Jak jsem navštívila divadlo, aneb Idomeneo v Praze

Na opery do divadla chodím. Sice ne nějak strašně často, ale jako milovníkovi veškeré operní tvorby mi to prostě nedá. Nedávno se mi naskytla skvělá příležitost vidět operu Idomeneo od W. A. Mozarta v pražském Stavovském divadle. A to ne jednou, dokonce dvakrát a pokaždé s trochu pozměněným obsazením.

Byl to úžasný zážitek. I z DVD se dá vytěžit nějaký kulturní dojem, ale nad živé shlédnutí díla, to zkrátka nemá.

Název: W.A.Mozart; Idomeneo, Kde bylo představení: Stavovské divadlo; Praha, Režie: Yoshi Oida 

OBSAH:Krétský král Idomeneo se vrací domů z trójské války. Jeho loď se ale dostane do bouře a hrozí, že už se nedostane na souš. Prosí tedy Neptuna, aby mu pomohl. Stane se tak, avšak bůh si žádá oběť. Prvního člověka, kterého na souši potká. Tím ale, aniž to tuší, bude jeho syn, Idamante.

Idamante má svého otce za mrtvého. Ještě před tím, než se o otcově domnělé smrti dozvěděl, se zamiloval do zajaté trójské princezni Ilii. Ji, a spolu s ní všechny ostatní zajatce, propustil. Po zjištění, že otec žije a po setkání s ním, se snaží Idomeneo Neptuna oklamat, aby nemusel dostát svému slibu. Chce syna poslat pryč do dalekého Arga, kde se má oženit s Elektrou, královskou dcerou. To ale Neptun nedovolí a loď nenechá odjet. Je velice rozhněvaný. Krétský lid naléhá na Idomenea, aby označil viníka a tím uklidnil Neptunův hněv. Idomeneo tedy nakonec přiznává, že on sám je příčinou všeho zlého, jelikož odepřel dát bohům oběť, kterou slíbil. Svého syna. Idamante chce na tuto oběť přistoupit. Ilia ale nabízí sebe. Nechce, aby Idamante zemřel. Oba milenci se přou. Nakonec se Neptun slituje a z podzemí zazní jeho rozkaz, aby se Idomeneo vzdal trůnu a předal ho synovi a jeho manželce Ilie.

OBSAZENÍ:

Idomeneo: Charles Workman

Ilia: Kateřina Kněžíková / Simona Houda-Šaturová

Elektra: Csilla Boross

Idamante: Hannah Esther Minutillo / Jana Kurucová

Arbace: Jaroslav Březina

Poseidonův velekněz: Václav Lemberk

Hlas věštby: Zdeněk Plech

———-

Úplně jednoduchá scéna pro operu Idomeneo.

PROČ ZROVNA TOHLE PŘEDSTAVENÍ: Myslím, že někteří zbystří již při prvním jménu v seznamu a hned odhalí hlavní důvod, kvůli kterému jsem prostě musela představení navštívit. Ano. Byl jím americký tenorista Charles Workman v titulní roli, který zde v sezóně 2010/2011  hostoval, a který patří k mým nejoblíbenějším operním zpěvákům. Nemohla jsem si proto nechat tuto možnost jen tak proklouznout mezi prsty. Dalším důvodem byl potom samotný skladatel, Mozart. Mozartovy opery mám totiž velmi ráda.

MŮJ NÁZOR NA VĚC: Přišla jsem sem tedy hlavně kvůli možnosti vidět mého nejoblíbenějšího operního zpěváka, naživo. A jak jsem čekala, Charles Workman opravdu nezklamal. Jeho nenahraditelný přirozený jevištní projev a překrásný lehký hlas, myslím mluví za vše. Dokonce i přes ohlášenou indispozici podal skvělý výkon. Hlavně v árii Fuor del mar mohl ukázat, co v něm je. Vidět ho jako Idomenea, byl skutečný zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

V roli jeho syna, Idamanta, jsem viděla obě představitelky. A musím říci, že ač Hannah Esther Minutillo patří také k mým oblíbencům, protože ji znám i z jiných oper a vždy se mi moc líbí, v této roli mne zaujala více Jana Kurucová. Podle mě lépe roli pojala a také jí skutečně „sedla“. Naopak v roli Ilii se mi líbila Kateřina Kněžíková. Její lehký a jasný soprán se dobře poslouchal a Ilia v jejím podání mne velice zaujala. A Csilla Boross, která si zahrála a zazpívala princeznu Elektru, byla také skvělá. Její pěvecký výkon v závěrečné árii byl fantastický. Nevím jak ostatním, ale mně běhal mráz po zádech!

Celé představení na mě působilo různě. Celkově se mi scéna líbila. Jednoduchá (někdy zase až moc), ale jasná a výstižná. Třeba ztvárnění lodi, kterou měl Idamante s Elektrou odjet, se opravdu povedlo. I když byla pod tvorbou kostýmů podepsaná známá a ve světě uznávaná Elena Mannini, nějak mne nezaujaly. Možná to byl jen „velký režisérský záměr“, ale i přesto.  Připadaly mi, až na nějaké výjimky (jako třeba krásné červené šaty pro Elektru), moc jednotvárné a přehnaně obyčejné. To je ale všechno věc názoru.

Tak jako tak. Idomenea jsem si na obou představeních opravdu užila. Rozhodně jsem byla ráda, že jsem měla možnost operu v tomhle pestrém obsazení vidět. Klidně bych doporučila, ale, bohužel. Sice derniéra ještě neproběhla (kvůli nemoci jednoho z představitelů), ale teoreticky už byla. Škoda. Klidně bych šla i potřetí! (Do třetice všeho dobrého!)

Komentáře: 5 (+add yours?)

  1. Trackback: Povídání o operních pěvcích (II.) « Listy snů,
  2. Susanna
    May 22, 2011 @ 20:10:40

    Ahoj, jsem tu poprvé a musím ti to tu hned pochválit;-) Taky se zajímám o klasickou hudbu- o operu hlavně- a moc ti držím palce, opera je krásná věc:-) A jen malá poznámka, na první fotce je jako Ilja Martina Janková;-)

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      May 22, 2011 @ 20:29:17

      Ahoj! Děkuji za návštěvu a budu se moc těšit na další! Ano! Opera je naprosto dokonalá!
      P.S. děkuji za upozornění na záměnu jména (jsem já to ale zlá!😀 ) hned to jdu napravit!

      Odpovědět

  3. Jarka
    May 18, 2011 @ 18:03:07

    Tak to vidíš a já ani netušila, že W.A.Mozart napsal Idomenea, je to pro mě naprosto neznámý titul. Ale musím ti říct, že o těch operách píšeš s takovým zaujetím a nedšením, že mám pokaždé chuť, poslechnout si aspoň malou ukázku.😀

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: