Extrémní životní prostředí; Pouště [I.]

Příroda je doopravdy mocná a stále nám ukazuje, co vše svede. Nejlépe je to vidět tam, kde jsou podmínky pro život nějakého živočišného, nebo rostlinného druhu, značně ztíženy. Tady teprve můžeme pozorovat, jak se dokázaly jednotlivé organismy dokonale přizpůsobit těmto nepříznivým podmínkám, a jak mohou téměř bez problému žít i tam, kde bychom je v žádném případě nehledali.

Abych to vzala pomalu a postupně. Začneme pouštěmi a to ještě přesněji takovou dosti jednoduchou, ale vcelku zásadní, otázkou. „Co si představíte, když se řekne poušť?“ Místo, které je velice nehostinné, dny jsou zde horké a bez stínu, není tu žádný život, a ti, kteří se sem vydají, jsou pokládáni za blázny, protože v moři písku a písečných vln není možné přežít…  Je toto vaše odpověď? Ano. Toto je asi nejčastější úhel pohledu. Neříkám, že je nesprávný. Poušť je opravdu nehostinné místo. Ale místo bez života? Hloupost! Souhlasím také s tím, že jsou zde horké dny, kdy není kam se schovat před sluncem, vytrvalé větry totiž udržují bezmračnou oblohu, ale že by se tu nedalo žít? Dovolte mi vám pomocí tohoto seriálu představit pouště tak, jak je neznáte.

Ze základu… Poušť opravdu není jen samý písek. Existuje totiž šest vcelku odlišných druhů, které rozdělujeme ještě do tří hlavních skupin. Pouště horké, sem patří – štěrkovité a oblázkové (seríry), kamenité a skalnaté (hamady), hlinito – prachovité, písečné. Samotnými skupinami jsou pak pouště solné a polární.

Asi nejznámější typ pouště; Písečná poušť

A teď trochu z jiného soudku; Solná poušť

 A teď se pojďme podívat na zoubek jednotlivým ze tří druhů pouští.

Horké pouště

***

Podmínky pro život

Největší příčinou nelehké obyvatelnosti pouště jsou vysoké denní teploty, které zde panují. Ty někdy vyběhnou i nad 70°C. Nejhorší je to v poledne, kdy slunce stojí těsně nad hlavou a stín, který byste v tuto dobu vrhali, by nebyl delší než 15 cm. V poledne je horký nejen vzduch, ale hlavně povrch země. Nejtepleji je tedy těsně nad zemí. Nesmím opomenout zmínit i velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí.

Voda na poušti také není. Tedy alespoň ne žádný stálý tok, jako je např. řeka. Někdy se tu sice vyskytují zaplavené nížiny, ze kterých voda nemůže odtéct, ale voda v nich je slaná, a tudíž nepoživatelná. Brzy také vysychá, a tak jediné, co po ní zbyde, je rozpraskané bahno pokryté solnou vrstvou. Těmto místům se říká sebchy, nebo také šoty. Povrch pouště je suchý a vyprahlý. Průměrné množství srážek na pouštích je 200 mm za rok, jsou ale i případy, např. Namibská poušť, kde spadne pouhých 25 mm ročně. Pouště jsou také často sužovány silnými větry.

Horké pouště; pouštní rostliny a jejich přizpůsobení

Stejně jako živočichové, kterým, kvůli obsáhlosti, věnuji samotný článek, se museli životu na poušti přizpůsobit i rostliny. Můžeme u nich pozorovat četné změny v morfologii (vnější stavba těla), anatomii a fyziologii. Jednou, a asi nejhlavnější změnou, je vytváření rozsáhlých a dlouhých kořenových systémů. Tyto kořeny mohou dosáhnout někdy až 15 – 20 m do hloubky či do dálky, podle toho, zda se rostlina rozhodla své kořeny umisťovat spíše více pod povrch, nebo do co největší hloubky. Pouštní rostliny se snaží najít jakýkoli malý zdroj vláhy. Vodu si proto berou například z ranní rosy, nebo z mlhy. Na druhé straně však stojí také snaha vlhkosti co nejméně ztratit. To ale rostliny vyřešily velmi chytře. Protože nejvíce vody uniká listy, je výhodné jejich plochu co nejvíce zmenšit. Většina rostlin má proto velmi úzké listy, nebo pouze ostny, které mají menší plochu a tudíž odpařování vody není tak znatelné.

Mnoho sukulentů (pouštních rostlin) má také schopnost skladovat ve svém těle značné množství vody často i na dosti dlouhou dobu. Z toho  plyne, že sukulenty můžeme rozdělit na dvě skupiny. První je ta, která zmenšila své listy natolik, aby co nejméně unikala vláha a druhá skupina se zase naopak specializuje na skladování vody.

Ukázky sukulentů

Změna ve stavbě těla pouštních rostlin třeba nemusí být ani viditelná hned na první pohled. Typickým příkladem jsou transpirační průduchy, „otvory“ na těle rostliny, které se starají o vylučování vody. Ty ale rostliny dokáží uzavřít. Vlastně je uzavírají každý den. Někdy je nechají zavřené i přes celé období sucha. Mnohé pouštní rostliny také chrání před vyschnutím silná vrstva nepropustného vosku na listech.

Možná byste se nyní mohli zeptat, jak je vlastně udržování vody v rostlinách účinné. Odpověď zní: „Velmi“. Vědci, kteří se zabývají studiem sukulentů, ponechali karnegie, obrovité kaktusy, které se mohou vytáhnout až do výšky 15 m, jeden rok bez vláhy. Jejich hmotnost se však zmenšila pouze o 27%. Jiný kaktus nechali vědci bez zálivky 6 let. Ten ztratil 11 kg z původních 37,5 kg. Na poušti kupodivu rostou i stromy s listy. Jsou to třeba rostliny z rodu Idria či Foqueria. Ty v suchém období listy ztrácí, aby celá rostlina mohla žít. Po jejich ztrátě dochází k omezení životní aktivity. Méně radikálním způsobem se brání horku druhy, které natáčejí své listy vždy hranou proti paprskům. Tímto jsou známy třeba australské blahovičníky, které kvůli tomuto „zvyku“ neposkytují mnoho stínu.

Část obří karnegie

A to je pro dnešek vše… v příští části seriálu se budu věnovat převážně tomu, jak se životu na horké poušti přizpůsobila zvířata.

Komentáře: 21 (+add yours?)

  1. annapos
    May 17, 2013 @ 12:25:18

    Tak při tom čtení přemýšlím, jak špatná je ta lidská schopnost měnit podstatné, ztrácíme čich, zrak, hmat, sluch, no chuť snad ne? Jak se nedokážeme asimilovat do odlišného prostředí, jak špatně tolerujeme změny, a jak to jako lidé budeme mít jednou těžké, až si zničíme životní prostředí do té míry, že budeme nuceni, se přizpůsobit novým podmínkám? Krásně jsi popsala, jak je příroda moudrá a dokáže přežít vše.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      May 17, 2013 @ 20:58:43

      Příroda je holt mocná čarodějka.. to je již neměnný fakt. Proto já neustále říkám, že se od ní ještě máme co učit. Je v ní tolik moudrosti.. jen ji to chce umět vnímat..

      Odpovědět

  2. Ludmillas
    Mar 11, 2012 @ 10:33:30

    ďakujem za tento poučný článok, niečo nové som sa opäť naučila.🙂
    Solné púšte, to tiež počujem prvý krát
    peknú nedeľu prajem

    Odpovědět

  3. Trackback: Listovníček třetí « Listy snů,
  4. (Ta)jemná kakaová
    Feb 28, 2012 @ 11:55:16

    Netušila jsem, že existují i solné pouště. Konečně mi někdo rozšířil obzor dokonce na dvě komůrky!🙂

    Děkuji za krásný článek!

    Odpovědět

  5. Beatricia
    Feb 28, 2012 @ 06:23:38

    Ještě jsem ti chtěla dodatečně poděkovat, že jsi zjednodušila přístup k tvým komentářům. Určitě to pomůže k vyšší návštěvnosti. E-mail nemá totiž každý ke své dispozici, takže nebylo možné ti napsat koment. Já jsem ráda, že už k tobě mohu, protože tvůj blog je velice inteligentní a zajímavý.🙂

    Odpovědět

  6. Lucerna
    Feb 27, 2012 @ 20:16:51

    Moc uz na dokumenty nepozeram, ale podla toho co viem pust bez zivota nie je. Hlavne v noci su tam hady a hmyz. Solna pust ma vsak zaskocila, aj taka existuje? Na takej by som potom zivot uz vobec necakala, sol..🙂

    Odpovědět

  7. ilon
    Feb 27, 2012 @ 18:11:55

    Je opravdu zajímavé, v jakých nehostinných podmínkách dokáže cokoliv živého přežít. Ať se jedná o vyprahlou pošť, nebo třeba o život v naprosté tmě hluboko v oceánech u dna.
    Ale život si vždy nějakou cestičku najde.
    Napsala jsi to opravdu krásně 🙂

    Odpovědět

  8. Vendy
    Feb 26, 2012 @ 21:02:51

    Občas se dívám na některé přírodovědné dokumenty a život na poušti je opravdu zajímavý a rozhodně není poušť bez života. Je zajímavé, kde všude se život udržuje a v jakých podmínkách dokáže vydržet a přežít. Jak se kytičky a živočichové zuby nehty drží toho života. Ale nejen rostlinstvo a fauna – ale i lidé dokáží žít v poměrně příšerných podmínkách, aspoň z mého pohledu – třeba chudí v Indii, v Africe, nebo ve válkou postižených zemích…

    Odpovědět

  9. Jarka
    Feb 25, 2012 @ 18:06:05

    Číst o životě v extrémních podmínkách je moc zajímavé a nevím co je horší, jestli nesnesitelné vedro, nebo zima k nevydržení. Člověk se musí divit, že se vůbec něco živého těmto podmínkám dokáže přizpůsobit. Bylo to zajímavé čtení.😉

    Odpovědět

  10. Naďa
    Feb 25, 2012 @ 17:58:59

    Jsi skvělá, Andělko, už jsem snad vypotřebovala všechna slova chvály, tak příště něco vymyslím🙂

    Odpovědět

  11. Beatricia
    Feb 25, 2012 @ 13:56:56

    Děkuji za zajímavý názor. Máš pravdu, takto jsem ty fotografie úmyslně roztrhala já.
    Líbí se mi tvůj zajímavý článek – hezky píšeš. :-)*

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: