Prvorozená

Prvorozená. Jednoaktová povídka, která byla stvořena díky samotným zážitkům Matky Přírody pro literární soutěž Malý Princ. Tu, na svém po kakau vonícím blogu, pořádala (Ta)jemná kakaová. A nyní přišel čas, představit Prvorozenou i vám.

Do soutěže Malý Princ přišlo (Ta)jemné kakaové pět povídek. A protože, jak ona sama řekla, každá byla jiná a každá ukazovala koutky zcela odlišné blogerské duše, udělala jednu překrásnou věc. Místo jednoho vítěze, vyhlásila hned pět. Každému zúčastněnému pak věnovala  několik slov. Já je zde, s dovolením, uvedu:

Věneček z poupat beztrnitých růží fouká vánek za červánkovou sylfou Ash. Ta se rozepsala, opřená o kmen staré jabloně, nad prvním dítětem Matky Přírody pověřené svým otcem – Bohem, důležitým úkolem. Podepsala srdíčko nesmitelným inkoustem z šeříkových listů. Krajina propletená zvědavými stébly trávy elegantně mává hubeným zápěstím své královně!

A teď bych chtěla jen říci: „Děkuji ti, (Ta)jemná kakaová, za tvá krásná slova! Vykouzlila mi úsměv na rtech a prohřála mé srdce… a stejně tak děkuji za ten voňavý věnec růžových poupat, který v mé fantazii přebírám. Jak ten krásně voní!“

***

Před mnoha a mnoha nedozírnými lety, kdy ještě planeta Země byla do vesmírných plenek oblečena a nebylo jí více než pár desítek let, život ještě v podobě, kterou známe my dnes, byl pouhou nejasnou představou Budoucnosti. Takovou, která ještě nezačala nabírat žádných zřetelných tvarů.
Avšak to nezabránilo matce Přírodě, Bohem vyvolené vládkyni nově stvořené planety, aby začala Zemi měnit.
Právem se jí nelíbil oheň a prach, který ji zdobil, a stále více jí tu chybělo něco jiného. Krásného a voňavého, co by rozsvítilo sinavý zemský povrch a donutilo koutky úst se smát.
Dny upadaly do temnoty a noci se rozzařovaly a matka Příroda stále procházela svým novým domovem a hluboce přemýšlela. Nespala. Neodpočívala.
Když se po několika probděných nocích konečně posadila na lávou rozehřátý kámen, aby ulevila svým zmoženým údům, padl na ni silný stín zklamání a strachu. Bůh jí dal moc, aby ze Země udělala domov. Domov plný barev a radosti. Zatím tu ale jen sedí, neschopna jakéhokoli vymýšlení. Nenapadá ji nic. Nic, co by se alespoň krůčkem přiblížilo představě Pána.
Cosi jí zastudilo na její po růži zbarvené tváři. Kapka smutku. Lehce a pomalu setřela slzu svým dlouhým ukazováčkem a podepřela si dlaní bradu.
Víčka jí stále více těžkla a ona už je nedokázala, ač se snažila, seč mohla, udržet. Únava byla silnější a protentokrát boj vyhrála. Matka Příroda se oddala dlouhému, osvěžujícímu spánku.
Byl možná bezesný, ale tak jako spala Příroda, její myšlenky byly vzhůru. Pobíhaly po její rozbouřené mysli sem a tam a drze se vkrádaly i do těch nejtemnějších a nejvzdálenějších koutů. Jak ale měnily svoji polohu a chtěly poznat nové a nové části mysli, začaly se některé pomalu spojovat. Byly si tak blízké a natolik si rozuměly, že spolu dokázaly bez problémů hovořit.
Pak se matka Příroda probudila. Stále ještě byla trochu zmatená. Brzy však pochopila. Z celého toho zmatku se zrodil nápad. Konečně!
Již déle nečekala. S lehkým úsměvem na rtech se rozhlédla kolem sebe. Viděla jen oheň a prach. Klekla si na rozpálenou zem a jemným dechem zchladila malý kousek planety. Potom na to samé místo položila dlaň. Jediným pohybem smísila prach a spálené kamení do jednoho jediného kousku. Když potom procedila tuto nově vzniklou hmotu skrz dlouhé chladné prsty, ta změnila nejen barvu, ale i svoji původní konzistenci. Byla vlhčí a tmavší a ztratila šedavou barvu, která byla zaměněna za příjemnou očím lahodící tmavě hnědou. Jeden koutek rtů se stáhl do ještě znatelnějšího úsměvu a matka Příroda uznale pokývla hlavou nad svým vlastním dílem.
Potom ale pokračovala. Vzala znovu kousek té podivné hmoty. Tentokrát jen mezi dva prsty a chvilku si s touto součástí země pohrávala.
Nakonec si to, co z toho vzniklo, položila na svoji vrásčitou dlaň. Nebylo to nic převelikého a ani moc krásy z toho nesálalo, ale i přesto matka Příroda cítila, že stvořila něco, co jednou bude měnit osudy lidstva. Jemně pozvedla tuto věc směrem k Slunci, aby si ji prohlédla. Její barva ji uchvátila. Vzdechla.
Potom to vzala, vložila zpět do stejně barevné, ovšem oproti tomuto sypké, hmoty a zakryla tak, aby k tomu alespoň pár blahodárných paprsků slunce mohlo.
„Caacao, tak ti budu říkat!“ pronesla směrem ke svému výtvoru a s prosbou v očích vzhlédla k nebeskému zlatu.
„Předej mu svoji energii. Vždyť to pro tebe není nic příliš složitého!“
A opravdu nebylo. Každý den obdarovávala velká hvězda Caacao svým teplem a jasem. Po nedlouhé době se na místě, kde bylo jen pouhé hnědé nic, objevila vůbec první rostlina. Matka Příroda byla spokojena s tím, co stvořila. Poznala tak, že i ona dokáže díky jí dané moci a schopnostem opravdu přetvořit nehostinnou Zemi v něco krásného. Caacao, neboli Prvorozenou, to začalo a dosud to ještě stále neskončilo. „Stále je co měnit,“ říkává Příroda s úsměvem.

Komentáře: 26 (+add yours?)

  1. Trackback: Listovníček čtvrtý « Listy snů
  2. Vendy
    Mar 11, 2012 @ 16:20:47

    Připojuji se s chválou, nádherný poetický text.
    Stvoření Kakaové?
    Umíš dobře zacházet se slovy a máš nádhernou obrazutvornost.

    Odpovědět

  3. Janinka
    Mar 11, 2012 @ 14:43:36

    Nádhera, tohle se moc krásně četlo…🙂

    Odpovědět

  4. ilon
    Mar 10, 2012 @ 10:39:01

    Ach to je ale nádherně napsané !!! Opravdu jsi člověka vtáhla do děje. Je to velmi zajímavé téma a nevšední počtení, úžasná souhra slov a slovních obratů.🙂
    krásné***

    Odpovědět

  5. Mniška
    Mar 10, 2012 @ 09:17:47

    Tu povídku už jsem u (Ta)jemné kakaové četla a musím říct, že mě velmi zaujala. Je vidět, že už nějakou dobu píšeš, protože věty a slova, která používáš jsou poetická a naprosto bezchybná. Moc se mi líbilo, že se to čte hladce a plynule, žádné krkolomné věty, prostě jako když se voda v potůčku hladcepřelévá přes kamínky. Za tu povídku ti musím složit poklonu!

    Odpovědět

  6. Beatricia
    Mar 10, 2012 @ 08:03:53

    Tu nádhernou prózu jsem četla jako nádhernou poezii. Velmi hodnotím, chválím a obdivuju tu myšlenku, bezchybné slovní obraty a bohatou slovní zásobu. A gratuluju.
    Moc ti děkuji za milou noční návštěvu a krásný nevšední komentář s pochvalou.
    Velice jsi mne potěšila. Přeju ti celý radostný víkend. ♥♥♥

    Odpovědět

  7. Vivienne
    Mar 09, 2012 @ 22:00:21

    vážně se ti to povedlo

    Odpovědět

  8. Miri
    Mar 09, 2012 @ 19:44:51

    Líbí se mi tvoje myšlenky i jejich zpracování. Sice mě trochu pobavila představa, že aby Příroda vytvořila tolik hlíny musela asi hodně dychat na zem, ale to byla jen taková zbloudilá myšlenka. Zbytkem jsem proplula zcela hladce. Velice se mi líbilo jak dostane od Boha Zemi a musí z ní sama vytvořit svůj domov.

    Odpovědět

  9. Arwen
    Mar 08, 2012 @ 14:11:13

    Krásná poezie nemá chybu!
    jinak moc děkuji za hlas😉

    Odpovědět

  10. Petr
    Mar 08, 2012 @ 13:16:04

    Máš dar vnést poezii i do povídek, krásně se to čte, má to nápad, hloubku i příběh. Palec nahoru😉

    Odpovědět

  11. Sciurine
    Mar 08, 2012 @ 12:23:32

    Nádherná poviedka. Teda aspoň nakoľko to dokáže posúdiť človek s nádchou, tečúcimi sopľami a horúčkou.

    Odpovědět

  12. (Ta)jemná kakaová
    Mar 07, 2012 @ 16:57:45

    Není za co děkovat🙂

    Povídka je prostě nádherná!

    Odpovědět

  13. Le fille Ash
    Mar 06, 2012 @ 20:03:25

    Naďo a Jarko, děkuji vám moc!🙂

    Odpovědět

  14. Naďa
    Mar 06, 2012 @ 16:59:55

    Já souhlasím s Jarkou, taky se mi líbila.

    Odpovědět

  15. Jarka
    Mar 06, 2012 @ 09:10:20

    Nedovedu to tak krásně poetisky vyjádřit, jako (Ta)jemná kakaová, ale ta povídka je krásně napsaná a moc se mi líbila.😀

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: