Ruslan a Ludmila, klasika v hávu 21.století

Již několikrát jsem myslím mluvila o tom, že by neměly být opery, které jsou klasické, předělávány a přizpůsobovány našemu 21.století. Zároveň jsem ale také řekla, že je-li režisér dosti při smyslech a pokud ví, co dělá, taková rázná změna pak není na škodu. Naopak. Někdy dokonce i pomůže… dnes bych ráda mluvila o jedné takové inscenaci, kde si s ní její režisér právě takto „pohrál“.

Název: Ruslan a Ludmila [Mikhail Ivanovič Glinka], V reperotáru: Bolshoi theatre, Rok: 2011/12, Režisér: Dmitri Tcherniakov 

***

OBSAZENÍ A POSTAVY:  

Ludmila: Albina Shagimuratova

Ruslan: Mikhail Petrenko

Finn/ Bajan: Charles Workman

Naina:   Elena Zaremba

Farlaf: Almas Svilpa

Ratmir: Yuriy Minenko

a další

OBSAH: Na slavné svatbě Ruslana a Ludmily je přítomen lidový pěvec Bajan. Mimo to, že přeje svým zpěvem novomanželům vše nejlepší na jejich společné pouti, je také upozorní, že se chystá něco zlého, a že budou oba od sebe odloučeni. Ruslan a Ludmila o tom nechtějí ani slyšet a spíše se Bajanovým předpovědím vysmívají, stejně jako ostatní. Zanedlouho po tom je ale smích přejde. Za velké bouře s neuvěřitelně silnými hromy a blesky a zmatku všech přítomných, Ludmila zmizí. Ruslan je zdrcen. Vůbec neví, co má dělat. Bezradný se vydá hledat Ludmilu a při tom narazí na neznámého člověka. Ten se mu představí jako Finn a slíbí, že Ruslanovi při hledání Ludmily pomůže. Ještě před tím mu ale vypráví svůj příběh, kdy se zamiloval do neuvěřitelně krásné čarodějnice Nainy, avšak ona ho odmítla. Ruslan vše vyslechne a nakonec od Finna dostane ještě pár rad, kde Ludmilu nejspíše hledat. Ve velkém zámku knížete Černomora. Ruslan se tam okamžitě vydá.

Bouře břed Ludmiliným únosem

Nedaleko odtud  potká druhý odmítnutý nápadník Ludmily, Farlaf, čarodějku Nainu, která mu slíbí, že Ruslana pozdrží ve svém zámku, a že mu Ludmilu sama přivede. Farlaf neskrývá svou radost. Mezitím Ruslan putuje pouští k Černomorovu sídlu, kde se čaroděj snaží Ludmilu všemi možnými způsoby udržet. Ona však stále odolává. Ruslan na poušti potkává obří hlavu, se kterou se musí utkat, aby mohl pokračovat dál. Poráží ji a vydává se do sídla. Při tom ale zabloudí k Nainině kouzelnému zámku, kde je i Ruslanův přítel Ratmir. Oba jsou omámeni Naininou mocí. To už je tu ale Finn a všechno neblahé kouzlo zámku zahání dobrým slovem a oba muže odvádí pryč a ukazuje jim správnou cestu dál. Když ale dorazí do Černomorova sídla, najdou zde Ludmilu v hlubokém spánku. Jsou zdrcení a vůbec neví, co dál. Únavou usínají. Ruslan se ale probírá jako první. S hrůzou zjišťuje, že Ludmila tu není… za pomoci Nainy ji totiž ze zámku unesl Farlaf. Ruslan utíká svou lásku hledat. Když se Ratmir probouzí a zjišťuje, že Ludmila i Ruslan jsou pryč, volá opět moudrého Finna o radu. Ten přichází a dá Ratmirovi prsten, kterým může jedině Ludmilu probudit.

Nakonec se všichni znovu sejdou v místě konání svatby. Ratmir probouzí Ludmilu pomocí Finnova prstenu a svatba tak konečně může pokračovat dál. Finn tedy dokázal Naině, že měl pravdu, a že láska opravdu může překonat i ty nejtěžší překážky.

(Upozornění: Obsah pořádně neznám. Stvořila jsem ho přímo podle videa z Arte Tv a zcela určitě obsahuje nějaké nesrovnalosti. Přesný obsah si můžete najít v Průvodci operní tvorbou od Anny Hostomské, nebo v Oxfordském slovníku opery.)

Bajan (Charles Workman) zpívá o tom, co se v brzké době stane

Ratmirovo (Yuriy Minenko) přání novomanželům

PROČ ZROVNA TOHLE PŘEDSTAVENÍ? O tom myslím  snad ani nic říkat nemusím. Stačí se podívat na obsazení a ti více znalí již odhalí důvod, proč jsem se na tuto operu chtěla podívat. Ano… bylo to díky představiteli Finna, Charlesu Workmanovi (kupodivu, že?). Vím, možná to už některým přijde bláznivé, že ve skoro každé opeře, o které tady píši, vévodí právě toto jméno. Ale víte, když máte nějakého oblíbence, pak se opravdu snažíte vidět vše, co dělá a dělal. Já totiž díky Charlesu Workmanovi již do této doby poznala, a také jistě ještě poznám, tolik oper, na které bych se třeba normálně nepodívala, a tolik operních pěvců, o které bych se jinak třeba ani nezajímala, že je to až neuvěřitelné. A to vše jen díky jednomu jedinému tenoristovi! I když je pravdou, že Ruslan a Ludmila bylo dílem, ve kterém bych jeho účast nečekala… Jsem ale nesmírně ráda, že se do toho pustil.

Finn (Charles Workman) předává Ratmirovi kouzelný prsten

Prsten udělal své a Ludmila se opravdu probudila

MŮJ NÁZOR NA VĚC: Ale abych nemluvila jen o něm. Schválně jsem si na internetu pročítala různé recenze na toto představení. Cituji nejčastější tvrzení: „Pěvecky výborné, ale produkce nic moc/hrůza/propadák…“ Úplně nesouhlasím. Většinou to byly recenze zarytých milovníků opery a příznivců klasického provedení díla. Já osobně nejsem proti „zmodernizovávání“ klasických oper. Jak už jsem psala na začátku, někdy to dokonce i pomůže… avšak ne vždy. V případě Ruslana a Ludmily to ale, dle mého názoru, příliš nevadilo.

V prvním dějství, které bylo pojato opravdu klasicky, s krásnými bohatými ruskými kostýmy, jsem se mohla nadýchat té pravé atmosféry. Moc se mi líbila árie Ludmily, kde se omlouvá svým dalším dvěma nápadníkům a vysvětluje jim, proč si vybrala zrovna Ruslana. Albina Shagimuratova zde předvedla opravdu skvělý pěvecký výkon a Ludmile dala správnou živelnost i nevinnost, kterou rozhodně tahle role potřebuje. Ve scéně, kde byla hlavní hrdinka unesena bylo až neuvěřitelné, jak málo stačí, aby byla navozena napjatá atmosféra. Modré světlo a obyčejné plechy, které naznačovaly hromy…. nic víc, nic méně.

Ludmila (Albina Shagimuratova) se omlouvá svým druhým dvěma nápadníkům

Potom, mé asi nejoblíbenější a, ehm, nejnávykovější, dějství druhé. Tomu vévodil právě Charles Workman alias Finn s jeho vyprávěním o příběhu s Nainou. Poznala jsem, že se zde opravdu odvázal a bylo vidět, že jeviště patří v tu chvíli jen jemu. Těžkou, téměř desetiminutovou, árii ale zazpíval s pro něho obvyklou lehkostí, přesvědčivostí a hravostí. Potom přišel na řadu trochu „oplzlý“ Farlaf s Nainou. Ano, bylo to  opravdu mírně „přehnané“… avšak to opravdu nic nemění na tom, že jak Farlaf (Almas Svilpa) tak i Naina (Elena Zaremba) odvedli na jevišti dobrou práci.

A když už jsem u toho rozebírání pěveckých výkonů, musím také zmínit Ruslanovu árii v následujícím dějství. Jeho krásný a sytý bas  rozhodně dodal výstupu ty správné grády. Myslím si, že Mikhail Petrenko se na roli Ruslana vyloženě hodil, jak pěvecky, tak výrazově.

Ruslan (Mikhail Petrenko) na poušti přemýšlí, co dál

A nakonec stojí za zmínku asi nejvíce rozporuplné dějství, co si každý zapamatuje asi nejlépe, které pojednává o tom, jak se unesená Ludmila v zámku Černomora má a jak se jí v sídle snaží čaroděj udržet. I když je také v některých místech přehnané (Ludmilina vidina nahých žen svádících Ruslana), většinou je to spíše k pousmání. Režisér nechtěl operu „zkazit“, všechny ty změny nebral vážně (na rozdíl od našeho Oněgina). Chtěl to spíše odlehčit a to se mu, myslím, povedlo. A proto velmi povedený kousek s houslistou na scéně a nebo thajské masáže prováděné svalovcem a jeho následný „taneční“ výstup, byly zajímavým zpestřením. Alespoň mně tedy nevadily.

ZÁVĚREM: I když tato inscenace Ruslana a Ludmily obecně vyvolává velice rozporuplné pocity, musím se přiznat, že mě nepohoršila. Některé části jsou trochu hodně přitažené za vlasy, ale není jich tolik, aby se kvůli tomu musela zatracovat celá opera. Myslím, že i to, že jsem ji viděla už nejméně 20x nasvědčuje tomu, že to nebude tak hrozné… Mně se zkrátka tato inscenace líbí. A i kdyby se někomu nelíbila, doporučuji se podívat alespoň na kus, protože dokonalá Glinkova hudba rozhodně stojí za poslechnutí!


Komentáře: 5 (+add yours?)

  1. jiří
    Mar 28, 2014 @ 15:23:15

    Milá paní, těší mne váš zájem o operu,což je znát. Neví ale, zda jste viděla další Čerňakovovy inscenace ruské klasiky.Myslím si, že to co předvádí není jenom exhibice novátorství a nový pohled na dílo, ale úmyslné poškozování ruské kultury,
    dějin a opery jako žánru.Co je zajímavé, že právě tento režisér je mimořádně popularizován, podporován a chválen. Položte si prosím klasickou otázku „cui bonus“.
    P.S. abyste mě správně porozuměla, miluji desítky oper moderně inscenovaných,dokonce tyto lépe dokreslují hudbu skladatele i děj. To ale není svrchu popsaný případ.
    zdraví vás J.P.

    Odpovědět

  2. Janinka
    Nov 30, 2011 @ 22:24:06

    Páni, já netušila, že opera může být takhle napínavá… Já tomuhle žánru totiž vůbec neholduji, tak proto to překvapení🙂. Snad nebudu za kulturního barbara…

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Nov 30, 2011 @ 22:33:33

      Jaký barbar, v tom případě já jsem kulturní barbar, když se nezajímá o dnešní popovou scénu😉 A ano, i opera může být hodně napínavá a to bych řekla, že Ruslan a Ludmila je ještě slabý odvar…. Doufám, že jsi si pustila alespoň nějakou krátkou ukázku?😉

      Odpovědět

  3. Jarka
    Nov 30, 2011 @ 20:03:28

    Podívala jsem se na ten úryvek od čtyřicáté první minuty a asi by mě to civilní oblečení v historickém příběhu rušilo. V tomto jsem dost konzervativní a těmto předělávkám nefandím. Možná, že ty, kteří znají operu nazpaměť, už nudí klasické stvárnění a proto hledají nějaké povyražení, jinak nevidím důvod ke změnám. Co se týče zpěvu – skvělé.😉

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: