Pařížský deníček podruhé: Jak jsem byla pozvána na colu

„It’s very nice to meet you!“ pronesl Charles Workman, když mi v prvních sekundách našeho setkání podával ruku. Ano. Vás také bylo nesmírně pěkné potkat. Už je to tak. Jak jsem předeslala v minulém článku, skutečně jsem se setkala s mým nejoblíbenějším operním umělcem vůbec a den poté jsem ho i viděla naživo v jedné z jeho nejlepších rolí. A zážitek? Nepopsatelný..

L’opera de la Bastille v celé své kráse

Dva roky jsem spřádala plán, jak vidět Lásku ke třem pomerančům na vlastní oči přímo v divadle. Nakonec vše skutečně vyšlo a třešničkou na dortu bylo právě ono setkání s představitelem hlavní role. Americkým tenoristou, Charlesem Workmanem.
Stalo se tak hned v den mého příjezdu do Paříže. Bylo šest hodin ráno, když jsme já s maminkou vytáhly naše zavazadla z kufru autobusu a potom už jen přemýšlely, jak se z autobusového nádraží Gallieny dostaneme k našemu apartmánu. Nebylo to nic lehkého a než jsme přišly na to, jak vůbec z automatu prodávajícího jízdenky nějaké ty zázračné lístky dostat, jak je potom také dopravit do „označovacího strojku“ a jak se vlastně s pomocí metra jako agenti s teplou vodou, ověnčeny třemi taškami a dvěma batohy, dobelhat k našemu cíli, i bez počítání vím, že za tuhle dobu uběhly nejméně dvě hodiny. Podotýkám, že samotná cesta metrem netrvala déle než třicet minut..

Záběr z pařížského metra

Ale to teď pomiňme a posuňme ručičku hodinek o patnáct hodin dopředu. Ne, to není překlep. Setkání totiž mělo proběhnout přesně ve 22:30. To proto,  že Mr. Workman v ten den také vystupoval, a proto navrhl čas srazu až po představení. O půl hodiny dříve jsme tedy s maminkou zabouchly dveře apartmánu, otočily klíčem a už si to potemňující Paříží štrádovaly pěkně pěšky k L’opera de la Bastille, která naštěstí od nás nebyla příliš vzdálená. U ní jsme pak zabočily do jedné z vedlejších ulic a vešly potom postranním vchodem pro umělce dovnitř. Jak nám bylo řečeno, skutečně tu bylo několik sedaček, kde jsem si zabraly místo a čekaly.

Postranní vchod pro umělce

Tedy, čekaly. Nevím, jestli se minuta dá takhle silným slovem nazvat, ale dobře. Skutečně, jen co jsme dosedly, v místnosti se objevil očekávaný umělec. A pak už bylo jen dílem okamžiku, než jsme si dali pohledy vědět, že jsme to skutečně my, a nedlouho potom už jsme společně odcházeli ven tím samým vchodem a zamířili si to, na jeho povel, do kavárny přes ulici. Tam jsme si sedli ke stolu a už jen povídali a povídali. O všem možném. Já měla nesčetně otázek, ale v zápalu nadšení a radosti z toho, že ho skutečně vidím, a že sním mluvím a především z toho, že mu rozumím, a že dokonce dokáži i smysluplně odpovědět, jsem nejspíše mnoho z nich zapomněla. Ale to nevadí. I tak to byly krásně a nezapomenutelně strávené chvíle. Přesně tedy téměř dvě hodiny.

Dokonce si k našemu stolku přisedla po nějaké době ještě jedna zpěvačka. Italka Lucia Cirillo, které náleží role Smeraldiny. A tak jsme tam nakonec seděli čtyři. Mr. Workman mě okamžitě nově příchozí představil a neopomněl ani dodat: „So she is a fan“ [Takže ona je fanoušek]. Oba umělci ale nezávisle na sobě poznamenali, že je neobvyklé potkat tak mladého člověka, který má rád operu. A to se potom divili ještě více, když jsem utrousila, že mám nesmírně ráda Wagnera.

Opera Bastille zevnitř

No, zkrátka.. je těžké vtěsnat všechny zážitky ze setkání do jednoho článku, proto už jen dodám.. Charles Workman je nesmírně příjemný a milý člověk. Vůbec na sobě nedává znát, že je to „Ten“ operní zpěvák, jako někteří. Nenosí nos nahoru, i když je, dle naší operní kritičky Heleny Havlíkové, špičkou ve svém oboru. Také se s ním člověk nenudí, jelikož má rád legraci a i během naší konverzace jsme se mnohokrát zasmáli. Stejně tak i Lucia Cirillo. I ona je sympatická a i sní se dá velmi dobře povídat. Oba dva se pak při hovoru chovali naprosto normálně a nenuceně, jako by mluvili se „starými známými“. Ne, jednoduše, nemám slov. Bylo to úžasné a já pevně doufám, že si rozhovor s Mr. Workmanem ještě někdy zopakuji.

Letošní obsazení Lásky ke třem pomerančům

A co se týče samotného představení.. nu, co říci. Ono vidět operu, kterou po několik let znáte, podotýkám, naprosto nazpamět, jenom z DVD, je zvláštní pocit. Ale bylo to neuvěřitelné a krásné. Ano. Takhle se mají dělat operní inscenace! Režisér Gilbert Deflo si ode mne za Lásku ke třem pomerančům zaslouží hlubokou poklonu. Jak jsem již zmínila v prvním článku o této opeře zde napsaném, kostýmy, scéna, hudba.. všechno. Všechno se tak krásně doplňuje. Jak Charles Workman poznamenal, je to zkrátka show a stojí za to ji vidět živě, protože jen z DVD toho moc poznat není. Kamera nepojme vše, ale oči ano.

Možná bych teď měla porovnávat verzi, kterou jsem viděla, s tou o sedm let starší z DVD, ale tomu se raději vyhnu, nebo to jen odfláknu několika větami. Proč? No, uznejte sami, když je opera téměř celá, až na dvě role, nově obsazená, je jasné, že bude jiná a že srovnávání tedy na místě moc není. Dobře. Někteří staří zpěváci mi v nové inscenaci chyběli. Především tedy Hannah Esther Minutillo jako Clarice. Nově obsazená Patricia Fernandéz se jí prostě rovnat ani omylem nemohla. Ona také byla tou, která mi v novém obsazení vadila nejvíce. Ti ostatní byli náhradníky platnými a svých rolí se zhostili většinou stejně dobře, jako jejich předchůdci. Dokonce i Trufaldino, Erich Huchet, mne dokázal nakonec přesvědčit, že mu role patří. I když se Barry Banksovi pohybově nevyrovnal, hlasem vládl stejně dobře a emoce tedy hrál spíše jím. A šlo mu to. Jen jsem se ve svém sedadle potěšeně usmívala.

Nejdůležitější součást naší výbavy, vstupenka do divadla

Porovnávat výkon Charlese Workmana by ode mne nebylo pěkné. Vzhledem k tomu, že i on byl samozřejmě o sedm let starší, je jasné, že roli pojal jinak. Ale stejně skvěle.. něco vylepšil, něco pozměnil, ale pořád to byl ten „starý dobrý princ“. Nejlepší představitel této role, který zatím nebyl, a dlouho nebude, překonán. Ne nadarmo o Princi z Lásky ke třem pomerančům mluvil s takovou radostí a zápalem a samozřejmě také nezapomněl dodat, že je to skutečně jedna z jeho nejoblíbenějších rolí. Nedivím se. Nedivím se a už jen dodám, že je to na tom poznat.

No, a tím své vyprávění o setkání a o návštěvě pařížské opery ukončím. A ukončím ho jen slovy: „Tenhle zážitek je nezapomenutelný!“

Plakát na operu

Komentáře: 41 (+add yours?)

  1. Trackback: Pařížský deníček naposledy « Listy snů
  2. Julie Françoise
    Aug 26, 2012 @ 20:22:37

    Muselo to být uchvacující, potkat někoho, koho už tak dlouho obdivuješ! Jeden ze zážitků, které si člověk pamatuje celý život. Doufám, že se do opery Bastille taky někdy podívám, kolem už jsem šla tolikrát, že mi přijde jako vyložený hřích, že jsem se dosud nedostala dovnitř. Buď seženu lístky – a nebo, příští rok na 14. července bude představení zdarma. (Jeden milý Pařížan mi vysvětlil, že takto střídavě obdarovávají občany opery Garnier a Bastille, letos to byl Palais Garnier s velmi povedeným baletem:-)

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Aug 26, 2012 @ 23:17:36

      Ano. Byl by to hřích.. dokonce, bohužel až pozdě, jsme se dozvěděly, že je možné těsně před představením, asi půl hodinky před začátkem, koupit přímo v Bastille lístek za 5 euro. Ten není přesně očíslovaný, takže si pak můžeš sednout kamkoli chceš. Stejně se to tam takhle dělá. Jakmile se zhasne, postranní řady se okamžitě v davech sunou doprostřed..🙂 Takže, i takhle se můžeš dostat za levno na operu..

      Odpovědět

  3. Skye
    Aug 26, 2012 @ 15:34:27

    Páni, takovéhle zážitky jsou naprosto jedinečné! Dovedu si představit, jak ti bylo, a je fajn, že jsi tu situaci takhle s noblesou zvládla a užila si ji🙂 Děkuju za hezký a milý článek, hezky jsem si po ránu početla🙂 A přeju víc takových nezapomenutelných setkání a zážitků!

    Odpovědět

  4. Trackback: Hvězdy okurkové sezóny | Blog Sleduju
  5. Vendy
    Aug 25, 2012 @ 15:18:59

    Zlatíčko, dlouho se snám odmlčela, doufám, že trávíš léto po svém, cestuješ nebo se prostě sluníš…
    Prima moře, príma bazén, dobrou zmrzku, sluníčko bez spálení, výlety na kole a neuvěřitelné operní zážitky.
    Přeju.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Aug 26, 2012 @ 23:02:07

      Děkuji za krásné přání. Prázdniny jsem si užila do syta. Ano.. a děkuji za přání… A proč že jsem se tak dlouho neozvala? No, vysvětlení snad najdeš v nejnovějším článku..🙂

      Odpovědět

  6. ilon
    Jul 29, 2012 @ 13:31:18

    Tak to je opravdu nádherný zážitek !!!🙂 Muselo to být úžasné, tohle jsou ty věci, které si pak pamatujeme celý život. Moc ti to přeju. A Paříž je nádherná,
    Krásně jsi to napsala a zdokumentovala, tomu říkám pravý letní zážitek !!!🙂

    Odpovědět

  7. Mniška
    Jul 26, 2012 @ 09:37:38

    Fakt pěkný článek, je z něj úplně cítit tvé nadšení a emoce. Musel to být skutečně zážitek, jet do Paříže a tam se naživo seznámit se svým idolem. Taky ráda chodím do divadla a byla jsem také na operetě a opeře. Mého kamaráda, který tam byl se mnou, to moc nenadchlo, což mě vcelku mrzí, ale je to něco, co opravdu nemusí každý, kor dnes, když se na nás valí všechny různé hudební žánry. A to byla v nedávné historii opera tak oblíbená!
    No, prostě ten článek mě nabyl nadšením, skoro jako bych to setkání zažila já sama.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 29, 2012 @ 16:36:40

      Děkuji, Mniško. No, máš pravdu.. dnešek opeře nepřeje. A to je velká, velká škoda a chyba! No, ale ještě, že stále existují lidé, kteří ji ve svém srdci uchovávjí a ctí ji.

      Odpovědět

  8. Lúthien
    Jul 23, 2012 @ 14:52:47

    Moc ti přeju takový krásný zážitek! Tuhle operu neznám, ale mám hodně ráda opery od Mozarta, byla jsem jednou na Figarově svatbě a moc se mi to líbilo. Máš můj obdiv, že ses dokázala tak dobře domluvit!
    P.S. Koukám, že metra jsou všude skoro stejná😀

    Odpovědět

  9. annapos
    Jul 22, 2012 @ 20:20:47

    Jsem ve věku, kdy už se kolena ze silných zážitků netřesou, protože vím jaké úsilí je třeba vyvinout, a pak je to ve chvíli pryč a ty musíš začít znovu, toužit a snít. Tady u těch tvých článků, jsem si na chvilku vzpomněla, jak je to hezké, splnit si něco o čem si myslíme, že toho nikdy nemůžeme dosáhnout. Přeji ti ještě stovky krásných snů, a všechny splněné.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 29, 2012 @ 16:30:55

      Uvidíme.. „Nesni svůj život, ale žij svůj sen.“ To dělám, drahá Anno, takže myslím, že těch snů a zážitků ještě bude (a je). Ale zrovna z těch krásných, i když jsou pomíjivé, se snažím žít a vzpomínat na ně ještě dlouhý čas po nich.

      Odpovědět

  10. Vendy
    Jul 22, 2012 @ 18:52:17

    Musel to být neskutečný zážitek. Já se v operním světě tak moc neorientuju, v divadle jsem byla naposled snad před dvaceti lety a tak mi spousta zajímavých představení unikla.
    Tobě se splnil vytoužený sen, potkala jsi člověka, kterého obdivuješ a navíc jsi zjistila, že je příjemný, milý a žádný namyšlený blb. Už to je na modrou kytičku a krásný zápis do seznamu nejhezčích zážitků.
    Jedno ze setkání, na které se nezapomíná.
    Gratuluji a moc ti to přeju.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 29, 2012 @ 16:28:53

      Děkuji vřele. Vendy. Ano, máš pravdu. Tenhle zážitek si pěkně do toho seznamu zapíši. K těm ostatním krásným.. a mimochodem, měla bys tu návštěvu divadla zase někdy podniknout..🙂

      Odpovědět

      • Vendy
        Aug 03, 2012 @ 16:00:06

        No, já mám s divadlama blbý to, že končí většinou dost pozdě a protože nemám auto ani přítele s autem, jsem nucena se spoléhat na autobus. No a autobusové linky mají své poslední odjezdy dřív, než skončí divadlo. Takže divadla jsem zrušila…

        Odpovědět

  11. Janinka
    Jul 21, 2012 @ 13:40:16

    Tak to tedy tobě i mamince gratuluji, mít takovou kuráž… Ale opravdu ne nadarmo se říká „Když se chce, všechno jde“😀. Jste fakt dobré!

    Odpovědět

  12. Daniela
    Jul 21, 2012 @ 11:32:57

    Pekné je to celé. Pekný príbeh a pekne je napísaný. Si dievča činu🙂

    Odpovědět

  13. Elza
    Jul 18, 2012 @ 21:37:28

    No to ti teda závidím (závistí celá rudnu :D). Já bych určitě před ním začala koktat a žblekotat samý kraviny…
    Hned jsou ty prázdniny nezapomenutelný a krásnější, co?

    Ještě ti musím poděkovat za všechny tvé komentáře, velmi si jich vážím! Díky moc🙂

    Odpovědět

  14. ladyesik
    Jul 18, 2012 @ 10:09:41

    Tak zde mě zase ohromuje, že jsi se s ním dokázala bavit anglicky a i rozumět, z toho bych měla snad největší strach😀

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 18, 2012 @ 10:15:33

      A co si myslíš, že já? Tohohle jsem se bála nejvíce.. ale nakonec to nebylo tak strašné.. naopak.. bylo to úžasné!😉 Skutečně se mi podařilo mu rozumět..

      Odpovědět

      • ladyesik
        Jul 18, 2012 @ 10:17:01

        Možná to by mi zkazilo to splnění snu, ale že jsi i tento strach překonala, prostě má poklona🙂 Já se anglicky učila jen 4 roky ve škole a až teď to nějak doháním, takže by to asi nevyšlo bez většího zapracování na mluvení🙂

        Odpovědět

  15. Ethnea
    Jul 18, 2012 @ 06:09:56

    Wow, paradni zazitek! Verim, ze tom musel byt nezapomenutelny pocit. Stejne jsi ho dokazala prenest i na nas, clanek je opravdu skvele napsany. =)

    Odpovědět

  16. Beatricia
    Jul 17, 2012 @ 19:01:20

    Zlatí, to je opravdu krásně napsáno a zdokumentováno fotografiemi. Jako bych tam byla a viděla to. Skutečně umíš vylíčit náladu a atmosféru toho setkání úžasně. Z článku dýchá radost a nadšení. Já bych asi neodolala a požádala umělce o autogram. To už bych měla připravené pero a památníček. To by nemohl odmítnout. Tak zase příště. Good bye.♥♥♥

    Odpovědět

  17. Martina
    Jul 17, 2012 @ 18:46:19

    Páni, tak to muselo být něco. Už jen z toho článku mám úsměv přes celý obličej, dýchá z toho taková krásná atmosféra a nutí člověka zamyslet se nad svými sny. Je úžasné, že jsi si jeden takový splnila…také si přej, aby se mi to jednou povedlo.

    Odpovědět

  18. Jarka
    Jul 17, 2012 @ 18:29:00

    Pořád jsem čekala jestli jsi se neosmělila a nepožádala o společnou fotografii, asi tedy ne, když ji tu nevidím. Škoda.😉 Musel to být zážitek jako hrom a musím říct, že jsi velmi odvážná, já bych se určitě styděla a nevěděla bych o čem mám mluvit, vlastně bych nemluvila vůbec, protože anglicky umím tak akorát pozdravit.😀 Toto byl určitě tvůj největší a nejkrásnější, prázdninový zážitek!!

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jul 17, 2012 @ 18:32:37

      Ne, o společnou fotografii jsem skutečně nepožádala a věděla jsem už dopředu, že to neudělám. Znám ho, a proto vím, že mu jsou podobné věci nepříjemné. A navíc, jsem sice fanoušek, ale ne takový ten, který za umělcem lítá, bezmezně ho obdivuje a chce mít od něj samé podpisy a fotky s ním.😉
      Mně stačil ten zážitek a to, že jsem s ním skutečně mluvila. A ano, byl to jeden z nejkrásnějších prázdninových zážitků!🙂

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: