Když se knize vdechne život

Minulé téma z projektu „Fantastické Vánoce“, do kterého jsem se zapojila u Ettël, jsem záměrně vynechala. To proto, že bych se stejně většinou opakovala, protože fantasy světy a fantasy postavy, jsou vlastně v něčem takovým obdobným problémem k zamyšlení. Do toho třetího se ale mileráda opět zapojím! Zní totiž: Fantasy na stříbrném plátně.

Když spisovatel napíše knihu, pak zcela jistě také přemýšlí nad tím, zda třeba právě ta jeho náhodou nezaujme nějakého vlivného režiséra a ten podle ní nenatočí film. Ale jak to s tím vlastně je? Je dobré točit filmy podle knih? Není to někdy třeba spíše na škodu?

Já osobně si myslím, že v jistém smyslu rozhodně ne, ale jak se říká: vše má své pro a proti. Příběh ve filmové podobě je přijatelnější a zábavnější a je lehčí ho „schroustat“. Ale zase na druhé straně by ten, co film viděl, měl znát i jeho původní knižní předlohu. Mnohdy totiž ve filmech chybí důležité detaily, které režisér vynechal, ale třeba právě ty byly v knize klíčovými. Potom ale může být divák mírně zmaten a stejně nakonec, i když třeba až po shlédnutí filmu, bude hledat vysvětlení v psaném příběhu.

Mluvím ze své vlastní zkušenosti. Úplně stejný problém jsem měla já se zfilmovaným Pánem prstenů. Film se mi už jako malé nesmírně líbil, obdivovala jsem kostýmy, hudbu… a dodnes žádný jiný LOTRovi nesebral jeho první místo v žebříčku nejoblíbenějších filmů, ale i když jsem ho viděla po několikáté (a to ještě jeho kratší verzi), nebylo mi pár věcí jasných. Byly to jen maličkosti, ale stejně jsem nad nimi neustále dumala. Až když jsem se dostala k Tolkienovu knižnímu dílu, vše se mi trochu více vyjasnilo. Musím říci, že když se na to dívám zpětně, vidím, že to byla chyba, když jsem sáhla nejprve po filmu a poté až po samotné knize. A, bohužel, nebyl to jediný případ, kde jsem to takhle udělala.

A co tím chci říci? Že pokud už chcete vidět nějaký film, který ovšem má knižní předlohu, raději odložte jeho shlédnutí na později a úplně nejdříve si příběh přečtěte. Jen v takovém případě budete moci porovnávat, co režisér změnil a co s filmem „provedl.“

Ale teď zase z trochu jiného soudku… ony totiž ty „nedokonalosti“ ve filmovém příběhu, zákonitě vedou k sáhodlouhým diskuzím s nejčastějším závěrem: „To byl tedy propadák!“ Ale proč to byl propadák? Protože byly ve filmu nedokonalosti a nesrovnalosti s jeho předlohou? Dobře, uznávám, že je to škoda, ale vždyť přeci režisér má v lecčems volnou ruku a všechny takové filmy jsou vždy točeny „na motivy románu…“ a ne přesně podle něj. Jen tím chci ukázat na to, že si myslím, že rozhodně není režisérovou povinností natočit své dílo přesně podle předlohy. Nebo snad ano? Podle mě bychom se měli na film koukat jako na samostatnou jednotku a hodnotit to, jak je zpracovaný a provedený, a ne ho spojovat s jeho knižním dvojníkem… avšak to je čistě jen můj názor😉

Komentáře: 22 (+add yours?)

  1. Lucerna
    Dec 23, 2011 @ 21:57:20

    Ja film aj knihu hodnotim samostatne🙂 podla mna by mal film byt aspon podobny knihe, alebo nez uz je uplne iny a netazi z jej mena.. to je len moj nazor, pravdaze😀

    Odpovědět

  2. Arvari
    Dec 23, 2011 @ 11:28:25

    Někdy je ale ke škodě číst nejdřív knížku. Pamatuju, jak jsme byly se spolužačkama nadšený Eragonem, všechny do jedný. Není to kdovíjak mistrovský dílo, ale je to docela pěkná knížka, a nám bylo kolik, patnáct, šestnáct? No, a pak podle toho natočili film, my na něj natěšeně šly… A odcházely maximálně zklamaný. Nelíbilo, nebavilo, a všechno se stalo úplně jinak, než mělo. Události překroucený, ne jen detaily. Už jen tím pro nás ten film byl špatnej.
    Na druhou stranu když kamarádka, co knížku nikdy nečetla, viděla film v televizi, líbil se jí, protože je to takový… hezký fantasy.
    Pána prstenů jsem naposledy četla v nějakejch těch dvanácti, třinácti, když byly v kinech filmy (sakra, to je let!), a tak nějak jsem je nikdy s filmem nesrovnávala. Oboje miluju…

    Odpovědět

  3. Vendy
    Dec 18, 2011 @ 23:25:51

    Naprosto souhlasím – skoro ve všech filmech chybí nějaký detail (určité důležité momenty jsem postrádala i v sérii Harryho Pottera. A co se týká Pána prstenu, který považuji za nejkrásnější film všech dob, tak je lepší pořídit si prodlouženou verzi, protože ta mnohé detaily vysvětlující děj, obsahuje. (Bohužel, zkrácená kinoverze, ač perfektní, některé důležité momenty vynechává).
    Přečíst si knihu je opravdu vhodný doplněk k filmu – a naopak, k přečtené knize se dá shlédnout i film.
    U Pána prstenu se nechal P.Jackson několikrát slyšet, že se snažil být co nejvěrnější duchu knihy. Tedy, ne úplně knize samotné. Taky prohlašoval, že knihy se nedají doslova převést na plátno, aspoň ne všechny – a myslím, že i tady měl pravdu. Peter Jackson se držel knihy, co nejvíc mohl, ale filmu vdechl i to, co v knize chybělo nebo bylo jen naznačeno.
    Jenže filmy podle knížek nejsou jen Pán prstenu, a tak bych mohla hodnotit Pýchu a předsudek, Sophiinu volbu, Báječná léta pod psa. Ale řeč je o fantasy na stříbrném plátně a tady je docela ošemetná situace, protože je několik druhů filmových fantasy. Jeden druh jsou vyloženě áčkové filmy a béčkové filmy.
    Čím se liší? Největší rozdíl zřejmě poznáme při přístupu k filmu. Vzpomínám si na film Excalibur. Je to fantasy, ale je to taky ohromující epos. Syrový, strhující, magický. A věrohodný! Přestože se tam vyskytuje několik kouzel a magických artefaktů, ten film vyzněl jako film ze středověku, který skutečně byl.
    Pamatuji si ještě, že P.Jackson u natáčení Pána prstenu požadoval po hercích i kameramanech, aby film tvořili tak, jako by se tento příběh skutečně stal. Jako by byl součástí naší historie, jen z doby tak dávné, že se o ní skoro nedochovaly záznamy. A tenhle mírně reálný způsob myslím způsobi, že Pán prstenu působí tak skutečně. Že hlavní postavy jsou opravdové. Že se skutečně bojí a překonávají svůj strach. Že milují a doufají a mají víru, ale i ztrátu vůle a zoufalství.
    Není moc dobrých fantasy filmů. Těch skutečně áčkových by se dalo napočítat na prstech jedné ruky. Těch lehce nadprůměrných také… a pak je tu houf průměrných a podpůrměrných, které kazí pověst fantasy a způsobují, že si člověk řekne: fantasy? To bude nějaká blbina…

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Dec 19, 2011 @ 11:05:44

      Hezky jsi to napsala! Bohužel, je pravdou, že těch skutečně dobrých fantasy filmů je pomálu. U těch ostatních (kterých jsem také již několik viděla), si člověk řekne:“Hmm… a?“ A už se na film nikdy znovu nepodívá…
      Ještě že jsou tu filmy a režiséři, kteří pověst tohoto žánru napravují. A Peter Jackson a jeho Pán prstenů, jim vévodí po všech stránkách!

      Odpovědět

  4. Le fille Ash
    Dec 16, 2011 @ 17:23:37

    Ne, jako ubližování bych to nenazvala…. zkrátka správný divák a čtenář, by měl, dle mého, znát jak knižní, tak filmovou podobu díla.😉

    Odpovědět

  5. Mniška
    Dec 16, 2011 @ 11:09:07

    To je pravda, kniha je vždy, tedy podle mého, lepší než film, zkušenost mi to tak napovídá. A zatím jsem neslyšela, že by někdo mluvil o opaku, ačkoli se přiznám, že zatím jsem LOTRa nečetla, přesto bych tak ráda učinila. Je ale fakt, že film taky může od knížky odradit, což někdy není zrovna „dobrý nápad“, protože kniha může být třeba skvělá, jen ten film se prostě příliš nepovedl. Ačkoli, on i dobrý film může od čtení odradit, prostě proto, že se líbil a člověk má pocit, že už číst nemusí. Pak je tu otázka jestli filmy knihám neubližují.

    Odpovědět

  6. Witch
    Dec 16, 2011 @ 10:38:32

    Mám ráda většinu filmových verzí, protože se potkám se svými přáteli o chloupek víc naživo. Někdy tvůrci vyzvednou a doklepnou, co jsem jen nejasně vnímala, někdy upřesní dobové reálie… Příkladem může být třeba Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek. Příšerné ptákoviny se odehrávají v rámci amerických pokusů o korektnost, včetně feministických… nemám výrazivo. Tedy když je hrdinka příliš držkatá, akční, znalá svých práv a chlapům vytírá zrak jako na běžícím pásu. U Pána prstenů mne okouzlila výprava, nastylizování i drobné vtípky (elfí surf po chobotu). Je skvělé to vidět v kině mezi fandy🙂 Chodím se bavit a dávám přednost užasnutí a ocenění snah a nápadů. Když jsou. A pokud si rejža nevymyslí naprosto vlastní variace na daný příběh.

    Odpovědět

  7. Isaac Newton
    Dec 15, 2011 @ 13:24:15

    Já bych taky nesrovnával film s knihou. Je to něco úplně jiného. Režisér i scénárista často jen volně navazuje na knižní příběh, ale nikdy se jej nedrží striktně. Někdy je to ku prospěchu, jindy ne. Je to vždy na úhlu pohledu umělce i diváků následně…

    Odpovědět

  8. Naďa
    Dec 11, 2011 @ 16:22:51

    Já to mám s knížkama a s filmama trochu jinak. Když si přečtu nejdříve knížku a ta mě něčím osloví, mám představu o postavách a prostředí. Většinou mě pak film zklame, takže pro mě je lépe nejdřív film a pak knížka🙂

    Odpovědět

  9. Kimberly B.
    Dec 11, 2011 @ 15:42:14

    Myslím, že hodnocení filmů natočených na motivy knih by se mělo sestávat ze dvou částí – film samotný a film v porovnání s knihou. Případně zprůměrovat tato dvě „čísla“.
    Krásně napsáno!🙂

    Odpovědět

  10. ludmillas
    Dec 11, 2011 @ 14:45:57

    Zaujal ma hneď prvý odstavec, napísať dobrú knihu a režisér podľa nej natočí film. Len to je to, že film už nie je nikdy tak dobrý ako kniha. Čítala som mnohé knihy ale následne, keď som videla film, bola som troška sklamaná, kniha bola vždy lepšia.

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: