Galdariane, loučím se s tebou! Aneb jak to všechno začalo a kam to až došlo…

Rok utekl jako voda. Ano, bohužel ano. Vlastně ještě déle než rok. Ani přesně nevím, kdy se zrodil nápad a v jaký den přesně jsem napsala první větu… vím ale jistě, že dne 15.8.2011 jsem napsala větu poslední. Ach, proč to tak rychle uteklo?

I když je Galdarian sám dlouhým příběhem, než jsem se dostala k jeho nynější podobě, prošel mnoha změnami. Dalo by se říci, že Galdarian, neboli Náramková story, je příběh s vlastním životním příběhem… Když se zrodily jeho první kapitoly, tak jsem ještě netušila, co všechno s ním zažiji.

Bylo to někdy v srpnu nebo v červenci minulého roku, když jsem znovu dostala chuť psát. Takové choutky u mě byly sice běžné, ale nikdy se nedostaly dále než k názvu a mnou namalované obálce knihy (nejvýše až ke čtvrtině první kapitoly). Dokonce si ty názvy ještě pamatuji… Tehdy v létě 2010 jsem ale už byla dostatečně hladová po nějakém mém dalším dlouhém „dílu“. Začala jsem přemýšlet, co a jak, až se zrodil nápad.

Příběh o dívce, která sice žije na Zemi, ale jednoho dne zjistí, že sem vůbec nepatří. Už je tu ale zasnoubená, avšak ten muž, co jí vše oznámil, také není k zahození…

Ano, ano… původně měl být Galdarian pouhým romanticko-fantastickým příběhem. Také prvotní pracovní název: Dvě srdce a jeden život, zněl spíše romanticky. I přesto se ale pod ochrannými křídly této počáteční vize objevily náznaky prvních kapitol a nějaké příběhové linie a zrodili se hlavní hrdinové. Něco tomu ale pořád chybělo!

Dobře… jdeme dál. Takže romantický příběh. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně vy, co jste se rozčilovali, že se z Allen a Neuldira nestal nový pár, jste vlastně odhadli můj původní záměr. Allen se opravdu měla zamilovat do Neuldira a potom se těžce rozhodovat mezi snoubencem a novým „známým“. Vidíte? Zatím tu žádný náramek nefiguruje… a ani neměl!

Vše se změnilo až s novým nápadem. Ten ale „přišel na čaj (jak já říkám)“ až po delší době. To už jsem něco napsáno měla. Ale nový nápad vše překopal. Zněl: Co takhle upustit od původního záměru a dát Allen na bedra nějaký velký úkol? Něco, proč ona prostě bude muset odejít pryč ze Země. Po chvilce přemýšlení jsem se dostala až k tomu, že Allen bude poslední z nějakého vznešeného rodu, který jako jediný může zničit zlo, které na domovské planetě „mimozemšťana Neuldira“ vládne. V tomto úkolu by jí ale mělo něco pomoct. Něco, co jí dodá sílu… a něco, co by taky mohlo trochu příběh zamotat. Tak se konečně objevil na scéně náramek. Ten ještě později dostal jméno. Galdarian. A podle tohoto náramku, který tam vlastně původně vůbec být neměl, pak dostala název i celá Dlouhá povídka. Galdarian, aneb náramek života a smrti.

V tu chvíli nabral příběh úplně jiný směr. Bylo to před odjezdem na dovolenou. Do Chorvatska. Proto Galdarianu říkám „Chorvatská povídka.“ Začala jsem ho psát i dopsala v Chorvatsku.

První kapitolu jsem stejně ještě několikrát měnila. Úplným začátkem totiž měla být ta, kde Mirog Allen napadne v autobuse. Postupně jsem ale před ni psala nové a nové, které měly čtenáři ještě více přiblížit příběh. A tak jsem se dostala až opravdu k té první, ve které Peter požádá Allen o ruku poté, co Allen zahlédne v obchodě zvláštní náramek. A tak byla konečně napsána památná první věta:

„Allen Whitová a Peter Regsbi se procházeli večerními ulicemi přeplněného New Yorku.“

Ne. Na tu tedy nezapomenu!

A tady se konečně dostávám k tomu, k čemu jsem se dostat chtěla. Když jsem učinila zásadní rozhodnutí a začal Galdarian publikovat na internetu (na svém blogu a na portálu pište-povídky), nečekala jsem, s jakým se setká ohlasem. Co by to bylo za povídku, kdyby neměla čtenáře… to je pravda, ale já jsem čekala, že jich nebude mnoho. Ale ono ne. Když je sečtu, tak jich jistě bude kolem deseti. To je pro mne ohromný úspěch.

A proto bych teď a tady chtěla poděkovat všem pravidelným čtenářům Galdarianu. PePákům (čili uživatelům literárního portálu Piště-Povídky) kteří si tohle sice nepřečtou, ale i jim patří také velký dík! Potom Jedné Holčině, která sice nestíhá kvůli nedostatku času číst, ale to nevadí, protože když si k tomu jeden den sedla, přečetla snad dvacet kapitol najednou! Také TlusŤjochovi, jelikož i on se do mé „povídky“ začetl. Díky ale patří i Petru Hynkovi, který sice začal číst nedávno, ale i přesto mám od něj několik příjemných komentářů! Dále RM-Lucifer’s Angel, která začala číst Galdarian po mém přechodu sem na WordPress a stala se vášnivou čtenářkou a čekatelkou na nové kapitoly. A samozřejmě nesmím, prostě nesmím zapomenout na Jarku!! Ta je mou věrnou a 100% pravidelnou čtenářkou již od dob počátku. Tedy od dob, kdy jsem ještě sídlila na blog.cz. (A to už je dlouho!) Té patří ohromný dík… její komentáře mne vždy popoháněly v psaní kupředu, protože mi dokazovaly, že to opravdu někdo čte.

Všem zmíněným, ale i těm, o kterých třeba nevím (a četli celý Galdarian také), z celého srdce děkuji. Povídka bez čtenáře, je jako ryba bez vody. Já jsem ta ryba a vy jste tou vodou, která mi dává sílu! DĚKUJI!

Tímto vám oficiálně oznamuji, že Galdarian končí. Pozítří ve 13:13 (přesně) se tu objeví poslední kapitola, která uzavře celý ten krásný tvořivý rok. Ale nezoufejte… psát nepřestanu. Jistě jste si už všimli, že mám v plánu dvě nové Dlouhé povídky. Uvidíme, jak se povedou ty. Ale i kdyby byly sebelepší, Galdarian stejně bude mít v mém srdci vyhraněné místo a já na něj budu stále pyšná… je to přeci jen moje prvotina!  A na tu se nezapomíná!

A pozor, ještě tu mám malý dárek pro jednoho z vás! A to pro…. vuoalá… pro Jarku! Pro Jarku, protože je to má nejvěrnější čtenářka, která pravidelně čte nejen Galdarian. myslím, že tohle si opravdu zaslouží…. děkuji ti, Jarko!

Jarce

Komentáře: 9 (+add yours?)

  1. RM - Lucifer´s Angel
    Sep 03, 2011 @ 16:22:45

    5 hvězd

    Odpovědět

  2. Vendy
    Aug 25, 2011 @ 22:42:21

    Určitě si to přečtu, ale po pravdě mi čtení na počítači dělá problémy.
    I když, u tebe to problém není, máš světlé stránky a nemáš prťavá písmenka, jak jsem viděla na některých blozích… Takže, určitě se na to vrhnu.
    Chybí mi ten papír, asi, prostě stránky, které bych otáčela…

    Odpovědět

  3. Tlustjoch
    Aug 25, 2011 @ 11:33:26

    Jo, jo, nic není neměnné.
    Už se těším, že si to přečtu celé v kuse.

    Odpovědět

  4. Nobody
    Aug 25, 2011 @ 11:25:19

    Nečetla jsem ho celý, zfoukla jsem jen asi posledních deset kapitol, ale čte se to samo, má to nápad, baví to. Asi bych ale neměla číst po zpátku.🙂 Měla bych si najít čas a začít pěkne od začátku.

    Gratuluju, že si to dotáhla až do konce a že sis našla věrný čtěnáře.🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Aug 25, 2011 @ 11:35:42

      Děkuji, děkuji!🙂 Je to pro mne opravdu velký úspěch! Uvidíme, jak si povedou ty nové😉

      A No, nevím… jestli je opravdu dobrý nápad číst povídku odzadu😉 Ale zkusit to můžeš😀

      Odpovědět

  5. Jarka
    Aug 25, 2011 @ 08:21:55

    Júúú, kdepak ty, ale já děkuji. Galdariane, bylo moc krásné čtení, to je pak velmi jednoduché být věrnou čtenářkou! Děkujííííí.😀

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: