Stručná historie české opery

Jak to bylo s operou ve světě už nějak přibližně víme, ale co opera u nás? V České republice? I tady se muselo nějak začínat. Byli jsme ovlivněni zahraniční tvorbou?

Cizí operní představení se v Česku objevují jen krátce po začátcích tvorby zahraničních skladatelů. Tedy v 16. – 17. století. V pobělohorské době se začínají na zámcích pěstovat zpěvohry italského typu. Vyniká v nich speciální druh tvorby, který mnohdy používá i domácího námětu. Jedná se ale o díla, která byla složena cizími skladateli. V Česku však měla velký úspěch.

Tak tomu bylo dlouhou dobu. Teprve až v 19. století, kdy skupina mladých amatérů kolem Josefa Krasoslava Chmelenského a Františka Škroupa položila v opeře Dráteník úplný základ české operní tvorbě. Poté dlouhou dobu domácí tvorba stagnuje a vše se zaměřuje hlavně na představení cizích autorů. Až s příchodem Bedřicha Smetany do operního světa se vše postupně mění. Hlavně díky tomu, že Smetana si nezakládá jen na hudbě, ale každé jeho dílo vychází z pokrokových tendencí české společnosti. Zaobírá se také aktuálními problémy té doby. Smetana a jeho přínos do českého operního dění se stal základem pro ty, co českou operu dále vylepšovali a prohlubovali. Po Smetanovi se dostávají na výsluní Antonín Dvořák a Zdeněk Fibich. Pouze tito dva skladatelé přesáhli své časové období a stali se nadčasovými autory. Jiní, kteří tvořili v posmetanovské době, se prosadili opravdu pouze v určitém časovém rozmezí.

Poté se autoři znovu navrátili k napodobování operního stylu z velkých měst jako byla Paříž, nebo Vídeň. Avšak J.B. Foerster tuto nemilou zvyklost opět prolomil a stal se tak hlavním reprezentantem nové české pokrokové opery. Po něm nastupuje Leoš Janáček, který si svým osobitým projevem získal mnoho příznivců. Do roku 1945 zahrnovala česká operní tvorba všechny slohy a druhy, proto byla velmi bohatá. Ale většina autorů z těchto let opravdu tvořila pouze pro „svou dobu.“ Největší rozmach opery u nás se datuje do 60. let 20. století.

Rozšířil se okruh námětů jak v operní tvorbě, tak v dramaturgii. Objevují se také dokonce v Česku do té doby neobvyklé náměty, (O.Mácha, Jezero Ukereve),  nebo naopak náměty obvyklé, avšak ve zvláštním moderním pojetí (B. Martinů, Ariadna). I styl, kterým byly opery skládány, se trochu měnil a modernizoval. Časté jsou pokusy o propojování opery s jinými divadelními formami. 60. a 70. léta jsou obdobím, kdy se všechny nově nabyté změny a poznatky stabilizují a usazují.

Komentáře: 4 (+add yours?)

  1. Anonymní
    Jun 14, 2016 @ 16:08:04

    To je super námět na referát do školy :3

    Odpovědět

  2. lugarex King Rucola
    Jan 31, 2015 @ 11:53:36

    Smetana a Janacek sa relativne casto najdu naprogram europskych divadiel. Dvorak a Martinu skor v rozhlase.

    Odpovědět

  3. Jarka
    Apr 19, 2011 @ 18:27:19

    To byl moc zajímavý článek. Ta naše česká opera, nesahá příliš hluboko do minulosti a ani jsme moc těch známých operních tvůrců, neměli. Můžeme děkovat za Smetanu a Dvořáka, tvorbu Fibicha a Janáčka, znám jen velmi okrajově a součastnou, jestli nějaká je, už neznám vůbec.

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: