Ty? Vy? You? Aneb Jak vlastně oslovovat?

Musím říci, že tahle otázka mi vždy zamotá hlavu. Nikdy pořádně nevím, co je lepší. Jestli tykat, nebo vykat. Jsem schopná přemýšlet nad tím hodiny a hodiny….

V dnešním světě internetu se spíše rozmáhá tykání. Nemám pravdu? Lidé, protože prý „vy“ zní divně, raději všem okamžitě tykají. Neříkám, že já jsem jiná. O moc opravdu ne. Každému také hned automaticky tykám.

Ale i tak. Vždy mne hryže svědomí. Když píšu komentář na některý z blogů (většinou na některý, kde jsem prvně) přemýšlím dlouho nad tím, zda se majitel neurazí, když hned začnu používat ty. Naštěstí se mi to zatím nikdy nestalo. Většinou se totiž snažím komentář postavit tak, abych vůbec nemusela oslovení použít. „Vy“ je samozřejmě hezčí a slušnější. Zvláště, když je majitelem blogu někdo starší, než já, ale internetová etiketa (pokud nějaká vůbec je) praví něco zcela jiného. Každému tykej. Internet je vlastně jedna velká rodina, kde se všichni „znají“, tak proč se bát, že?

Ale to je právě to. Je to dobře? Je dobře, že „Ty“ je na internetu tak rozšířené? Neovlivňuje to naše chování?

Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, co je lepší. Všechno má své výhody a nevýhody. Co si myslíte vy? Je lepší tykat, nebo vykat? Teď tedy hlavně myslím internetové prostředí. V normálním životě je to celkem jasné.😉

Když porovnám češtinu s jinými jazyky, pak angličtina tuto otázku skoro neřeší. Ta tento malý problém vyřešila bravurně a s grácií. Prostě a jednoduše „Ty“ a „Vy“ nerozlišuje a má pokaždé jen „You“. Takže ať už si píšete s někým cizím, nebo se známým, každému z nich vlastně tykáte. I pozdrav „Hi“ (a nebo slušnější „hello“), použijete pro jakýkoli začátek rozhovoru. Avšak, potom je problém s oslovením v dopise. Psala jsem zprávu jednomu Američanovi a dlouze jsem přemýšlela nad tím, jak ho oslovit. Nakonec z toho vzešlo „Dear mr. [mrs.] a příjmení. (Což je teoreticky obdoba našeho „Milý pane Nováku“).

Tak jako tak bude tato otázka pro mě složitou a zapeklitou napořád. Co si o tom myslíte Vy?

Komentáře: 15 (+add yours?)

  1. MirekČ
    Jun 27, 2011 @ 14:35:43

    Také jsem to velmi rychle pochopil a přizpůsobil se. Možná i proto, že mnohdy ani nevíme, kdo je na druhém konci „drátu. Jednomu jedinému vykám, a to Miroslavu Mackovi. Nějak mi v tomto případě nejde to tykání podnos. Ve škole – v to reálném světě – někteří kantoři žákům tykají a někteří vykají.

    Odpovědět

  2. Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri
    Jun 23, 2011 @ 19:33:48

    Já se snažím chovat v klícce určitou úctu jak k Ty tak k Oni tak k Vy a nerozlišovat to. Je jasné, že někdo má planetku oděnou do obleku a tam je to pak jasné.🙂 Nicméně čtyřikrát bych se zeptalo sebe sama – co by mu bylo příjemnější?

    Odpovědět

  3. Vendy
    Jun 19, 2011 @ 15:48:18

    To je zajímavá úvaha.
    Ale na blogu tykám skoro všem. Připadá mi to přijatelné a pokud můj komentář není urážlivý, myslím, že autor blogu se nemusí cítit dotčen.
    A zatím to tak všichni brali… Ale je pár blogů, kde jsem se uchýlila k vykání, jsou to blogy vedeny staršími ročníky, lidmi, kteří mají i svůj psaný projev takový… jak bych to řekla… rezervovaný. Závažné texty, filozofické hloubky…
    Jedna výjimka je taky – tomu člověku vykám, ale z jiných důvodů. Je to na blogu Edwardův brácha a on sám důsledně vyká každému, ale tak nějak střeleně a roztomile, takže to není klasické vykání…

    Ještě bych oddělila blogový svět a reálný svět. V blogovém světě tykám např.Nadě, dospělé ženě, která má už dvě velké vnučky. V reálném světě bych ji asi oslovila Dobrý den, Naďo, jak se máte? I když jí tykám na blogu, v reálném světě by mi to asi nešlo přes pusu, dokud by to sama nenavrhla.

    Asi to chce trochu citu, poznat, kdy se tykat dá a kdy nedá.
    Ale obecně je tykání na blogu přijatelné, usnadňuje to kontakt.

    Odpovědět

  4. TlusTjoch
    Jun 14, 2011 @ 20:16:57

    Dá se i onikat …
    Nu řeknou, jak by se jim to líbilo.

    Odpovědět

  5. Jirka*
    Jun 12, 2011 @ 18:31:40

    A teď si představ situaci, kdy znáš někoho z internetu, tykáte si, přestože je starší a váženější cca o 25 let a pak se s ním setkáš v reálu – při prvním kontaktu zažíváš muka, protože se to vymyká právě tomu chování mimo internet🙂 Pak musí nastoupit cosi, co je právě zajímavé a proč mi vlastně tenhle problém s rozhodováním nevadí – je to určitá známka odhadu toho druhého a dá se tím dost vyjádřit. Krásně to ukazuje povýšenecké chování, stejně jako falešnou podbízivost nesmyslně dlouhým vykáním (přes veškeré nabídky k tykání). Na internetu ta neverbální stránka chybí, tak musí být nejen v tomhle člověk trochu „polopatický“. Je fakt, že mi někdy vadí, když se do obchodních záležitostí někdo snaží dostat tykání, často to obchodní vztahy zkazí, ale jinak to beru jako tu zmiňovanou příležitost dozvědět se něco o druhém. Stejně jako u dárků, to je podobně zajímavé téma🙂

    Odpovědět

  6. annapos
    Jun 09, 2011 @ 23:16:12

    V době „soudružství“ jsem byla ještě mladé děvče (relativně) a žádný muž by si nedovolil mi svévolně tykat a já bych to ani nepřipustila, přebírali jsme různé nešvary, v různých dobách, nevím z jakého důvodu tak činíme i dnes, Amerikanizace, nebo poruštění, není to totéž, Píši li do Ameriky-Anglicky, jsem ochotna se přizpůsobit, ale anglosaské země porozumí i našemu vykání a berou je jako projev slušnosti a úcty a já nemám pocit vlez pr……… ke komukoliv na světě neb mám svou tradiční Českou kulturnost, kterou mne naučili tatínek a maminka již v dětství. Pozdravit, představit se, tykání navrhnout, mám-li pocit, že jsem mladší sečkat až mě bude navrženo, je základním principem slušného chování, stejně jako úcta k přátelům které získám, od přátel kterých si nevážím odcházím.

    Odpovědět

  7. zarox21
    Jun 08, 2011 @ 16:30:15

    Ve virtuálním světě mi tykání opravdu nevadí a je asi jedno, kolik komu je , navíc je tu ta angličtina … v reálu to ale docela řeším🙂 . Nemám moc ráda, když začne tykat třeba muž ženě i když je muž starší (natož mladší) a setkávám se s tím docela často … Jednak se mi to zdá dost neomalené a navíc to zavání „soudružstvím“, na což jsem alergická

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 08, 2011 @ 16:35:20

      Ano. Přesně tak. V reálu je to něco docela jiného. Tam si dávám velký pozor…!😉

      Odpovědět

      • annapos
        Jun 09, 2011 @ 23:29:49

        Ale já nejsem anonymní nula, já vám děvčata částečně otevřu své soukromí, eventuálně vám dám svou důvěru, a hodlám vám poskytovat tolik úcty a slušnosti, kolik si budete zasluhovat a totéž čekám od každého slušného člověka, zdá se vám že toto je anonymní a nějaká slušnost, zde není na místě??? Proč v reálu samozřejmě, a tady vám nevidím do očí ? Ale je mnoho lidí kteří vidí i do duše a poznají, charakter i bez pohledu do očí.

        Odpovědět

  8. Jarka
    Jun 06, 2011 @ 09:42:21

    Jsem ráda, když mi všichni blogaři (nebo, blogeři?), bez rozdílu pohlaví a věku tykají, ale sama, když přicházím na nějaký blog úplně poprvé, taky zažívám jakési rozpaky a ostych. Zrovna u Naďi, jsem takové rozpaky měla. Osmělila jsem se v rámci komentáře u ní, lehce tyknout a ruka byla v rukávě. Naďa, když ke mě druhý den přišla, už mi tykala.😀

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 08, 2011 @ 16:34:24

      No, je to zkrátka složité.🙂 Nejlepší asi je automaticky „tyknout“ a když se to setká s nějakým neporozuměním, omluvit se a říci, že „už to dělám automaticky“. Ale také mám radši (v blogovém světě) tykání.

      Odpovědět

  9. Naďa
    Jun 05, 2011 @ 16:49:29

    Přesně tohle téma mě napadlo, že napíšu článek. Mám to to samé. Ortodoxně jsem vykala všem všem. Když jsem psala na slovenské „sme“ a vykala jsem, tak se málem všichni urazili a byla jsem poučena, že na blogu si všichni tykají. Nakonec se mi to líbilo, protože jsem si připadala mladší a nemusela jsem nic řešit. Na tykání jsou Češi ale hodně hákliví. Je to z doby, když si lidi tykali nuceně ( jsme všichni odboráři, no ne?), proto ta nechuť k tykání. Tohle se ale začalo řešit i na českém blogu, kdy si většina mladých lidí okamžitě tyká a rozšiřuje se to i mezi starší. Já jsem ráda, když se v blogerské rodině tyká. Já jsem zde ale s tykáním jednou narazila u jedné paní a té se to moc nelíbilo. Vzala jsem to jako fakt a její vysvětlení a i když mi dovolila tykání, už se mi nějak nechtělo. No a tak od té doby čekám, zda začne ten druhý a jsem rád, když začne. Moc jsem s tím problémem nepohnula, píšu jen zkušenost a skutečnost. Co s tím? Dát si do záhlaví blogu, „Tykejte mi já všem tykám?“ 🙂

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Jun 05, 2011 @ 16:55:00

      Asi ano. Do záhlaví … pak je už jasné, že to „majiteli blogu“ nevadí. Ale jak jsem řekla. Je to zkrátka složité… také jsem spíše pro tykání (v blogerské rodině, jinak samozřejmě ne…). Ale stejně. Nikdy nevíš, jestli nenarazíš…

      Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: