Navštivme společně uličku Na plechárně

Ulička Na plechárně je vlastně jedna zcela obyčejná ulice v Kalifornském městě Monterey. A nebo, že by nebyla zas až tak obyčejná? Víte, tady jde hlavně o to, z jakého pohledu se na to podíváme.

Dílo: Na Plechárně, Autor: John Steinbeck, Nakladatelství: Svoboda, Rok Vydání: 1979 

Hlavní Postavy: Mack, Hazel, Eddie, Jones, Hughie, Li Čong, paní Dora, doktor

Obsah: Nedá se říci, že by kniha měla nějaký děj. Nemá ho. Jedná se spíše o vyprávění o příbězích, které se v uličce Na Plechárně dějí. Ale abych přiblížila trochu tuto podivnou ulici. Není to vlastně nic jiného, než zapadlá část města. Povětšinou neuklizená a nevoňavá, ve které se usídlili ti, co postrádají jednu důležitou věc. Domov. Avšak nachází se tu také jedno stavení. Sice polorozpadlé, ale stále ještě stojící. Grandlehárna, neboli bývalé skladiště rybí moučky. Tu si opatrují a šlechtí Mack, Hazel, Eddie a Hughie, hoši, kteří nejsou zrovna mezi blízkými obyvateli zrovna oblíbení, ale i přesto je k nim chována jakási zvláštní „úcta.“ Jak už jsem tedy řekla. Celá kniha je spíše sérií příběhů o lidech z blízkého okolí uličky a o osudech zmíněných hochů. Jediná příhoda,  která se táhne přes několik kapitol, je o tom, jak se hoši rozhodli uspořádat doktorovi mejdan, jako dárek k narozeninám. To byste opravdu nevěřili co vše se při tom může stát.

Co já na to: Zpočátku se mi do čtení příliš nechtělo, ale jak jsem se prokousávala stále dalšími a dalšími kapitolami, začala jsem knížce přicházet na chuť, až jsem došla do fáze, kdy jsem ji nepustila z ruky. Ano. Naprosto mne pohltila. Čím? Vlastně ani nevím. Možná to bylo příběhem. Tak jednoduchým, ale z velké části tak dojemným a přesvědčivým, nad kterým jsem se mnohdy musela tiše pousmát a někdy naopak stejně tiše rozbrečet. Možná to bylo Steinbegovým stylem psaní, se kterým jsem se dosud u žádného jiného autora ještě nesetkala. Neustále mne držel při smyslech. Jednou něco skončilo, ale okamžitě se začínalo něco jiného. A to bylo velmi dobře!

Co mi kniha vzdala, co mi dala? Dala mi mnohé. Pomohla mi se podívat na zcela obyčejné věci úplně jiným, netradičním pohledem, který Steinbeck rozhodně nabízí. A to bylo to úžasné. Donutila mě také se zamyslet nad některými příhodami v ní. Některé z nich jsem si třeba musela přečíst několikrát, abych je vůbec pochopila, ale pokaždé jsem nakonec nad každou kapitolou zakývala hlavou a pronesla chápavé: „Aha!“ když se mi konečně rozsvítilo.

Závěrem: Takže ano. Tohle byla kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat, a ke které se zaručeně ještě nejednou vrátím. Je totiž o obyčejném životě a někdy jsou zkrátka takové knihy, těmi nejzajímavějšími!

Hodnocení: 5+/5

Komentáře: 17 (+add yours?)

  1. Trackback: Listovníček druhý « Listy snů,
  2. Petr
    Jan 07, 2012 @ 21:47:55

    Inspirovala jsi mne, díky, budu si to muset znovu vyhledat v knihovně a přečíst, Steinbeck píše moc dobře. Ale ty taky🙂

    Odpovědět

  3. Nobody
    Jan 07, 2012 @ 08:57:02

    Má docela pěkný obal, ale ještě by mě musela chytit hned prvním odstavcem.🙂 Jak se tohle nestane, nečtu… Já prostě musím narazit na knížku, která mě zaujme obalem a prvními řádky, jinak se ke čtení nedonutím. Proto jsem toho za svůj život přečetla tak směšně málo.😀
    Obsah zní rozhodně zajímavě, ale jestli si se prvními stránkami musela prokousat, nevím, jestli by u mě mohla mít tahle knížka úspěch.🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 07, 2012 @ 13:00:25

      Něco ti poradím, krizový byl hlavně úplný prolog, ale od první kapitoly už to mělo spád a lehkost… rozhodně se na ní podívej. Myslím, že by tě nakonec mohla také zaujmout…😉

      Odpovědět

  4. Miri
    Jan 06, 2012 @ 21:04:55

    Podle popisu bych tipovala, že mě to nezaujme, ale podle hodnocení a tvého nadšení jsem měla pocit, že si to musím přečíst. Jestli to někde uvidím, tak si to určitě přečtu

    Odpovědět

  5. Janinka
    Jan 06, 2012 @ 20:55:50

    Knihu neznám, název slyším prvně. Ale mám takové tušení, že když na návštěvě zalezu do babiččiny knihovny, určitě tam něco takového najdu :)!

    Odpovědět

  6. Naďa
    Jan 06, 2012 @ 12:11:34

    Na Plechárně byla moje zamilovaná knížka, taky Pláň Tortilla, Toulavý autobus atd. Steinbeck byl moje milované čtení, ale už předlouho jsem jej znovu nečetla. Hezké připomenutí, Andělko, já jsem tuhle knížku poprvé četla asi ve svých 20 letech.

    Odpovědět

  7. Lucerna
    Jan 05, 2012 @ 21:51:58

    Knihu nepoznam. Najlepsie su knihy o zivote, ja osobne ale momentalne uz necitam nic😀. Som to posledne mesiace prehnala.. za jeden mesiac som bola schopna precitat cez desat knih, dost to liezlo do casu. Teraz mam zas obdobie bez nich, teda len co precitam co som dostala na vianoce, budem mat take😀.

    Odpovědět

  8. Lucie
    Jan 05, 2012 @ 20:22:13

    To Ti závidím, že i když ses na začátku nemohla do čtení knihy „dostat“, překonala jsi to, prokousala se prvními ne příliš záživnými kapitolami a četla jsi dál.. Což se rozhodně vyplatilo, když Tě kniha nakonec tak uchvátila🙂 Já tohle neumím… Když mne knížka nebaví od začátku, nebaví mne vůbec. Odložím ji, pak ji zaklidím zpátky do knihovny a podruhé už se mi do ní nechce😀
    Tuhle knihu neznám, ale jestli jí někde uvidím, určitě si na Tebe vzpomenu a třeba do ní i nahlídnu, případně půjčím/koupím🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jan 05, 2012 @ 20:37:10

      No, já většinou čekám tak dvě, tři kapitoly… a potom teprve knížku odkládám… A jinak určitě přečíst, nebo alespoň nahlédnout, doporučuji! Není to sice lehký příběh a lehké čtení, ale když se začteš a kniha tě zaujme, pak už tě nepustí a nedá ti to, a ona sama tě donutí se k ní vrátit😉

      Odpovědět

  9. annapos
    Jan 05, 2012 @ 17:00:05

    Těžké čtení, ani ve svém pokročilém věku bych se nedonutila si přečíst pokračování, „Sladký čtvrtek“, tedy tě obdivuji, hezky napsaná recenze.

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: