Switch off 3/3

Dobrá, dobrá…. abyste nemuseli dlouho čekat, nebudu vás napínat. Tu je třetí část Switch off. Jak to asi dopadne??? Děkuji všem, kteří si povídku přečetli. Kapitoly byly dlouhé, vím…. ale když už jsem to měla rozdělené, nechtěla jsem to předělávat. Omlouvám se tedy.

PŘEDCHOZÍ ČÁSTI: První část, Druhá část 

Melen dlouhou dobu přemýšlel. Vůbec nic ho nenapadalo. Pak se ale najednou celý rozzářil.

„Počkej, něco zkusím.“

Stoupl si vedle malého počítače, který zajišťoval otevírání dveří. Vyndal malou šedou kartičku a vsunul ji do příslušného otvoru v mobilu. Chvíli čekal. Počítač se rozsvítil.

„Jde to! Povedlo se mi to! Teď už jen zadat kód.“

Weris se otočil zády k němu.

„Co to provádíš?“

„Neměl bych to vidět.“

Melen se usmál. Stále více začínal věřit, že je Weris, alespoň prozatím, na jeho straně.

„Pojďme,“ křikl, když se dveře konečně otevřely.

Vběhli dovnitř. V budově nikdo nebyl. Všude panovalo nepříjemné ticho. Jediné, co bylo slyšet a co se zde hýbalo, byl úklidový robot. Byla to vylepšená verze těch, kteří byli v obytných domech.

Myl zrovna podlahu. Krásně to od ní vonělo levandulí.

„Dobrý den, vrchní techniku Prewsi,“ pozdravil zdvořile robot.

„Dobrý den, C142,“ odpověděl Melen.

Robot bez dalšího povídání pokračoval v zadané práci.

„No tak, poběž. Musíme do třetího patra.“

Melen zamířil do jedné úzké chodby.

„Co myslíš? Už jsou tu?“

„To zjistíme, až budeme nahoře.“

Zabočili do výtahu. Byl prostorný. Po všech stěnách měl zrcadla a na pravé straně koženou sedačku.

„Třetí patro,“ poručil si Melen.

„Jistě, vrchní techniku Prewsi,“ odpověděl nahraný hlas z mikrofonu.

Výtah se pohnul a pomalu vyjel do zadaného patra.

„Třetí patro, můžete vystoupit. Přeji hezký den, techniku Prewsi.“

„Jo, jo,“ zamumlal si rozmrzele Melen.

„To je hezké, takhle tě všechno zdraví?“

„Bohužel.“

„Proč bohužel?“

„Ono ti to po čase začne lézt na mozek.“

„Jo takhle. Tak když říkáš.“

Weris by ještě rád mluvil o robotech, ale Melenův výraz ho dokonale uzemnil.

Před nimi se objevily hnědé dřevěné dveře.

„Za nimi se skrývá ta tajemná místnost. Tam je Mozek,“ informoval Werise Melen.

Znovu využil svého mobilu a připojil se ke dveřím.

„Identifikační kód ověřen, vrchní techniku Prewsi. Můžete vstoupit.“

Dveře se tiše otevřely. Oba muži se teď ocitli ve velké kruhové místnosti.

Po jejím obvodu byly pulty s počítači, telefony, různými jinými přístroji a s rozházenými kupami papírů.

V pravém rohu místnosti stála na první pohled velice pohodlná sedací souprava. U každého křesla byla podnožka a kobereček. Celou ji ještě doplňoval malý, obdélníkový stolek s květinou. To ale bylo jediné místo, kde rostlo něco zeleného.

Přesně uprostřed místnosti stál další přístroj. Zabíral neivíce prostoru . Měl tvar koule a celý byl tvořen ze silného plastu. Uvnitř se proplétala nepochopitelná změť různě barevných drátků. Některé fosforeskovaly a jiné zase nebyly skoro vidět. Celá koule byla naplněna rosolovitou červeno-hnědou tekutinou. Po celém jejím obvodu se táhl měděný pás se čtyřmi malými monitory. Doplňovala je pouze klávesnice položená na poličce pod nimi. Před tímto prapodivným zařízením stál ještě jeden počítač. Byl větší než ostatní a zdálo se, že je také ze všech nejdůležitější.

Celá místnost neměla žádná okna. Osvětlovala ji pouze jedna výkonná lampa, vydávající příjemné, tmavě-modré světlo.

Weris byl nadšený a ohromený zároveň. Všechno si s velkým zaujetím prohlížel.

Nakonec se zadíval na kouli uprostřed.

„Tohle je tedy ten Mozek?“

„Ano, čekals více?“

„Asi jo,“

„To víš. Nedá se nic dělat. Zatím se posaď támhle a já zjistím, v čem je chyba.“ Melen ukázal na sedací soupravu a sám se začal zaměstnávat tím největším počítačem.

„To nemusíš říkat víckrát!“ řekl radostně Weris.

„A kde teď jsou oni?“ napadlo ho ještě.

„Asi čtyři bloky odtud.“

„Stihneš to opravit?“

„Budu muset.“

Weris nechal Melena pracovat. Když si chtěl sednout do toho lákavého křesla, všiml si nástěnky vedle dveří. Byl zvědavý, a proto bez váhání došel až k ní. Našel spoustu papírků s výpočty a různými poznámkami a také jeden vystřižený článek. „Průlom v životě lidstva. Sci.fi. Pohádky se stanou skutečností.“

Jak zjistil, byl to článek z roku 2053. Sundal ho z nástěnky a pohodlně se usadil do křesla. Začal číst.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRŮLOM V ŽIVOTĚ LIDSTVA. SCI.FI. POHÁDKY SE STANOU SKUTEČNOSTÍ!

Je to neuvěřitelné, ale nyní už nebudeme muset závidět hrdinům tolik sledovaných sci-fi filmů,

kteří mají nadpřirozené schopnosti a dlouhý život skoro bez nemocí.

Díky vědcům z Londýnského výzkumného ústavu Melewey, budeme moci těchto neuvěřitelných

výhod využívat i my.

Po usilovné mnohaleté práci a složitém výzkumu konečně můžou meleweyští vědci představit

něco dokonalého, co brzy změní život celému světu.

Tato bezchybná věc má název Mozek. „Je to velice složitý a skvěle promyšlený přístroj.

Pro jeho využívání je nutné se na Mozek napojit. Po napojení se spojíte s počítačem, který bude

kontrolovat a zároveň i řídit, všechny funkce vašeho těla.

Vpustíme do vás malé robůtky, kteří vás budou opravovat a léčit. Ale pozor!  Nejen že budete pomaleji stárnout, ale zároveň také, díky nim, budete mít tělo dokonalejší.

Dle vašeho výběru budete moci využívat

jednu z tisíce neuvěřitelných schopností!“ řekl vrchní vůdce projektu Michael Melewey.

Prezident Evropy se ke Sci.fi vyjádřil takto: ,,Sci.fi a jeho výsledný produkt Mozek je velice

užitečným projektem. Evropská vláda je jeho velkým mecenášem a v brzké době se stane i jeho

právoplatným majitelem. Napojení na Mozek začneme praktikovat právě u nás, v největším státě světa. Bude povinností každého občana přijít do Řídícího centra a napojit se.

Po několika letech potom rozšíříme Mozek a jeho blahodárné účinky i do ostatních zemí.“

Na otázku, kde bude Mozek uložen, nám bylo odpovězeno, že v Londýně, v budově Minehearth tower, která byla pro tyto účely zřízena.

Mozek jako takový byl širší veřejností přijat různě. Většina je nadšená, avšak

najdou se i tací, kteří s povinným napojováním na Mozek nesouhlasí.

„Vždyť je to nástroj na ovládání lidstva! K ovládnutí celé planety. Nikdo už nebude svobodný!

Všichni jsou úplně slepí!“

Takto mluvil nejmenovaný představitel protestu proti projektu Sci.fi.

Avšak tento názor zastává pouhé jedno procento obyvatel Země. „Jejich názor jim nebereme. Každý má právo se projevit. Oni zatím zkrátka nechápou, jaké výhody jim projekt přinese.“

Dodal ještě Melewey.

Článek sice ještě pokračoval, ale Weris už nebyl schopný číst dál.

„Jak jsem byl slepý!“

„V čem?“

„Vždyť ten nejmenovaný měl pravdu! Mozek je nástroj k ovládnutí celé Země!“

„Jistěže, ale jak jsi četl, jen jedno procento to pochopilo. Ostatní věřili, že je to to nejlepší, co je mohlo potkat. Po tom, co se začalo s napojováním na Mozek, se zmenšila kriminalita, zlepšily se vztahy mezi lidmi, všichni začali být mírumilovní a pomáhali si mezi sebou. Lidé si mysleli, že je to díky blahodárným účinkům Mozku. Díky nějakým vlnám, které mění myšlení.

Jo, kdyby jen všichni věděli. Dělo se to pomocí elektrošoků a dalších ohavných praktik, které ti, co obsluhovali Mozek, vysílali do těl Napojených. Ale nikdo o tom nevěděl. Jen pár zasvěcených.

Nikdo se o to více nezajímal. Proč taky? Klidně si mohli nechat otevřené auto venku, odemčený dům a po návratu našli všechno na svém místě. Krásné, ne? Ale za jakou cenu! Nikomu to nedošlo! Snažil jsem se jim otevřít oči, proto jsem začal obsluhovat Mozek, ale nepovedlo se mi to.“

„To je strašný. Jak vůbec mohli něco takového dopustit?“
„To se mě neptej. Víš, ono se dá všechno tak krásně zamaskovat.“

„Hmm…“ kývl Weris hlavou.

„A co? Už víš, co se stalo?“

„Asi ano. Na slunci se jednou za mnoho let vymění póly. Když se to stane, zvětší se sluneční aktivita. Na tohle ale nebyl Mozek dobře připravený. Když do člověka uhodí blesk, přehodí se hemisféry v mozku. A něco podobného se děje i teď. Akorát, že to má tragické následky. Lidé se tím změnili.

Ti, co byli dobří, jsou zlí a naopak.“

Weris sebou škubl.

„Cože? Chceš říci, že já byl před přehozením pólů zlý?“

Melen jen kývl.

„A jak. Já s Rewem jsme pořád museli řešit problémy, které jsi nám způsoboval. Bylo to peklo, potkat tě!“

„To snad ne.“ Weris se chytl za hlavu. Padl zpět do křesla. „Řekni, že to není pravda!“

Melen k němu pomalými kroky přišel a poplácal ho po rameni.

„Neboj. Teď je všechno jinak. Bez tebe bych tu nebyl!“

„No, dobře. Ale to už nenapraví všechno to, co jsem udělal.“

„To zřejmě ne. Ale teď už je to jedno!“

Melen se podíval na jeden z monitorů. Zhrozil se.

„Ale ne. Už jsou tady! A já pořád nic neopravil. Nejde mi to! Nevím, co mám udělat. Tolik energie,

co vydalo slunce při přehození pólů, já vyvolat neumím.

„Ty na něco přijdeš.“

„Potřebuju čas.“

„Máš ho mít.“

Weris prudce vstal a rozeběhl se ke dveřím. Cestou zakopl o neuklizenou kopu papírů.

„Počkej, co to provádíš?“

„Potřebuješ čas. Zdržím je!“

„Neblázni. Nezvládneš je!“

„Nezvládnu. Zemřu ale s klidným srdcem.“ Už se ani neotočil a vyšel ze dveří.

„Werisi! Ty blázne!“ volal za ním ještě Melen. Bez účinku. I když Werise k smrti nenáviděl, věděl, že kdyby v tu osudnou chvíli nebyl poblíž, vše by bylo jinak. On sám by zemřel rukama nejlepšího přítele a nikdo by už neměl potom šanci napravit chybu. Město plné dokonalých věci a vymožeností by bylo rozkradeno a do základů zničeno. Všechno, co bylo tak dlouhou dobu tvořeno a zdokonalováno, by přestalo existovat. Zůstal by jen prach a střepy.

Ale díky tomu, že se Melen ubránil napojení, a že ho Weris zachránil, je nyní šance na záchranu města dost velká.

„Je ještě jeden způsob, jak bych to snad mohl opravit.“ pronesl Melen, přemýšleje nad klávesnicí hlavního počítače.

„Musím se dostat do té složky.“

Po pár minutách dlouhého zkoušení zajásal.

„Jsem tam. Výborně.“

Hned zjistil, kde je chyba. Také věděl, jak ji má opravit. Musel ještě zadat pár hesel a vstupních kódů, než spustil systémovou opravu.

Oddechl si. Tak přece jen se mu to povedlo! Dlouho se ale neradoval.

Problémy se vrátily. Na obrazovce se objevilo chybové hlášení.

„Ne, ne, neee! Tohle ne!“ Melen málem zešílel.

„Tak tohle je velký problém.“

Zkusil opravu několikrát znovu spustit. Avšak nic nepomáhalo. Těch zpropadených patnáct procent to nikdy nepřekročilo.

„Tohle nemá cenu!“ balík papírů zapomenutý na zemi odletěl pár metrů stranou, když do něj Melen kopl.

„Proč?“

Za dveřmi se za chvíli ozvaly rány a křik. Srdce se mu rozeběhlo a začal rychle a těžce oddechovat. Tohle už na něj bylo moc. Sebral se a doběhl ke dveřím. Musí je zamknout. Snad tím získá ještě trochu času. Napojil mobil na kódovač.

„Kdybych si nenechal kartu u Rewa, bylo by to lepší! Jak bylo to heslo na zakázání přístupu ostatních karet? No tak, vzpomeň si!“

Dveře se začaly samy otevírat. Vzniklou škvírou prolétl laserový paprsek.

„Sss, au!“

Melen se chytl za tvář. Dlaň měl červenou. Paprsek ho zřejmě zasáhl. Tomu druhému se už obratně vyhnul.

„Konečně.“

Podařilo se mu zavřít dveře. Svezl se po nich s myšlenkou na chvilku odpočinku, ale prudké rány ho ze země zvedly.

Vrátil se k počítači. Znovu zkoušel rozjet opravu systému, ale teď se zastavila dokonce na dvou procentech. Byl zoufalý. Co teď?

Pohlédl na Mozek. On jediný věděl, že to není dobrá věc. Věděl, proč protestoval proti tomu, aby se začal využívat. A pár lidí ho pochopilo! Nic mu to ale nebylo platné. Teď ho už nečeká nic jiného, než smrt. Smrt z rukou jeho přátel. Všechny tam venku zná. Teď se z nich ale staly pouhé stroje na zabíjení. Nic víc.

Sedl si na zem a opřel se o Mozek. Nevěděl, co si má o tom všem myslet.

Má brečet? Proč, tím by nic nevyřešil!

Má se rozčilovat? Proč, vždyť on za to nemůže.

Má bojovat o svůj život? Proč, teď už stejně nemá žádnou cenu. Pokaždé se snažil najít něco, pro co může žít, ale teď? Z přemítání ho vytrhla silná rána.

Dveře už po pravidelných nárazech a pokusech o vypáčení, začaly povolovat.

Melen čekal jen to nejhorší.

Sklopil hlavu.

Najednou si na něco vzpomněl. Ještě je jedna možnost, jak zachránit svět. Nic jiného nezbývá, chce-li zachovat všechny vynálezy moderních měst. Příčilo se mu to. Nechtěl to udělat. Ale nic jiného mu nezbývalo. Sebral poslední zbytek odvahy a sebezáchovy, postavil se na nohy a zahleděl se na červené tlačítko na zdi. Vzdechl. Tohle opravdu nechtěl. Za doprovodu pravidelných ran na dveře se dobelhal ke zdi.

„Promiňte, neměl bych, ale nic jiného mi nezbývá.“ pronesl obřadně.

Opřel se rukou o zeď a postupně dotáhl dlaň až k tlačítku. Nejprve ji na něj položil lehce a nakonec stiskl. Po celé místnosti se rozhostila tma. Modré světlo zmizelo a fosforeskující drátky v Mozku zhasly. Nic nebylo vidět. Rány na dveře ustaly. Ticho.

Melen věděl, co se stalo. Věděl, co udělal. Nevěřil tomu, že to vůbec byl schopen udělat. Byl na sebe naštvaný.

„Vrahu!“ slyšel ve své mysli silné hlasy. Nehýbal se. Jen dýchal. Bál se pohnout. Bál se dojít ke dveřím a otevřít je. Věděl, že by se zhroutil. Nesmí tu ale dlouho zůstat. Jednou bude muset jít pryč. Tady by se zbláznil.

Rozhodl se rychle. Potmě, jen podle paměti, prokličkoval ke dveřím. Využil toho, že už byly opět trochu pootevřené a kovovou tyčí je otevřel úplně. I přesto, že byl připravený na šok, s ním ten pohled zacloumal. Musel se přidržovat zdi, než to rozdýchal. Pohled na nespočet těl bezvládně ležících na zemi, byl děsivý. I když věděl, že nejsou mrtví, že je jen „vypnul“ a také si to pořád předříkával, byl zděšený ze svého díla. Tohle v plánu opravdu neměl.

Překračoval těla a rychle se prodíral k východu.

„Dobrý den, vrchní techniku Prewsi,“pozdravil úklidový robot, který ještě stále čistil podlahu. Projížděl skulinami mezi těly a tam, kde nebylo místo, přejížděl přes ně.

Tohle už bylo na Melena přespříliš. Naštval se a robota vypnul.

Zrychlil krok. Skoro běžel. Jen už aby byl u východu. Zaklel. Zakopl zrovna o nějaké tělo a vzápětí šlápl do kaluže krve. Pohlédl nešťastníkovi do obličeje.

„Werisi!“ vykřikl a klekl si vedle těla.

„To ne! Copak ho nedokáží roboti….“

Pak si vzpomněl. To on robůtky vypnul. Zřejmě ho zranili těsně před tím, než Melen odpojil mozek od napájení a robůtci ho už nestačili opravit.

„Co jsem to provedl.“ Utřel si slzu, která mu mimoděk utekla zpod víčka.

„Teď už je pozdě,“ řekl si.

Je odsouzen k mnoha letům žití o samotě. Pokud nenajde jednoho z pěti, které zachránil od napojení, bude sám. Sám do té doby, než se na slunci opět přehodí póly a všechny zblázněné mozky se zase začnou chovat normálně. Pak bude moci přístroj opět zapojit a všechno bude v pořádku. Všichni zase vstanou. Pro ně to nebude znamenat nic. Je to jako vypnout počítač a několik let ho nechat nezapnutý. Když ho opět nastartujete, bude v tom samém stavu, jako předtím. Skoro nezestárne. Jenže Melen nebude mít takové štěstí, jako ti, co teď spí. On stárnout bude.

Raději už o ničem nepřemýšlel. Vstal a naposledy pohlédl do Werisovy tváře.

„Děkuju,“ řekl do ticha. Pak se otočil a vydal se k východu. Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl z ní krabičku s nápisem: ,,Melitrin, léky na dlouhověkost.,,

„No jo. Co jiného mám dělat. Tohle mi snad pomůže přežít těch mnoho let do dalšího přehození pólů.“

Ohlédl se ještě jednou za sebe a zmizel za dveřmi na ulici.

Komentáře: 11 (+add yours?)

  1. Lina
    May 06, 2012 @ 20:38:06

    Tak jo, jsem zde, i když se zpožděním, vím… Ale život se mi trošku zamotal naštěstí nakonec i v dobrém, ale je to trochu tornádo.
    Proto jsem ráda, že jsem si mohla přečíst tohle dílo. Přiznám se rovnou a bez mučení, že co se týče pravopisu nebo slovosledu, ti tentokrát asi nic moc nenapíšu a to z jednoho prostého důvodu… perfektně jsem se začetla. Příběh fantasticky nabírá otáčky a čtenáře bere s sebou. Původně jsem čekala, řže to bude nějaká klasická katastrofárna šmrncnutá seriálem Návštěvníci. Mozek mi až moc připomínal ono CML. Ovšem pokud tam inspirace skutečně byla, skončila jen u tohoto a dál šel poměrně dosti originální příběh. Jediné co mě zarazilo, bylo to jak Melenovi s Werisem všechno tak dobře vycházelo (podzemí, GPS, klíč atd…) Všechno kvůli tomu hrozně rychle utíká. Jinak excelentní….
    A pak přijde to nešťastné slunce, které mě málem shodilo ze židle. Říkala jsem si proč? Proč v tak dobré povídce musím najít tak fatální chybu??? Nevím, jestli to půjde nějak upravit, ale byla by ohromná škoda, kdyby to tam zůstalo. Je pravda, že někdo může namítat, že Troska ve svých dílech obydlel všechny planety a já nevím co… Jenže každý autor sci-fi využívá dostupných vědomostí, proto si vy historii mohli více popustit uzdu fantasii. Dnes už to tolik nejde. Škoda.

    http://www.techmania.cz/edutorium/art_exponaty.php?xkat=fyzika&xser=456c656b74f8696e612061206d61676e657469736d7573h&key=436
    tady je to slunce poměrně slušně vysvětlené. Už pár let se motám na hvězdárně v Teplicích, můj exmanžel i současný partner jsou astronomové, a já sama se chtěla vrhnout na sluneční pozorování.Takže to nejsou slova do větru🙂
    Je to opravdu to jediné, co mě ze čtení vytrhlo….

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      May 08, 2012 @ 15:58:48

      Oh, tak příjemné hodnocení jsem ani nečekala! Děkuji za něj moc…🙂 Jen tedy koukám, že s tím Sluncem jsem udělala trochu větší chybičku. Rozhodně moc děkuji za poučení! Teď už budu pro příště vědět!

      A nemusíš se omlouvat… já tyhle „životní tornáda znám!“😉

      Odpovědět

  2. Lina
    Apr 25, 2012 @ 21:37:02

    Zatím jen podotýkám, že slunce nemá dva póly, tudíž se nemohlo přepólovat. Defakto si póly vytváří nahodile, ty póly jsou nedaleko od sebe a je jich x. Mezi kladným a záporným pólem pak dochází k protuberancím.

    Odpovědět

  3. johnykiller
    Apr 10, 2012 @ 21:32:03

    Tak toto je „nářez!“ Na začiatku sa mi to zdalo ako jedna z tisícich sci-fi poviedok s jedným obrovským centrálnym počítačom, ktorý riadi všetko na svete, je niečim podobným, ako je Boh, ale je to iba neživá vec, stroj, ktorý sa môže kedykoľvek pokaziť. Presne to sa tu stalo. Ale na tejto trilógii ma fascinovalo niečo iné.
    Bol to koniec. Prečo?
    Predovšetkým pre to, že Melen nebol Napojený a tak bol nezávislý od Mozku. A to vyvrcholilo do konca, ktorý som nečakal. Myslel som si, že Melen s Werisom (o ktorom som si v priebehu čítania myslel, že je jedným z piatich, čo neboli Napojení, o čom som ale pochyboval, veď Slnko zmenilo jeho správanie) na konci nenájdu iné riešenie, než Mozok zničiť, ale červené tlačidlo s nápisom STOP (alebo OFF), ktoré vyplo Mozok a tým pádom celý svet okrem piatich neNapojených mi v tej chvíli nenapadlo. Mozok mi v poviedke pripomenul Facebook – všetci sa tam hrnú, stávajú sa Napojenými, ale priznám sa, že ja som taký antifacebookar – nechcem sa dať „napojiť“, takže v tomto ohľade som sa v Melenovi našiel. Aj v tom ohľade, že keby som sa dožil toho, že každý človek musí mať v sebe malý počítač, tak ja by som sa tomu zubami-nechtami bránil, fakt by som nechcel mať v tele kus elektroniky, vďaka ktorému by ma mohli aj ovládať na diaľku (bŕŕŕŕŕ!😦 )
    Po štylistickej stránke to takmer nemá chyby. Trošku mi vadil ten úvod, ktorý prezrádzal, čo sa bude diať, vytkol by som aj niektorý odsek (už si nepamätám ktorý, pri tak dlhej poviedke sa mi to nechce hľadať :D), ale gramatické chyby žiadne, čo je jedno veľké plus, čo sa nedá povedať o mne, u mňa je preklep na 1000% istý😀 Čítalo sa mi to fakt dobre a už sa teším na odpoveď u mňa.
    Písal som to totiž v rámci Projektu Kritika.

    Odpovědět

    • Le fille Ash
      Apr 10, 2012 @ 21:38:22

      Ďakujem pekně, Johny!🙂 Jsem ráda, že se ti Switch off líbil, a že jsi se prokousal až do konce. Je pravda. že ten začátek je takový nejistý a rozházený, ale on to byl v tomto případě záměr.😉 Jinak co nejdříve čekej odpověď u tebe😉

      Odpovědět

  4. Trackback: Switch off 2/3 « Listy snů
  5. Trackback: Switch off 1/3 « Listy snů
  6. annapos
    Aug 25, 2011 @ 23:16:01

    Jsem babka vychytralá a tak jsem si počkala, abych si to mohla přečíst vcelku, byli doby kdy jsem scifi hltala po kilech, Asimov, Clarce, Strugačtí, Lem, potom náš Souček, Daniken, to už ale jsou mistři u kterých člověk nerozeznává fikci od literatury faktu, je velice těžké vymyslet to, co ještě není a dát tomu formu a je to velké umění mám občas dojem, že jsou to i visionáři, Ondřej Nef, jeho vise o internetu ??? Třeba se staneš jednou z nich.Modli se a pracuj.

    Odpovědět

  7. Jarka
    Mar 16, 2011 @ 20:16:45

    Tak takové manipulace s lidskými životy bych se dožít nechtěla, ale lék na dlouhověkost bych brala hned.😀
    Zase to bylo parádně napsáno, máš neuvěřitelnou fantazii, jestli z tebe jednou nebude spisovatelka, tak už nevím z koho jiného.🙂

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: