Jádro 3/3

Pokračování Midi povídky Jádro. Předchozí díly zde => První, druhý.
 „Já jsem říkal, že to nepůjde!“ rozčiloval se Neyri, když sbíral další střepy již desáté zkumavky, kterou Kelirová vytáhla, a která se, jak jinak, roztříštila vlivem pokusů na titěrné střípky.
„Nějaké řešení být musí!“ odvětila Kelirová a vstala ze země.
„Řešení? Jo, nechat těch hloupostí a věnovat se evakuaci.“
„Ne, já myslím, jiné řešení.“
„Kelirová, zbláznila jsi se?“
„Ano, asi ano. Ale co, někdo se zbláznit musel, jinak by se nepustil do tohohle.“ Podívala se na skříň se zkumavkami. Vydala se k ní.
„Jaký byl poslední výpočet Neyri?“
„Co?“
„Poslední, poslední výsledek tvých výpočtů, před chvílí jsi mi ho hlásil.“
„Před chvílí? Mezitím jsem to přepočítával asi pětkrát.“
„Nevadí, ten poslední výpočet.“
Neyri se s odporem zvedl. Došel ke stolu, prohrabal se hromadou politých a zmačkaných papírů. Jeden důležitě vytáhl. Byl plný čísel a písmenek a vodorovných tlustých čar.
„Tady někde to musí být!“ oznámil. Přejel očima řádky.
„Tohle, to je ono. 5:2“
„5:2? To je bláznovství!“ vykřikla naštvaně Kelirová.
„Celá tahle věc je bláznovství. Nebo snad ne?“ odpověděl klidně Neyri. Snažil se vypadat nezúčastněně, když se vracel ke sbírání posledních střepů.
„No, dobrá.“ pronesla Kelirová. „Když 5:2, tak 5:2.“
Energicky vytáhla novou zkumavku a postavila ji na stůl. Vlila do ní připravenou tekutinu, která měla podobné složení jako jádro Země. Poté přidala trochu svuidecu a čekala, co se bude dít. Chvíli bylo vše při starém, směs nejevila známky změn. Ale potom…
„Neyri!“ vykřikla vítězoslavně. „Máme to. Schlazuje se to! Schlazuje!“
„Neuvěřitelné.“ Podotkl stále s bohorodým klidem Neyri. „No, na co čekáš, jdeme za Bëcertem.“
Vyšli z místnosti a rychlostí blesku zamířili do plukovníkovy pracovny. Ten zrovna telefonoval.
„Pane my…“ Bëcert zvedl ruku na znamení, aby vydrželi ještě chvíli zticha. „Ano. Dobře. Rozumím.“ S prásknutím vrátil sluchátko na své místo.
„Tak, víte jak zachránit Zemi?“
„Ano, víme.“
„Skvělé, tak na co ještě čekáte?“
„Na svolení, pane!“
„Máte ho.“ mávnul rukou. V tu chvíli znovu zazvonil telefon. Plukovník ho zvedl a dalším pohybem ruky vykázal Neyriho a Kelirovou ven z místnosti.
„A teď?“
„Musíme se dostat k vrtu.“
O HODINU POZDĚJ. U ZEMSKÉHO VRTU V GRAND CANYONU.
„Připravte sondu se směsí, dobře?“ zavelel Neyri. Několik mužů začalo pobíhat kolem vrtu a strkat nádobky s vyrobenou směsí do připraného vozítka, které mělo dopravit všech pět nádobek 100km zemským vrtem. Potom se už kyselina sama dostane k jádru.
„Můžete sondu vypustit za deset sekund, pět sekund, teď!“ sonda vjela do zemského vrtu.
„A teď…“ vytáhl malý laptop a zapl ho. „Tady budeme sledovat, jestli to bude mít nějaký účinek.“
Na displeji však bylo stále to samé vysoké číslo. Dokonce bylo ještě vyšší, než naposledy. Červené světlo blikalo jako o závod. Žádná změna k lepšímu nenastala.
„Co jsem říkal, je to na nic!“ vzkřikl Neyri a kamen vedle něj to odnesl, když do něj kopl. Velký šutr odskočil pár metrů pryč a jako na posměch přistál na tom samém boku, na jakém byl na začátku.
„Jdu to říci generálovi.“ otočil se Neyri.
„Ne počkej! Hele, čísla! Zmenšují se!“ zarazila ho Kelirová. A opravdu čísla na ciferníku se začala měnit. Zmenšovala se. Nakonec teplota klesla na normální teplotu.
„Dokázali jsme to!“ Neyry a Kelirová si podali ruce. „Jsme dobří!“
Čísla na ciferníku se ale pořád nemilosrdně snižovala. Už klesly hluboko. Teplota už byla dávno hluboko pod normálním bodem.
„No, moment s tím jsme nepočítali!“ vykřikl Neyri. „Tohle né, zastav se, zastav se!“ začal pěstmi bušit do laptopu. Pak ho vzal a chtěl ho vrhnout pryč. Kelirová mu v tom ale zabránila.
„Tohle nám nepomůže!“
„Ale počkej, to je vážné. Vždyť to může způsobit ztížení jádra, to potom vybočení z oběžné dráhy a…“
Najednou se Neyri zarazil. Stejně jako ostatní. Podíval se na hodinky. Vteřinová ručička běhala pomaleji, než před chvílí. Nakonec se zastavila úplně. Zastavilo se vše. Země se zastavila a přestala se otáčet kolem své osy. Přestala i obíhat kolem Slunce. Na Zemi a kolem ní se úplně zastavil čas.
Vše bylo normální, avšak zcela nehybné a bez života.

1 komentář (+add yours?)

  1. Dragita
    Mar 14, 2011 @ 10:11:56

    pěkný konec, z jednoho neštěstí do druhého;)

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: