.”
Postupně obrátil další a další listy.
„Jsi opravdu dobrá.”
Skutečně, popisy krajiny, prazvláštní architektury i několika postav byly takřka bezchybné a srozumitelné.
„Tak tohle bych nezvládl,” přiznal, když jí vracel sešit. „Jsi skvělá, Anděl.”
„No jasně. Spíš je to pěkný brak, ale když říkáš.. no, alespoň někomu se to líbí. V hlavě už mám pěkně stvořený celý příběh. A co je nejlepší, zatím jsem se nedostala k žádnému mrtvému bodu.”
“Ne? Tak to je dobré,” opět uznale pokýval hlavou.
„Jo, ale teď.. omluvíš mne na chvilku?” řekla tiše, odstrčila kabelu stranu a zvedla se.
„Jistě.”
Zatímco byla pryč, pozvedl mikrotužku a zamyšleně si ťukal kovovou koncovkou o zuby. Námět na další kresbu mu už chvíli hlodal v hlavě. Odsunul talířek s hrnkem stranou, natočil papír a nejistě načrtl první tah. Následovaly další a další, některé rychlé, jiné pečlivě a pomalu vytažené. Když se ale vrátila, už muchlal druhý papír do kuličky.
„Jirko! No tak, to musíš opravdu všechny ty kresby ničit?” zavrtěla hlavou a zmuchlanou kuličku mu obratně vytrhla z ruky a hned na to ji rozbalila.
„Hmm.. a zrovna tahle by byla povedená. Kdybys ji nezmačkal,” ušklíbla se a záměrně mu zmačkaný papír strčila přímo před oči.
„No to by tedy nebyla. Chtěl jsem se pokusit o postavu, a ty, jak známo, já co? Ne-u-mím.”
Anděla jen pokývala hlavou, papír se alespoň částečně pokusila narovnat a pak ho složila a dala do kabelky.
„Andělko? Co to děláš?” podivil se.
„Já? Rozšiřuji sbírku tvých kreseb. Víš?”
„A jé. To zase budu viset?”
„To si piš, můj milý.”
On jen protočil oči v sloup a raději se pokusil zdržet komentáře. Bylo sice příjemné, když ona jeho malířské umění tak obdivovala, ale on o tom zkrátka samozřejmě věděl své.
Přemýšlel, jak její tvrzení nějak oslabit, když ho přerušil jakýsi neznámý hlas.
„Dovolíte? Mohu přisednout?” když oba vzhlédli, tak se trochu zarazili. On kvůli tomu, že si je vůbec někdo dovoluje rušit, navíc takový prapodivný exemplář člověka, a ona kvůli tomu, že jí ten člověk při bližším přeměření  z nějakých nepochopitelných důvodů Jirku strašně připomínal.
„Promiňte, my se odněkud známe?” začal poněkud nevhodnou otázkou, protože klást takový absurdní dotaz člověku v uniformě tmavozelené barvy, s hodnostním označením plukovníka Imperiálního loďstva… tak počkat! Cože? Impérium?
„Ona je dneska akce pětistéprvé*? Na fóru nic nebylo.”
„Co prosím? Pětistéprvé? A to je jako co? A na jakém fóru?” nechápal neznámý. Oba dva přisedící se na sebe podívali. Anděla jen bezradně pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. Opravdu byl Jirkovi hrozně podobný, dokonce i ta gesta…
„Tak mohu si přisednout, nebo ne?” nenechal se odbýt příchozí.
Bezradný Jirka jen ukázal na prázdnou třetí židli a pokynul směrem k ní: „Ale jistě.”
K jejich údivu ale ještě nově přáchozí odešel k vedlejšímu stolu a vzal od něj ještě další židli.
„My ještě někoho čekáme?“ otázal se Jirka s hranou zdvořilostí, a snažil se přitom vzpomenout, odkud toho člověka zná. I jemu teď někoho začal připomínat.
„Ano.“
Tak teď už byli mimo ještě víc. Co má tohle znamenat? Jirka už pomalu začínal rezignovat, ale Anděla se nedala a rozhodla se zjistit, o co tu jde.
„Kdo jste?“, položila náhle přímý dotaz.
„Ian Tarkin, bývalý plukovník Galaktického Impéria, momentálně na útěku,“ prohlásil mladý muž a dodal: „to byste ale mohla už vědět tady od Trigatrona, milá slečno.“
V tu ránu oba vytřeštili oči. Ian. Ian Tarkin. Trigatron. Pomalu jim to začínalo docházet. Jejich udivené pohledy se změnily v ještě více udivené a v tom Jirkově se navíc zračil ještě nemalý kus zděšení. Anděla si zase uvědomila, kolik do svých povídek její přítel ze sebe vkládá. Sice to nebylo úplně dobré zjištění, protože tak by to správný autor dělat neměl, ale zvykla už si na jiné jeho podivnůstky.
„Ehm, tohle bude asi omyl, ne? Ian Tarkin existuje jen tady,” Jirka si významně poťukal ukazováčkem na čelo, „a tady,” pozdvihl v ruce svůj mobilní telefon, který už takhle obsahoval mnoho znaků pisatelských poznámek.
„Ano. A taky teď sedím přímo zde.“
„To je blbej fór… ale dostali jste mně. Koho to napadlo? Jestli to byl Charvi, zabiju ho,“ prohlásil na adresu velitele zmíněné kostýmové organizace Jirka a rychle se napil čaje, aby zahnal sucho v krku.
„Tohle není vtip,“ ozval se měkký a příjemný hlas přímo za jeho zády. Otočil se, až mu luplo za krkem, a spatřil krásnou dívku s dlouhými tmavými vlasy. „Reese?“ zaskřehotal vyschlým hrdlem a pak naprosto rezignovaně dodal: „Já  mám určitě úpal.“ Položil hlavu do dlaní a zmlkl. To, co začalo jako vydařené posezení, se pomalu měnilo v noční můru.
I Anděla pozorovala celý výjev s velkým zaujetím, ale jak si sama sobě přiznala, nějak nestíhala vnímat, co se vlastně stalo. Pochopila, že se tu evidentně zjevil kdosi, kdo vystupuje v Jirkových povídkách. Věděla také kdo, protože jeho texty měla načtené. Avšak ani ona pořád nechtěla přijmout to, co zjevně mělo být reálným faktem. Tedy že s nimi sdílí stůl skutečně dvě zhmotněné literární postavy. Nadechla se, přejela pohledem Jirku, Iana i Reese a jen svraštila čelo.
„Takže, tohle jako opravdu není vtip?” otázala se nakonec, aby řeč nestála.
„Není,” odvětila dívka a usmála se.
„Jo, Jasně. A to si myslíte, že vám na to skočíme, jo?” nepřestávala ještě rýt.
„Není na co skákat. Jsme tady. Potřebujeme si totiž promluvit,” řekl s vážným hlasem Ian a vrhl svůj pohled na Jirku. Ten dosud nevyprostil obličej z dlaní a ještě navíc si k tomu začal nervózně podupávat nohou.

Co se to, krucifix, děje, pomyslel si, když Ian oznámil důvod jejich existence v reálném prostoru. Odkdy si literární postava chce promluvit s autorem? Že bych se byl konečně zbláznil? Ale vždyť je Andělka vidí taky… že by se zbláznila i ona? Ne, to nedává smysl. Nebo jo?
„Promluvit? O čem?“
„O nás. O tom, co s námi bude. O tom, co s námi zamýšlíš. A o tom, co jsi s námi už proved.“
Jirka náhle procitnul a zdál se být o trochu více ve své kůži.
„Tak o tom, co s vámi zamýšlím. Aha. A jen tak mimochodem, co vám je do toho?”
Oba příchozí zjevně zcela zaskočil. Možná i trochu pobouřil, protože Ian se prudce zvedl a lehce bouchl pěstmi do stolu.
„Co nám je do toho? Já bych řekl, že hodně. Píšeš o nás. Jsme jako loutky. To ty nás vedeš a vymýšlíš, co s námi bude. Jestli nás pošleš do té a té akce, nebo ne. No a my jsme zkrátka zvědaví, co nás ještě čeká.” dokončil svůj výlev plukovník a sedl si zpět na své místo.
„Jo a mimochodem, kvůli některým věcem si mě nepřej! Autore!” dodal ještě.
„Copak vy nemáte rádi překvapení?” pokusil se obrátit řeč na lehčí notu Jirka.
„Ne,“ prohlásil ledovým tónem Ian a upřeně se zahleděl kamsi do prázdna. „Překvapení už mám, hlavně díky tobě, na celý život dost.“
„Nechcete si o tom popovídat venku?“ napadlo Andělu a Reese skoro okamžitě přikývla. Obě dívky si byly dobře vědomy toho, jak velkou pozornost hádka jejich partnerů přitáhla.

* „pětistáprvá“ nebo-li 501st legion, je kostýmová organizace pro fanoušky filmů Star Wars (501st Legion – Czech Garrison , 501st Legion)

Komentáře: 24 (+add yours?)

  1. Fabulátor
    Jul 06, 2013 @ 23:26:10

    Technická věc: je rozdíl mezi odstavcem a novým řádkem. Nový řádek dá následují text (logicky) na nový řádek. Odstavec tam ještě navíc udělá mezeru. Ty tam máš v 97,34% případů pouze nový řádek a přijde mi to takové nahňácané. Nebylo by lepší tam dělat spíše odstavce?

    WordPress tip: Pokud kopíruješ z wordu, tak v editoru je tlačítko „vložit jako text“, do toho to zkopíruješ, vložíš a máš nádherné odstavce.

    Odpovědět

  2. Trackback: Přežiju to vůbec? II. | Listy snů
  3. annapos
    Jun 02, 2013 @ 15:37:32

    Někdy se snažím také zamést s tématem, ono potom zamete mnou, Ve formě sci fi, to mám vyhraněno, na reálné věci, jako třeba vesmír, jinak dost špatně chápu? Je to tím, že na televizi se moc nedívám, seriály nesleduji a mnoho nereálných věcí se vymyká mé logice.

    Odpovědět

  4. Jarka
    Jun 02, 2013 @ 08:36:15

    Hned v prvním řádku dvě chyby. Nedivím se… s jeho postavou… :-X

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 02, 2013 @ 11:08:45

      No jo, stane se..😉 V pořádku.. Jinak, i na tohle v příběhu budeme narážet. Máš totiž úplnou pravdu. Autor má představu jen rámcovou.. a během psaní věci 100x mění.🙂

      Odpovědět

  5. Jarka
    Jun 02, 2013 @ 08:34:14

    Medivím se, že chce Ian vědět, co autor z jeho postavou zamýšlí, ale mám takový dojem, že to sám autor nemusí vědět. Sice nepíšu, ale mám takovou představu, že spisovatelé příběhy postav vytváří průběžně a i když můžou mít nějakou celkovou vizi, stejně ten život svých hrdinů tak trochu žijí s nimi a utvářejí ho krůček po krůčku.😉

    Odpovědět

  6. homo sapiens tupiens
    Jun 01, 2013 @ 14:14:54

    Inu, rozhodně to vypadá zajímavě. Jsem zvědavá, jak se to vyvine dál. Co s vámi asi mají za plány? :-))

    Odpovědět

  7. Vivienne
    Jun 01, 2013 @ 08:46:43

    Velmi originální nápad a povedené provedení🙂

    Odpovědět

  8. Ježurka
    May 28, 2013 @ 17:31:37

    Taky se mi to moc líbilo! Jsem také zvědavá, jak dál. Já totiž vůbec nemám v tomto směru žádnou fantazii, takže překvapená budu zcela určitě. Mimochodem jsem to přečetla jedním dechem!

    Odpovědět

  9. ilon
    May 28, 2013 @ 16:37:09

    Tak to je velmi zajímavé téma !!!! Mám ráda takové záhadné povídky, kdy vůbec netušíme, co se bude dít dál, každým okamžikem se děj může zvrtnout úplně do netušených prostor – to mě opravdu baví🙂 Skvělé, moc se mi to líbí, nádherně napsané🙂

    Odpovědět

  10. Vendy
    May 28, 2013 @ 13:16:29

    Manipulace naruby! Už se těším, jak postavy z příběhu se svým autorem zatočí. (Trochu mi to připomnělo jednu postavu z Inkoustového srdce, ten byl taky nespokojen s osudem, co mu autor nadělil, a hodil mu to pěkně do ksichut).
    Jsem zvědava na pokračování.🙂

    Odpovědět

  11. Markéta Růžičková
    May 27, 2013 @ 22:19:09

    Impérium vrací úder! Jsem zvědavá na pokračování a případné mučení autorů.😀

    Odpovědět

    • Trigatron
      May 28, 2013 @ 12:01:53

      Don’t underestimate the Force!
      *odkašlání*
      No, myslím že pokračování se ukáže ještě zmatenějším. Věřím že nic neprozradím, když řeknu že chystáme „crossover“ – Impérium x Realita x Galdarian, nejlépe vše naráz. A k mučení to směřuje, i když to bude spíš psychoterror. (Sakra, že bychom tam zamotali i Červeného trpaslíka?😀 )

      Odpovědět

    • Le fille Ash
      May 28, 2013 @ 16:40:46

      Trig řekl vše..😀 No, myslím, že dojde na mnohé.. děkujeme za komentář!

      Odpovědět

  12. Beatricia
    May 27, 2013 @ 16:01:35

    Už se to rozjíždí. Tak ona to bude jakoby sci-fi. To může být zajímavé a složité. Čekám, jak se se autoři rozhodnou, jak naloží se svými osobami.🙂

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: