Prosím tě? A jak že to vlastně uvažuješ?

Někdy se opravdu dlouze pozastavuji nad uvažováním některých lidí. Nejednou jsem se zhrozila a jen tiše pod vousy jsem si zamlela: „Tohle je opravdu možné?“ Bohužel pro všechny, možné to je. Ale proč?

Ne. Nebudu přesně mluvit o nějakém konkrétním příkladu a už vůbec nebudu jmenovitě označovat, a to i přesto, že bych mohla uvést takových jmen a příkladů hned několik. Ano. I já jsem se už, naneštěstí, setkala s velice nepěknými situacemi, které jsem musela v životě překonat. (A rozhodně nejsem jediná… to je mi nad slunce jasné). A také jsem měla možnost pozorovat naprosto bláznivé, nepochopitelné, až buranské chování lidí, které jsem dobře znala. I když vím, že tomu tak zkrátka je, a že dnešní svět je tohohle plný,  stejně se nad tím vždycky pozastavím.

Ale tak trochu k věci… O čem tedy přesně mluvím? Před několika lety, jsem byla očitým svědkem úplné proměny povahy člověka. A myslím tím opravdu úplné. Změna od základů. Říká se, že se člověk může změnit. Avšak ona je tahle fráze spíše myšlena ve směru: zlý => dobrý, nemám pravdu? Ale, představte si a divte se, funguje to i naopak! Kdo by to byl řekl… To, že se člověk změní i tímto směrem, není asi již nic neobvyklého. Ale člověk, kterého mám na mysli, o sobě na internetu (a kdyby jenom tam) píše jako o zachránci všech utiskovaných a životem zničených tvorů (a pozor, on se opravdu něčemu v tomto smyslu i věnuje…). Když něco napíše, pak ze sebe  dokáže vyloudit dokonalé, bohulibé texty takových rozměrů, že mu je všichni doslova a do písmene sežerou a poté všude vykládají, jak je to, co říká, naprosto bezchybné… Oh, sevreck! (Jak by zanadával Neuldir z Galdarianu), Co tohle je? Já zmíněného znám velmi dobře a také velmi dobře vím, co dělal a dělá (ne, o tom mluvit nebudu!), a o to víc mě tedy udivuje, jak teď s naprostým klidem sám sebe vystavuje světu jako dokonalého, milujícího člověka, kterému záleží na druhých. (A teď nechci být sprostá…)

Nebudu zabíhat do detailů, i když bych velmi ráda, protože se mě to velmi blízce dotýká, avšak nyní k tomu není ten správný čas. Jen mě tento a jiné jemu podobné případy nutí k zamyšlení… Ptám se sama sebe: „Proč to vlastně takhle je? Jak je možné, že se někdo takhle strašně změní, ale dále se bez bázně ukazuje jako úžasný člověk? Jak mu to může jeho svědomí dovolit?“

Bohužel, odpověď je, dle mého názoru, příliš lehká. Změní-li se povaha člověka, pak se změní i jeho svědomí. Tedy to, co by mělo začít alespoň trochu hlodat, když uděláme něco, co je v rozporu s jeho zákony. Ale moment? Zase je tu další otázka… jak je možné, že se změní i svědomí? Ve škole jsme se učili, že je to vlivem skupiny, ve které se člověk nejčastěji zdržuje. To je všechno sice moc pěkné a pravdivé, ale copak by se člověk, který by smýšlel spíše „dobrým směrem“, mohl nechat tak lehce ovlivnit a změnit? Copak by ho jeho, byť mírně narušené, svědomí opravdu nezačalo hlodat a upozorňovat: „Pozor, tohle bys dělat neměl! Nelíbí se mi to!“? Postupem času a po sáhodlouhém přemýšlení jsem došla k tomu, že to možné je. Proč? No… Jsou tu dva možné pohledy na věc. Buď by ho opravdu někde v hloubi duše svědomí hlodalo a říkalo, že je něco špatně, ale bylo by to tak slabé a nevýrazné a dotyčný by byl už vlivem okolí tak otupělý, že by myslel, že právě tohle hlodání je špatné a potlačil by ho a naprosto ignoroval. A nebo mnohem jednodušší vysvětlení. Svědomí takového člověka, už muselo být od počátku naprogramované trochu jinak, než by mělo normálně být a prostě a jednoduše upozorňovat na chybu vůbec nezačalo.

Která z těch dvou možností je ale vlastně ta správná? Nebo  jsou snad správné obě? A nebo je dokonce ještě nějaké jiné vysvětlení?

Post scriptum: omlouvám se za tak trochu depresivně naladěný článek.. ale jak se říká: „Člověk se musí někdy *vylít*“  A ještě ke všemu jsem nemocná, a tak se mi to nějak v té hlavě všechno začalo honit a otravovat… začala jsem přemýšlet nad některými věcmi, které jsem chtěla jednou úplně vypustit z hlavy. No, nepodařilo se… A tak jsem tu s tímto, mírně zmateným, textem. 

Komentáře: 22 (+add yours?)

  1. Vendy
    Oct 09, 2011 @ 19:39:47

    Myslím, že to svědomí opravdu potlačí. Protože nelze žít s vědomím, že jsem zlý člověk. Takže i zlý člověk se za zlého nepovažuje. Může klidně klamat sám sebe a tomu sebeklamu věřit. Může si říct, že je silný a proto obstojí ve společnosti. Dnes je mnohými slušné chování považováno za slabost a dobrota za hloupost. Bohužel, naštěstí je však dost lidí, kteří se slušně chovají a kteří jsou v rámci možností i dobří.
    Ono vystupování v roli dobrého a laskavého člověka je také další sebeklam. A taky asi pud sebezáchovy – přece nemůže oficiálně říct hele, já jsem ten strašnej hajzl, co lže všem a všude a myslí jen na svůj prospěch.
    Tímto samozřejmě toho dotyčného neomlouvám. Jen si myslím, že takhle by to mohlo být…

    Odpovědět

  2. corly
    Oct 05, 2011 @ 22:18:00

    Hlavně se brzo uzdrav!!!!Já vím,když jsme nemocní,ony všechny ty negativní věci nás trápí ještě nějak víc….-(
    Je to smutné,nepochopitelné a hloupé,ale holt je to tak..-(Kolikrát jsem taky kroutila hlavou,jestli tohle je možné??!¨Vidíš…je!:-(Ale víš co…ten dotyčný především ochuzuje sám sebe,chápu,že to může bolet,ale jen ho nech,ať se baví…jednou se pravda stejně ukáže.Je lepší se měnit k tomu dobrému.:-)To nám dá víc.:-)

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Oct 05, 2011 @ 23:20:11

      Ach ano, to jsi řekla moc pěkně! Povzbudivá slova😉 děkuji!
      A, máš pravdu, když jsme nemocní, pak hned myslíme na všechno negativní mnohem víc, než normálně… (post scirpum: už jsem se skoro uzdravila😉 jen ještě dolehávám..)

      Odpovědět

  3. annapos
    Oct 05, 2011 @ 01:25:57

    Nebudu filosofovat, řeknu to jednoduše.
    Člověk není schopen se změnit ve své podstatě, může jen začít lépe vidět a více poslouchat, a v takovém případě může svět třeba lépe pochopit, ale není schopen změnit sebe, ale vždy svým chováním chce změnit ty ostatní a myslí si, že svým pokrytectvím učinil zadost, svým minulým chybám.

    Odpovědět

  4. Petr Hynek
    Oct 04, 2011 @ 20:51:26

    Člověk se může změnit. Lidská psychika je křehká a záleží na impulsech. Někdy stačí vyhrát deset milionů a je z tebe jiný člověk. Někdy ti zabijí blízkého člověka a do konce života budeš jen nenávidět. Někdy ti prostě přeskočí. Člověk se ale může změnit i naopak, to je ale těžší. Základní vzorec chování ale zůstává, podle mne. Nevím o kom píšeš, co ti provedl, ale řekla jsi mu, co cítíš? Nevyřešené věci přetrvávají, někdy je lépe s bolestí řešit než nechat plavat. Ale asi jsem ti moc nepomohl🙂

    Odpovědět

  5. malé srdce
    Oct 04, 2011 @ 17:00:45

    Zajímavé a hluboké zamyšlení slečno Le fille Ash. Brzké vyzdravění přeji:-)

    Odpovědět

  6. Naďa
    Oct 04, 2011 @ 14:52:33

    Myslím si, že je nutné hned na začátku si říct, že člověk není jen špatný nebo dobrý. jde jen o váhu, která ho vychýlí na jednu nebo na druhou stranu. Člověk přišel na svět už hodně geneticky vybavený a mnohdy ani výchova jej moc nepředělá nebo neusměrní. Člověk také bezdůvodně zas tak moc neudělá. Vždycky svým chováním něco sleduje. Já osobně moc na změnu povahy nevěřím. Považuji za změnu člověka k lepšímu povětšinou účelové jednání, i když, pravda jsou výjimky. Čemu také nevěřím je to, že by např. zloděje, podvodníka trápilo svědomí. Svědomí trápí tu slušnější část lidí, protože pochybují o svých činech, ale lidi co jdou přes mrtvoly pro svůj prospěch žádné svědomí nemají. Mají jen svoji překroucenou pravdu, kterou si odůvodní své mrzké počínání.
    Tak a včil mudruj🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Oct 04, 2011 @ 16:53:38

      A další pravda… včil se mudruje dosti těžko😉 I takhle to může být, ta překroucená pravda rozhodně není od věci..!

      No, já myslím, že tohle je věc, na kterou stejně nikdy pořádně nepřijdeme.

      Odpovědět

  7. Witch
    Oct 04, 2011 @ 10:50:43

    Obrat od dobrého k horšímu je mnohem jednodušší, než by se zdálo. Jakákoliv dobrota totiž předpokládá určité omezování sebe sama (nesobeckost=nutnost dokázat se vzdát části něčeho) a je tedy určitou nadstavbou v lidských potřebách. Prostě se snadno vracíme k jednoduchým a osobně výnosným strategiím.
    Psaná slova se řídí dost často tím, že papír – a dnes monitor – snesou všechno. Někdy je fakt, že se lidi zamýšlejí nad lecčíms a jenom to nepřevedou do vlastního života, takže vlastně ani tak úplně nelžou. Jen ta kovářova kobyla chodí bosa… Svoje chování nevidí, protože pro ně mají vnitřní omluvy. Jinak je v životě velice známé, že třeba domácí (jacíkoliv) tyrani bývají navenek velmi oceňovaní lidé. Nejtypičtější v tomhle bylï odpradávna alkoholici. To jsou třeba fantastičtí společníci. Ale jak si líznou, doma jsou schopni mlátit, koho vidí…

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Oct 04, 2011 @ 11:29:22

      Bohužel, tohle je pravda. Je to tak, a jak to vypadá, ani to snad jinak nebude… ach, ach.

      Odpovědět

      • Witch
        Oct 05, 2011 @ 07:24:26

        Určitě by bylo dobré nebát se dalších zklamání a brát život, jak jde. Je prostě pravidlem, že teprve půlrok osobní známosti nám dokáže odhalit, co už druhý nezvládá skrývat. Je to zvláštní doba, těch šest měsíců. Mnohé se během ní (třeba) v těle dá do pořádku, mnohé ze zažitého chování se projeví, naopak si po půl roce zahálky špatně zvykáme na nový řád (třeba pracovní) a půl roku se zabíháme…
        Stejně se to děje s lidmi kiolem a pozor, stejně s námi. Protože i my vysíláme signály o tom, že jsme hezčí a lepšejší a krapet jiní😉 Možná se nakonec minuli dva úplně jiní lidé? Přejme jim tu zkušenost a držme palce, aby příště bylo líp. Hlavně pro ni😉

        Odpovědět

        • Le fille Ash
          Oct 05, 2011 @ 10:55:22

          No, já nemluvila o klukovi… (jestli jsem dobře pochopila tvůj komentář😉 ) kdyby, pak by mě to tolik nermoutilo. Tenhle člověk je jedním ze dvou, co by mi měl být úplně ze všech nejblíže… ale naneštěstí jaksi tuto roli zahodil za hlavu.

          Odpovědět

          • Witch
            Oct 11, 2011 @ 06:00:02

            Odpovídala jsem obecně – minout se můžou i lidé jakožto přátelé, tady možná rodina… Ale je fakt, že k nárazům dochází hodně při hledání té druhé vlastní poloviny. Určitě je to vždycky náraz. A pokud šlo o člověka, který se vydržel tvářit dlouho dobře, taky to není legrace. Možná prostě nějak omšel, ta jeho perfektnost se zlomila kvůli běhu času… Stejně to bolí.

            Odpovědět

  8. Jarka
    Oct 04, 2011 @ 09:37:02

    Opravdu jsi ve svém článku nenapsala nic konkrétního, takže se těžko reaguje. Ten člověk, o kterém píšeš, asi tak dokonale obelhává sám sebe, že už tomu věří. Každý se chceme vidět lepší než jsme a komu chybí sebereflexe, se asi tak vidět i dokáže. Mylím ale, že ten červík svědomí hlodá i v tom největším ignorantovi. Je těžké si přiznat, že nejsme tak dokonalí jak by jsme chtěli být. Někdo si to uvědomuje sám, jiný si musí pořádně namlátit čumák. A toho člověka, o které píšeš, čeká pád z pořádné výšky.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Oct 04, 2011 @ 11:26:45

      Ten člověk, o kterém píšu, by mi měl, podle všeho, být velice blízko a mít mě na jednom z prvních (ne-li úplně na prvním) míst. Ale bohužel tomu tak není… Nu, Boží mlýny melou, jak se říká… tak jen ať melou. Na každého jednou dojde…

      Odpovědět

  9. RM - Lucifer´s Angel
    Oct 04, 2011 @ 00:19:18

    ještě dodatek – když to napíší hodně blbě, tak člověk se spíš přikloní ke zlu, než k dobru

    Odpovědět

  10. RM - Lucifer´s Angel
    Oct 04, 2011 @ 00:11:43

    Na začátek musím říct, že jsem z prvni, ale ani vlastne teď nevymyslela nic kloudného co bych ti na tento článek napsala. Ale jelikož když jsem ho četla, tak mi to připoměla co znám. (na své stránky o tomto už nemohu psát) ale když jsem to četla u tebe tak jsem se nad tím zamýšlela. Nemohu ti nic napsat přesně k tomu co si psala, protože neznám detaily. Ikdybych je ráda věděla, tak někdy je prostě lepší když to neřekneš přípo veřejně, takže jako ty v tomto případě vynecháš detajly. proto jsem se rozhodla napsat něco obecného z mněně povahy člověka.

    Ano člověk se do jisté míry může změnit. Z měnší čácti je to samovolná změna, (nebbo když člověk dospěje), vlivem svého okolí atd. Ale to aby se člověk zmněnil to chce jeho osobní účast. Tedy přesněji člověk na sobě musí pracovat, překonávat se, aby se víc zmněnil.
    Protože na druhou stranu se člověk nemůže změnit. Přesněji jeho podstata zůstává stejná a ta vlastně vede ze vnitř jeho chování. Ať vědomě či nevědomě. Takže idkyž se může zdát, že se dotyčný člověk zmněnil, tak vlastně zůstává stejný. Dáce říct jen, že jeho vnitřní já se projevuje více čí méně.

    A teď k tomu svědomí. Svědomí má své hranice, které se posouvají. Neměníse. Záleží třeba na tom jak si daný člověk danou věc dokáže pro sebe zdůvodnit, tedy až obelhat své svědomí.

    P.s. nějak jsem se rozepsala… snad to teda dává aspoň trochu smysl, protože už jsem dost unavená.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Oct 04, 2011 @ 11:22:50

      Smysl to rozhodně dává a musím poznamenat, že tohle je velice zajímavá úvaha… možná máš pravdu, člověk se nemůže změnit, jen své chování potlačit… no, ještě nad tímhle budu muset popřemýšlet!

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: