Jádro 1/3

Jádro. Povídka, která má tři části. Další zde. Druhá část, Třetí část

Námět je znovu, jak jinak, sci-fi. Omlouvám se jen těm, co rozumí chemii a fyzice. Určitě někdy píšu hlouposti, které nejsou možné… mám tam také prvky, které neexistují. Ale obhajuji to tím, že se příběh odehrává asi někdy kolem roku 2057 a proto je také možné vše. Technika se rozvinula, objeveny byly nové prvky, máme nové poznatky o Zemi a o vesmíru… Ale opravdu takové, aby hlavní hrdina dokázal zchladit zahřívající se zemské jádro?

Major Neyri měl zrovna klidný den. Nic zvláštního se nedělo a on, jako vždy, jen seděl ve své pracovně na měkké točicí židli a nohy měl odložené na stole. Sem tam hodil pohledem po obrazovce počítače, co měl před sebou. Míhaly se tam různé čáry a křivky, kterým rozuměl jen on.
Zrovna se chtěl pustit do zbytku svého oběda, když se rozlétly dveře. Vstoupil vysoký, černovlasý muž. Neyri se v mžiku postavil, napřímil se a chladně zasalutoval.
„Žádné leháro, majore! Máte práci!“
„Ano. Jistě. Vím. Mám práci!“ opakoval Neyri po muži.
„Nějaké změny?“ zeptal se příchozí?
„Ehm, no… totiž…“
„Neyri!“
„Ano. Jsou změny. Ale jen malé. Skoro neznatelné!“
„V jádře?“
„Jistě že. Ve vnějším jádře Země.“
„Teplotní?“
„Jaké jiné, plukovníku?“
„O kolik?“
„O 1,02°.“
„Dobrá. Není to o moc. Ale hlídejte to, Neyri! Nechceme přeci dovést lidstvo k záhubě, kvůli naší nepozornosti. To by nebylo dobré! Jádro se zahřívá. Zatím neznatelně, ale pokud…“
Neyri skočil plukovníkovi do řeči a znuděně ho doplnil.
„…ale pokud vysoká teplota v jádře vyvolá reakci Quidiia a Xeronia, ze Země se stane časovaná bomba a všichni zemřou.“
„Správně. Já už vás nebudu déle zdržovat. Musím jít dále.“ řekl plukovník a zmizel na chodbě.
Neyri se uvolnil a znovu si sedl do své oblíbené židle. Ještě jednou přelétl obrazovku, aby se uklidnil, že opravdu žádná větší změna nenastala a opět se uvelebil s nohama na stole.
Dveře se po chvíli znovu otevřely. Tentokrát ale pomaleji a ne tak prudce.
„Tohle je hrozné! Hrozné!“ pravil příjemný ženský hlas. Neyri bez toho, aby se otčil, odpověděl: „Jestli mluvíš o tom, jak se chová Bëcert, pak ano. Souhlasím.“
„Samozřejmě, že mluvím o Bëcertovi. Kontroluje mě snad každou půlhodinu a pořád mi nakazuje a poroučí, co mám dělat a pokaždé mi vyčte nějakou chybu. Dokonce i tu, kterou jsem neudělala.“
Neyri konečně ženě věnoval jeden vlažný pohled: „V tomhle si rozumíme, Kelirová.“
„V tomhle ano.“
Kelirová si sedla do kožené pohovky, která stála v levém rohu místnosti, opřela se a zavřela oči.
„Zlatý Zack!“ pronesla ještě.
„To tedy.“ vzdychl Neyri a na chvíli se zasnil. Přemýšlel o starých dobrých časech, které již ale před dlouhou dobou minuly.
Ticho najednou prořízl zvuk počítače, který začal hlasitě houkat. Červené světlo na obrazovce se rozsvítilo jako žhavý oheň a oznamovalo, že něco není v pořádku.
Neyri sebou trhnul. Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval, ale potom se hned naklonil k monitoru.
„Co se děje?“ zeptala se vystrašeně Kelirová.
„To, co jsem myslel, že se nikdy nestane.“ odsekl Neyri. Popadl zelený telefon, který ležel dlouhé měsíce nedotčen vedle počítače, setřel z něj trochu prachu a s třesoucí se rukou vyťukal číslo.
„Haló? Ano. Tady major Neyri. Dejte mi prosím k telefonu plukovníka Bëcerta. Co? Jak není přítomen? Aha. Dobře. Děkuji.“
„Neyri?“
„Teď ne, Kelirová. Teď ne.“ řekl a vyrazil ze dveří jako neřízená střela. Probíhal úzkými chodbami základny, když musel po schodech, bral je po třech. Konečně dorazil k východu z budovy. Vyběhl ven.
Uviděl na lavičce vedle malého rybníčku sedět plukovníka Bëcerta, neváhal a běžel hned k němu.
„Plukovníku? Plukovníku! Můžete jít se mnou? Máme problém!“
Plukovník se okamžitě zvedl a následoval Neyriho do jeho pracovny. Zvukový signál se už neozýval, ale červené světlo zářilo stále.
„To není možné. Vždyť ještě před chvíli jste mi hlásil teplotní změnu jen o 1,02!“
„Ano, také taková byla. Ale najednou se za krátkou chvíli zvedla na hraniční teplotu.“
„Můžeme s tím něco udělat?“
„Udělat? Ne! To vy. Musíte evakuovat celou Zemi!“
„Jiný způsob není?“
„Dobře víte, že se zemským jádrem zabývám již řadu let. To já jsem objevil ty dva nové prvky, které nám teď dělají problémy. Ještě jsem ale nepřišel na to, jak jádro zchladit, aby spolu nemohly reagovat.“
„A zkusil byste na to přijít?“
„Nejspíše ne. Je na to málo času!“
„Kolik přesně?“
„Podle mých výpočtů…“ na minutu se odmlčel. Popadl papír a tužku a chvilku si tam něco psal, škrtal a přepisoval. Nakonec prohlásil: „..přibližně dva dny.“
„A potom?“
„Potom celá Země vybuchne!“

Komentáře: 4 (+add yours?)

  1. Trackback: Listovníček třetí « Listy snů,
  2. Trackback: Jádro 2/3 « Listy snů
  3. Trackback: Jádro 3/3 « Listy snů
  4. Dragita
    Mar 14, 2011 @ 10:04:22

    hezky napínavé a když se jedná o buducnost není přesnost v chemii tak důležitá;) To jsem zvědavá jak to dopadne.

    Odpovědět

I ty se můžeš podělit o své pocity z článku;

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Jsme k nalezení v…

Podporuji

ikonka 88x31

Web spadá pod licenci!

Licence Creative Commons
Listy snů, jejímž autorem je Anděla L. Heřmánková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .

%d bloggers like this: