Koberce ven, křeslo sem!

Nu ne, nedivte se. Skutečně se opět ozývám! Sice ne prostřednictvím slíbeného posledního pařížského článku, ale jelikož bych měla být, nebo jinak, ráda bych byla, také někdy aktuální, bylo by ode mne možná pěkné, kdybych tímto článkem shrnula události posledních dvou dní. Jak už jistě hádáte, neměly žádný přívlastek typu: „Nudné, neakční, odpočinkové..“ protože tahle slova ke mně pasují jako Mirog k Allen. A co že se tedy dělo tentokrát? Nu, byli jsme si s přítelem pro křeslo a odnášeli jsme společně staré koberce do sběrného dvora, abychom je pak následně mohli nahradit nově zakoupenými. A řeknu vám, byla to fuška.

Eh.. teď jsem vám asi řádně zamotala hlavu a nadzvedla mandle, že? Určitě jste utrousili něco jako: „Cože? Zná ho chvilku a už si zařizujou bydlení!“ Aha.. tak jinak, možná bych to teď měla vzít z trochu jiného konce. V Praze mám příbuznou z maminčiny strany, která se po dlouhých létech rozhodla pro „mini-renovaci“ svého bytu. A právě jednou z inovací, které měly nastat, byla výměna starých koberců. S maminkou jsme jí nabídly pomoc, na internetu vybraly vhodné kusy, objednaly a domluvily dodání tak, abychom mohly být přítomny. A navíc jsme naší tetě ještě připravily překvapení. Takový předčasný dárek pod stromeček. Zakoupily jsme jí totiž křeslo, protože to původní už také nějaký čas úpěnlivě volalo po odchodu do věčných lovišť.

To tedy pro vysvětlení. A jak jsem do toho všeho ještě zvládla zamontovat přítele? No jednoduše… křeslo je přeci těžké, koberce neposedné a tak.. no, dobře. Jinak. On se zkrátka nabídl sám. Ve třech se to přeci „lépe táhne“. A to doslova (když teď vezmu v potaz přesun koberců do sběrného dvora). Jeho pomoc byla vydatná, jelikož jinak bychom s maminkou ten větší koberec nepoložily. Už jen proto, že místnost, do které měl přijít, není zcela, tedy téměř vůbec, symetrická, a já s maminkou, na rozdíl od mého přítele, zkrátka technické myšlení jaksi postrádáme. S jeho přispěním jsme tedy nový kabátek podlaze nakonec skutečně „oblékli“ a pak druhý den mohla nastat akce další. „Přepadení sběrného dvora ve třech s kárkou“. Ale o tom až za chvilku, protože jakmile koberec dosedl, bylo nutné neodkladně vyřídit ještě jednu věc. A to.. přinést objednané křeslo.

To byla akce též velmi náročná. Teta, nic netušíc, zůstala doma s maminkou a  užívala si dosavadních novinek, a já s přítelem, pěkně, již ne zrovna světlou Prahou, cestovala jak pěšmo, tak autobusem a navigovala nás dle instrukcí, které jsme dostali od prodejce, až na místo činu. Kupodivu, i přes mou místopisnou zmatenost jsme skutečně zdárně dorazili. Uvítalo nás velké zlaté hlídací stvoření vyběhnuvší z otevřené branky a hned s ním i hlas majitelky: „Nebojte se, pojďte dál.“ Krásný hovawart si nás tak oba uložil pěkně do čichové databáze, a teprve pak jsme byli vyzváni, abychom zánovní, jistě již chudáka řádně nedočkavé, křeslo převzali. „Ale to ho opravdu ponesete? Ono je dost těžké..“ oznámila nám majitelka. Přítel se jen bezeslov chopil područky, potěžkal kus nábytku a následně prohlásil: „Ale né, to půjde,“ hodil si ho přes rameno, jak sám později prohlásil, jako Boromir svůj štít (i když ten meč mu chyběl), já zaplatila a už jsme se vraceli zpět na zastávku. Tam jsme usedli do přenosné lavičky a doprovázeni udivenými pohledy budoucích spolucestujících, čekali na spoj. A co potom když přijel? Umístit křeslo do prostoru pro kočárky a usednou něj i tam, to už bylo jen dílem okamžiku. Takto jsme krásně docestovali až domů, milé křeslo vyrvali až k tetě do bytu, stále ještě za její nevědomosti umístili pěkně na jeho nové stanoviště a pak už celé tajemství během chvilky odkryli.

Příjemné posezení na zastávce

Avšak tímhle příběh ještě stále nekončí. Pořád tu je to, již výše zmíněné „Přepadení sběrného dvora ve třech s kárkou“. To také bylo zajímavé. Sklep, z něj vytáhnout starý vozík, seskládat ho a potom úkol nejtěžší… narvat, ne, to není slabé slovo, narvat do něj všechny staré, sbalené koberce, a potom takhle naloženi se „doplazit“ ke dvoru. Když už jsme se blížili, vytřeštili jsme oči. Kolona. Kolona několika aut, která zřízenci pouštěli pěkně po jednom do útrob přípravného demoličního zařízení. „Přece nebudeme stát ve frontě!“ prohlásila moje maminka a táhla vozík suverénně dál a když jsme potom prošli kolem závory a zahlédli tu „příjemnou“ paní v oranžové vestě, prohlásila další: „Můžeme projet?“ Následoval drsný, hrůzu nahánějící pohled a otázka: „Co v tom máte?“ „Jen staré koberce a zbytek je nějaké haraburdí,“ „Na sloupu čtyřka.“ Vyřízeno, bachařka zdárně odrovnána a už to pak jelo. Vše jsme vyhodili a pak už jen opustili ten rádoby vojenský prostor a mizeli zpět domů.

A jedeme!

Nu a tím se příběh minulých dní uzavírá. Jak vidíte, stály za to. I legrace při tom byla, ale i z té často bolí celý člověk. Jako dnes (nejen) mě. Ono to bylo náročné. Ale to nic. Užili jsme si to, myslím, všichni. A hlavně.. ten pocit dobře odvedené práce je nesmírně uspokojující, a to nemluvě o tom, že teta byla s úpravami nadmíru spokojena. Tím ale dnes končím, přeji krásný večer a budu se opět těšit na virtuální shledanou!

Komentáře: 10 (+add yours?)

  1. Janinka
    Dec 03, 2012 @ 12:57:18

    S tou kárkou vám to moc sluší😀, ať vám to takhle šlape/jede/vrže ještě dlouho :)!

    Odpovědět

  2. Liz M.
    Nov 26, 2012 @ 21:11:36

    Taky by se mi šiklo přenosné křesílko na zastávku a do tramvaje… ještě aby mi ho někdo popnášel. Tohle předělávání a vyhazování koberců moc dobře znám, naše babi do akce „chci novou ložnici“ zapojila skoro celou rodinu. Srolovat a vytáhnout koberce na dvůr byla nejtěžší práce a na koho myslíš, že vyšla?!😀

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Nov 29, 2012 @ 13:11:16

      Jo. Mít takové křesílko permanentně.. to by nebylo na škodu, pravda..😀 Avšak, to se nepoštětstí. Ona už tahle jedna trasa stačila. Zátěž to pro přítele, který ho celou cestu nesl, byla dostatečná.
      A co se týče balení.. no, věřím, že ta práce rozhodně nevyšla na Tebe.. že?😉

      Odpovědět

  3. Jarka
    Nov 26, 2012 @ 20:13:53

    Tvoje teta to teď musí mít doma krásné, nové koberce a k tomu nové křesílko, které je určitě i náramně pohodlné.😉 Mákli jste si, ale můžete být spokojeni a tetička má určitě ohromnou radost.😀

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Nov 29, 2012 @ 13:08:06

      Teta radost má. A pokud jde o krásu.. nu, dovolila bych si tvrdit, že to tam teď krásné má. Ty staré koberce už byly v dokonalém stavu rozkladu.🙂 Takže již po výměně volaly.

      Odpovědět

  4. Ježurka
    Nov 26, 2012 @ 12:39:52

    To jsi měla ale náročné dny! No jo, mládí něco unese a zvládne! U nás by to už dávno nešlo, my si musíme vše zjednat a následně zaplatit, jinak to nejde! Ale byli jste nejen sehraná trojka, ale i šikovná, blahopřeji a hlavně také k tomu, že jste udělali pro tetu dobrý skutek!

    Odpovědět

  5. Beatricia
    Nov 25, 2012 @ 22:47:00

    To jsi tak perfektně popsala, že tu anabázi s vámi prožívám a už mě bolí ruce. Tady je dokument, že i z obyčejné příhody se dá udělat hezký a poutavý minirománek. Máš bohaté vyjadřovací prostředky, umíš s nimi zacházet a barvitě je podmalovat.
    A také vám to spolu moc sluší. Hlavně ti přeju, aby vám to tak slušelo dlóóóóóóóuhóóó! Děkuji ti za tu roztomilou slovní hříčku v komentáři. Jsi moc milá.♥♥♥

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Nov 29, 2012 @ 13:03:14

      Oj, tak doufám, že újma na uzdraví při čtení nebyla příliš silná..😉 Ale.. z obyčejné příhody.. ona to zrovna příliš obyčejná příhoda nebyla. Nebo vlastně, jak se to vezme. Každopádně stála za to. A děkujeme za přání, Beo!

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: