Hektičnost nade vše

Pátek třináctého je, říkejte si, co chcete, vždy něčím zvláštní. Už jednou jsem psala, že pro mne je třináctka šťastným číslem a pátek třináctého normálním dnem, ale i tak. Ve třináctce je skryto něco více, než v ostatních číslech. Je něčím jiná, výjimečná… stejně jako kniha, kterou objevil Dereck z Prostopášnosti reality. Ne, omlouvám se. Chtěla jsem jen říci, že pátek třináctého, který před pár dny zdobil kalendáře, byl pro mne opravdu neobyčejný!

Začalo to vlastně už o letošních Vánocích, kdy jsme si s maminkou a s tetou koupily pod stromeček lístky na koncert. A ne na ledajaký koncert. Některým už možná svítá… ano! Do Smetanovy síně Obecního domu totiž přesně dne 13.4.2012 zavítal operní pěvec Rolando Villazon. Pravidelní čtenáři ví, že právě tento tenorista patří mezi mé oblíbence. To by tedy ještě šlo. Cesta do Prahy není nic složitého, ale kdyby to bylo vše… asi měsíc před tím, než měl koncert být, se naše taneční oddělení, které navštěvuji, zúčastnilo soutěže. A postoupili jsme. Ale co se nestalo. Další kolo bylo plánované na 13.4.2012. A od té chvíle začal maraton.

Má vstupenka na koncert

Ráno kolem šesté hodiny ranní zazvonil budík. Vstala jsem, posilnila se menší snídaní, oblékla se, popadla tašku a vydala se na místo, odkud jsme měli vyjíždět do divadla, kde se soutěž konala. Tam jsem se dozvěděla, že dvěma mým kolegyním není dobře. Celou noc zvracely. To nám to začíná… Obě však nakonec na soutěž dorazily. Nasedly jsme tedy v plném počtu do autobusu a vyrazily. V divadle jsem já jako první věc hledala rozpis. Toho se mi nakonec opravdu dostalo, ale byla na něm jen seřazená soutěžní čísla, jak půjdou za sebou, ale tím to končilo. Žádné časy. Jediné, co jsem věděla, bylo, že musím  nějak kolem půl páté odcházet z divadla, protože jsem měla koupenou místenku na autobus do Prahy odjíždějící v pět hodin. Podle amatérských výpočtů jsme měly přijít s naším číslem na řadu právě v půl páté. Ale dobře. Když si o pauze projdu trasu k nádraží, tak snad ji za čtvrt hodiny ujdu.

V 8:45  jsme si odbyly zkoušku a pak už jsme jen čekaly, až na nás přijde řada. Bylo to úmorné. Dlouhé. A já pořád ještě nevěděla, jestli vše stihnu. Byla jsem rozhodnuta odejít bez toho, abych odtančila, protože o Villazona jsem rozhodně přijít nechtěla, ale zase jsem nechtěla zklamat naši vedoucí. To dilema. Nezbylo mi tedy nic jiného, než doufat. Každou chvíli jsem měla v ruce mobil a rozsvěcovala displej, abych kontrolovala čas. Ten neúprosně ubíhal. Bylo 16:10 a my ještě pořád neměly naše číslo za sebou a ještě ke všemu před námi byly dva jiné tance a dvacetiminutová přestávka. Celá nervózní jsem už ťukala do stolu a interval mezi kontrolou času jsem zkrátila snad na půl minuty. Vedoucí mi poradila, ať už si vše sbalím a tašku s převlečením ať si vezmu dolu do zákulisí. Udělala jsem tak. Naštěstí. Odbylo tři čtvrtě na pět a my přišly na řadu. Už jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že nejspíše autobus, a tedy ani Villazona, nestihnu.

Nedělám to ráda, ale jen pro ukázku, abyste si dokázali představit, jak jsem běžela městem a jak jsem dávala místenku řidiči. Fotka ze soutěže. Jsem ta ve fialovém kostýmu, pro upřesnění.

Dotančily jsme. Klikla jsem na mobil a ten mi neúprosně oznámil čas 16:51. Autobus jede v celou. Stihnu ho? Hodila jsem na dres, který byl součástí kostýmu, triko, na taneční legíny jsem navlékla džíny a bosa vklouzla do polobotek. Narychlo nandala bundu, popadla tašku a vyletěla z divadla. Ano. Celou cestu jsem utíkala s mobilem v ruce. Čas odjezdu se blížil, ale nádraží jako by dělalo přesný opak. Je 16:58. Sebíhám po dlouhých schodech. Hledám autobus, který by mohl vypadat jako ten, co jede do Prahy. Našla jsem ho. Ještě tam stojí! Přidala jsem a doběhla jsem k němu. Teď už mám vyhráno. Stihla jsem to. „Dobrý den,“ jsem řekla řidiči ještě neodlíčená (a protože v tanci s názvem: „Říše fantazie“ tančím jakousi roztodivnou bytost,  tak syté fialové líčení pod očima, a k tomu vlasy vyčesané velmi zvláštním způsobem nahoru, působily určitě velmi podivně). Ale šok ze mne, zdálo se, neměl.

Teď konečně vím, že vše půjde podle plánu. Zavolala jsem tedy mamince. Odchytne mne na Náměstí Republiky i se „slavnostním oblečením“ a já se na záchodech v Palladiu převléknu a upravím. Ještě v autobuse jsem se tedy odlíčila a trochu se pokoušela opravit si účes. Nemožné. Když už jsem se pak převlékala, největší problémy jsem právě měla s úpravou vlasů. Naštěstí maminka, dokonalá improvizátorka, mi namočila rozcuchané pačesy vodou z kohoutku a vysušila mi je pod sušákem na ruce. Podařilo se nám s tím vskutku udělat divy. Nakonec jsem tedy, ve vcelku schůdném stavu, seděla na svém místě v Obecním domě a už jen čekala na příchod hlavního aktéra.

Celý program koncertu

 

A teď už ke koncertu. Rolando Villazon nezklamal. Na programu měl  belcantové árie, které však patří k mým oblíbeným. Hlavně jsem ale byla zvědavá, na jeho hlas. Nedávno totiž podstoupil těžkou operaci hlasivek. Vůbec se nevědělo, zda se opět vrátí k práci… ale vrátil. A já teď mohu konstatovat, že se nic nezměnilo. Jeho povaha je stále stejná. Energická a veselá a hlas? Možná ještě lepší. Položený trochu více do barytonové polohy, protože čím vyšší tóny, tím více jsou hlasivky napjaté. Ale to na kvalitě hlasu neubralo. Naopak. Celý koncert byl naprosto úžasný! A když potom došlo na přídavky, publikum ho vytleskalo třikrát. Co ale bylo od něj krásné a co musím vyzdvihnout je, že první přídavek zpíval empoře. Tedy místům, která jsou celou dobu v jeho zádech. To jen potvrzuje, že je to skutečně slušný člověk, který si váží svých diváků. Před tím třetím přídavkem už však gesty naznačil, že to bude opravdu již poslední, protože už je hladový, žíznivý a unavený. Ale právě ten třetí poslední mne zvedl ze židle. Pamatujete ještě na La Danzu, kterou jsem přidala před několik měsíci na Listy snů? Ano! Ta byla tím třetím překvapením. Byla jsem nadšena, protože ona byla mým tajným přáním. Podal ji jinak, ale skvěle. A hlavně na ní dokázal, že je to doopravdy velký vtipálek. Nu, podívejte se sami! (Bohužel špatná kvalita videa, ale snad to zvládnete, stojí to za to!! Našla jsem ho náhodou na youtube.)

No. A to je pro dnešek vše. Vidíte. Pátek třináctého. Ano. Můj šťastný den. Celou dobu, co jsem byla na taneční soutěži, jsem si jen a jen pořád dokola opakovala, je třináctého, všechno to klapne! A klaplo. A jsem za to nesmírně ráda! Byl to skvělý den…😉

 

Komentáře: 24 (+add yours?)

  1. Trackback: Listovníček pátý « Listy snů
  2. Labanda
    Apr 25, 2012 @ 11:04:54

    jé děkuji za pochvalu🙂

    Odpovědět

  3. Janinka
    Apr 23, 2012 @ 15:55:06

    Já mívám pátky třináctého většinou normální, ty jsi ho měla přinejmenším nevšední😀. Páni řidiči jsou zvyklí na ledasco😀.

    Odpovědět

  4. Corly
    Apr 21, 2012 @ 19:44:08

    Jéé,Tobě to ale krásně sluší!!!:-)
    A souhlas…třináctka je přece pro několik nás vyvolených šťastná…:-),i když to byla opravdu hektičnost nade vše!!!!:-DDAle dopadlo to dobře a hlavně se den zapsal do nezapomenutelných vzpomínek!.-)

    Odpovědět

  5. Beatricia
    Apr 21, 2012 @ 08:01:22

    Jako vždycky krásný a zajímavý článek z tvé autorské dílny. Já na pověry nedám, ale ten pátek tě prohnal, ale radostně. Ta fotka se mi moc líbí, ty jsi kouzelná krásná dívka.
    Velice ti děkuji za tak hezký komentář…máme to s našimi potvorami Múzami problémy…

    Odpovědět

  6. Lucerna
    Apr 17, 2012 @ 23:09:19

    Pekna fotka, pristane ti to na nej🙂.
    Ja som si ani ten piatok trinasteho nevsimla😦. To bude mozno tym, ze na poveri neverim😀 V anglicku cierne macky prinasaju sastie a u nas smolu.. kedze cierne macky su fajn priklanam sa automaticky k anglickej verzii :DD

    Odpovědět

  7. Vendy
    Apr 17, 2012 @ 19:58:02

    P.S. a moc ti to sluší.

    Odpovědět

  8. Vendy
    Apr 17, 2012 @ 19:57:01

    Tedy, to bylo o nervy. Byla jsem napjatější snad než ty (což asi nejde) a úplně jsem se dokázala vcítit do tvé situace. Ale zvládla jsi to a byl to maraton a zvládla jsi to. To byl asi největší kalup v tvém životě! Aspoň dosud…
    Takže, jak vidět, některé pátky třináctého můžou být i šťastné.
    Vyšlo ti to báječně, stihla jsi oboje – a vychutnala sis úžasný zážitek.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 17, 2012 @ 20:36:41

      Jej, to jsem nechtěla… abych ten shon přenesla na tebe🙂 Omlouvám se… avšak ano, máš pravdu. Kalupů jsem zažila už mnoho, ale takovýhle ještě vskutku ne. Jinak děkuji🙂

      Odpovědět

  9. Trigatron
    Apr 17, 2012 @ 18:08:35

    Co říci, než že závidím. Popisuješ to tak strhujícím způsobem, skoro filmově, že nedá moc práce si celý zmatek a shon představit. Takže opožděně gratuluji k silnému zážitku z koncertu a zároveň k úspěšně odtančenému představení.

    Odpovědět

  10. ilon
    Apr 17, 2012 @ 11:28:47

    Milá Ash – tady je krásně vidět, že pověry by v našem životě neměly mít místo, protože „nešťastný“ pátek třináctého, může pro někoho být šťastný. Popsala jsi to úžasně, když jsem tvůj článek četla, pomalu se mi chtělo pozastavit čas, aby jsi to všechno stihla. A mimochodem, moc ti to sluší😉

    Odpovědět

  11. annapos
    Apr 16, 2012 @ 18:14:57

    Byl to jistě hektický den, takové jsou právě ty, na které se nezapomíná, jako tanečnice jsi byla moc zajímavá, jsi i krásné děvče a moc ti to slušelo, nevím jestli víš, že koncert a člověk kterého zřejmě miluješ a obdivuješ, je jistě světová elita, a je zvláštní mimo zpěvu i tím, že se děkuje a zdraví gestem svobodných zednářů.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 16, 2012 @ 18:25:28

      Obdivuji ho, to určitě. Je to jeden z mých oblíbenců. Ale nic víc. Avšak o těch Zednářích, to je velmi zajímavé… nikde jsem to nečetla, ale gesta, o kterém mluvíš, jsem si opravdu všimla.
      Jinak děkuji za pochvalu.😉

      Odpovědět

  12. Naďa
    Apr 16, 2012 @ 09:24:25

    Andělko, to tedy bylo napínavé jako hrom. Jsi skvělá, že jsi to všechno stihla. Odměna byla zasloužená. Jste s maminkou moc šikovné, sušit vlasy pod sušákem na ruce je doklad, že jste obě velice nápadité a umíte si poradit!

    Odpovědět

  13. Jarka
    Apr 16, 2012 @ 08:30:47

    Senzacéééé! Díky za tu video-ukázku, kde jsem mohl nasát trochu té atmosféry ze zpěvákova vystoupení. Bylo to skvělé.😀 To byl pátek třináctého, jak vyšitý. Taky proti třinácce nic nenamítám, je to den mého narození.😉 A jakpak jste dopadly v té taneční soutěži, ani ses nezmínila.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 16, 2012 @ 17:53:01

      Ano, jak vyšitý vskutku byl… jen nebyl smolný, naštěstí😉 A k soutěži: Tohle bylo krajské kolo. Z okresního jsme postoupily až sem, ale do celostátního jsme se už nedostaly. Nevadí… i tak to byl pro nás a naši ZUŠ velký úspěch😉

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: